Tak i toto se lze dočíst v českých médiích, tentokrát na Parlamentních listech: KSČM je personálně i programově připravena na převzetí moci, předseda strany Vojtěch Filip si dovede představit, že by byl premiérem, záleží prý pouze na voličích, jakou komunistům dají důvěru. Aby nenastala nějaká fatální mýlka, je jaro 2012, lidé jsou nespokojení, demonstrovat proti vládnoucí garnituře se chystá kde kdo... a komunistům povyrůstají perutě.
Znechucení voličů komunisté neomylně vycítili, a přestože třeba podle aktuálního průzkumu agentury SANEP by je volilo stabilních 14 procent respondentů, což vládu jejich strany zrovna nesignalizuje, vyjádření předsedy Filipa natvrdo připouštějí návrat soudruhů k exekutivní moci na nejvyšší úrovni. Jako by to byla zcela samozřejmá věc. Když si to voliči budou přát...
Pan Filip umí nespokojence navnadit. Nejdříve ujistí, že KSČM má dostatek odborníků pro vykonávání exekutivních funkcí. Při současném nedostatku vhodných typů lidí v ostatních stranách je dokonce i možné, že partaj za více než dvacet let, kdy je musela držet v šuplíku, nějaké skutečně vychovala. Experty, kteří nemají vymyté mozky ideologií, takové vychytralé klony předsedy Filipa, například.
Když se volič chce dozvědět, jak přežít v dnešní těžké době, šéf komunistů nabízí přijatelný recept (aby neodradil). Žádné znárodňování, to je minulost, ale státní podniky ve strategických odvětvích ano. Ostatně to napadlo i jiné ekonomy než centrální plánovače (asi si tak už neříkají). Otázku na recept na krizi Filip obchází frází, že daňová soustava by měla být spravedlivá. Nicméně progresivní, říká v následující větě. A kdyby v Česku vládli komunisté, prý by to zahraniční investory neodradilo, stejně jako v Číně nebo ve Vietnamu, tam se jen hrnou.
Vojtěch Filip a komunisté trvají na vystoupení z NATO, chtějí hledat jiné alternativy. Jsou zastánci multipolárního světa a někdejší bipolární rozdělení je jim cizí. Filip jde dokonce tak daleko, že dává kapitalismu šanci, že v nějaké formě přežije. „Kapitalismus se nezhroutil ve všech formách, ale ten neoliberální model se skutečně zhroutil. Ten je v takové krizi, která neodvratně vede ke změně kvality,“ vysvětluje s tím, že ti, kteří to pochopili včas, budují nové modely. Tady bychom se měli zastavit.
Problém je v tom, že komunisté tvrdí, jak – obrození, moderní a prosazující socialismus 21. století – vybudují společnost, jež se dokáže vyhnout krizovým jevům. Nabízejí pouze lehce uhlazený starý model, verzi 2012. Snad i ti nespokojení voliči ještě úplně nezblbli.
