KOMENTÁŘ Jakuba Kalenského /Při nepřímé prezidentské volbě 2008 se po vydírání na záchodcích, zasílání kulek, záhadných onemocněních, vzkazech, kdo půjde „bručet“, a schůzkách Jiří Weigl–Miroslav Šlouf zdálo, že politická kultura v Česku je na samotném dně. Miloš Zeman dokázal, že klesnout lze ještě níž. Do finále kampaně současné přímé prezidentské volby vytáhl s xenofobními ataky, kvůli nimž demokratičtí politici v Česku dříve ostrakizovali republikány Miroslava Sládka.
Miloš Zeman a Václav Klaus začali bojovat jako o život. Pro návrat svého osobního ráje na Zemi – vzájemné spolupráce během opoziční smlouvy – jsou ochotní udělat naprosto cokoliv, třeba i rozdmýchávat protiněmecké nálady a vyhrožovat „Sudeťáky“. Jako by personální obsazení Hradu mohlo zvrátit vývoj Evropy za minulých bezmála 70 let. Nebrání jim v tom ani fakt, že o Benešových dekretech v minulosti oba říkali prakticky totéž, co Schwarzenberg.
Miloš Zeman v říjnu 1990 o komunistickém režimu
„Tento systém nevznikl 25. února 1948. Tento systém má svoje genetické kořeny minimálně v porušování demokracie po roce 1945. Ať už jde o transfer německého obyvatelstva předně v duchu stalinských migračních přesunů, ať už jde o zákaz agrární strany...“
Václav Klaus v březnu 2003 o odsunu sudetských Němců
„V České republice i v Německu bychom si měli umět říct: ,Toto se stalo, dnes už minulost nezměníme, z dnešního hlediska šlo o činy nepřijatelné.‘“
Výzva k panice
Prezident Klaus v poslednímrozhovoru pro časopis Týden označuje Schwarzenberga za neomarxistu. Klausův syn neváhá ohýbat historii Schwarzenbergových předků a tvrdit, že u prezidentských kandidátů je historie rodiny důležitá. Klausova manželka „nechce“ na Hradě první dámu, která by neuměla česky. (Zavrhuje stejně důsledně i prezidentství Tomáše Garrigua Masaryka, který měl tu drzost vzít si za manželku Američanku?)
Zeman do tiskových zpráv zahrnuje citace z článku xenofoba Adama B. Bartoše, jehož seznam „pravdoláskařů“ Klaus označil za geniální, a z obrazové výzdoby rodového sídla Hardegg Schwarzenbergovy manželky Theresy dovozuje, že se jejich rodiny obklopují nacisty. Že hrad Hardegg rodině Schwarzenbergovy manželky už téměř 300 let nepatří, a proto na jeho výzdobu prezidentský kandidát nejspíše nemá příliš velký vliv, považují lidé okolo Zemanovy kampaně pravděpodobně za detail. To vše Zeman s úsměvem podtrhává „bonmoty“ urážejícími šlechtický původ jeho soupeře.
Vtipkování Miloše Zemana v lednu 2013
„Knížata měla právo první noci, a díky tomu zdegenerovala, protože své nevolnice nemusela znásilňovat, vydávat na to energii. Zatímco my zemani jsme si právo, nejen v sexuální oblasti, museli vždycky těžce vybojovat, a proto jsme nezdegenerovali.“
Zemanovi ochotně pomáhají i někteří občanští demokraté, kteří jsou ochotní přísahat na každé Klausovo slovo. A tak jeho kampaň zkrášluje i výrok europoslance ODS Hynka Fajmona pro Parlamentní listy:
„Jde o zájmy Německa, Rakouska, zájmy sudetoněmeckého landsmanšaftu. Ochota obhajovat tyto zájmy proti zájmům České republiky mě silně znepokojuje. Kníže Trautenberk na Hrad nepatří. Ta volba bude o tom, jestli se chceme vrátit před 28. říjen (Fajmon má zřejmě na mysli 28. říjen 1918 – pozn. red.) do doby temna, kdy se nám vládlo z ciziny a vládli nám cizinci.“
Jde také o to vtisknout kampani témata, díky nimž Zeman může útočit a Schwarzenberg se musí bránit
Opozičně smluvní duo a další aktivní bojovníci za zvolení Miloše Zemana tak kampani vnucují témata, která mají vzbudit hysterii a zášť nejnižších, nejchudších a nejnevzdělanějších vrstev. Kvůli očekávané prohře ve velkých městech potřebují k urnám dostat i ty, které k angažování v občanském životě probudí jen přesvědčení, že jakmile Schwarzenberg složí prezidentský slib, zaplaví pohraničí hordy po zuby ozbrojených „Němců“ odebírajících „nám Čechům“ chalupy, továrny a nejspíš i děti.
Probudit je tedy třeba extremisty pravé, kteří vezmou za svá jemně naznačená xenofobní témata, tak i ty levé, kteří ve svém stranickém plátku Haló noviny varují před „Sudeťáckým advokátem na Hradě“. Ale jde také o to vtisknout kampani témata, díky nimž Zeman může útočit a Schwarzenberg se musí bránit. Je třeba najít polohu, v níž bude prezidentský kandidát opoziční smlouvy působit aktivně a jeho protivník pasivně, což v předvolební agitaci hraje nemalou roli.
Hysterie a nenávist zůstanou
Zeman s Klausem jako by nás vraceli dál než jen do let 1998 až 2002. Jejich usilovné rozdmýchávání iracionálního strachu z neexistujícího nebezpečí a nenávisti k neexistujícímu nepříteli se mnohem víc blíží příručkám totalitních režimů a heslům „Cholera, mor, mravenci – Trumanovi spojenci“. Dávají předvolební kampani leitmotivy, které do ní patřily naposledy v polovině minulého století a před nimiž už tehdy některé přemýšlivější osobnosti varovaly. „Problémy“, které tato dvojice před druhým prezidentským kolem učinila součástí veřejné debaty, jsou čirým anachronismem.
Zuřivé očerňování Schwarzenberga je nástrojem, který má co nejvíce polarizovat, vystrašit a znesvářit společnost
Zuřivé očerňování protikandidáta je nástrojem, který má co nejvíce polarizovat, vystrašit a znesvářit společnost, neboť jen v takové atmosféře lze k volbám dostat i ty, kteří se neúčastnili prvního kola. A to je podstatných 40 procent voličů.
Ať už však bude výsledek voleb jakýkoliv, hysterie a nenávist, kterou Klaus a Zeman a lidé okolo nich vyvolávají, nezmizí v okamžiku sečtení hlasů, ale zůstanou nadále ve voličích. Ani naši sousedé z Německa či Rakouska zřejmě jen tak ze dne na den nezapomenou, jak jsou politici v Česku ještě dnes ochotní získávat hlasy tím, že své obyvatele straší Němci a Rakušany.
Od přímé volby prezidenta si veřejnost i politici slibovali, že bude důstojnější než ta nepřímá se všemi svými zákulisními handly a výhrůžkami. Nikdo však asi při schvalování zákona nepředpokládal, že o podporu voličů se může i ve druhém kole ucházet kandidát, který svou kampaň vystaví na překrucování faktů týkajících se zmíněných témat. Takový způsob agitace do demokratické společnosti 21. století nepatří.
