Od ledna mohou úředníci kontrolovat, čím lidé doma topí. Umožňuje to novela zákona o ochraně ovzduší, kterou přijal na konci roku 2016 parlament. Prolomení nedotknutelnosti domovní svobody však přináší značné kontroverze. Úředníci totiž budou moci (byť až po opakovaných stížnostech) vstoupit do obydlí i bez souhlasu majitele a bez povolení soudu. Novelu může ještě smést ze stolu Ústavní soud, poslanci ODS a TOP 09 proti ní totiž podali ústavní stížnost.
Ministerstvo životního prostředí se novelou snažilo řešit problém smogu na vesnicích. Domácnosti jsou tam dominantním zdrojem smogu, jakákoliv vážně míněná snaha o zlepšení ovzduší se jimi tedy musí zabývat. Kvalitu ovzduší může vážným způsobem ohrozit byť jediný člověk, který u sebe doma pálí PET lahve či jiné odpadky.
Realita je obvykle jednoduchá, v malých obcích se lidé znají. Vinící jsou proto dobře známí, ale úředníci tvrdí, že nemají nástroje, které by jim umožnily prokázat, že se skutečně spaluje zakázané palivo. Je však prolomení nedotknutelnosti obydlí tím správným řešením?
Tři kroky
Nečastějším důvodem k zásahu do domovní svobody je domovní prohlídka v rámci trestního řízení. To je ve srovnání s kontrolou kamen na první pohled mnohem závažnější důvod. Navíc mimořádnost domovní prohlídky zdůrazňuje i nezbytný předchozí souhlas soudce. Na druhou stranu již nyní zákon dovoluje kontrolorům v oblasti ochrany zdraví vstoupit do obydlí navzdory nesouhlasu vlastníka, třeba při zjišťování zdroje hluku. Samotný precedens však ještě nezaručuje ústavnost.
Ve druhém kroku se zjišťuje, neexistují-li jiné prostředky, které mohou dosáhnout cíle, aniž by zasahovaly do základních lidských práv. Ministerstvo životního prostředí argumentuje, že neohlášená kontrola je jediným možným způsobem, jak nedovolené spalování odpadu prokázat. |
Omezení jednoho lidského práva je obecně možné, pokud se tím sleduje ochrana jiného lidského práva. To vyplývá ze známého principu, že svoboda jednoho končí tam, kde je omezena svoboda druhého. Spalování PET lahví a dalších odpadků způsobuje nadměrné a zdraví nebezpečné emise. Takové jednání proto zasahuje především do práva na zdraví a příznivé životní prostředí.
Ústavní soud v případech kolize práv používá při rozhodování takzvaný test proporcionality. Jeho smyslem je ve třech krocích posoudit, je-li omezení ústavně zaručeného práva přípustné. V prvním kroku se posuzuje vhodnost, tedy směřuje-li zkoumané opatření k cíli, kterého chce dosáhnout. Zde problém není, protože přímá kontrola topného zařízení nepochybně umožní porušování zákona postihnout.
Ve druhém kroku se zjišťuje, neexistují-li jiné prostředky, které mohou dosáhnout cíle, aniž by zasahovaly do základních lidských práv. Ministerstvo životního prostředí argumentuje, že neohlášená kontrola je jediným možným způsobem, jak nedovolené spalování odpadu prokázat. Třetí krok je na posouzení jednoznačně nejobtížnější. Je třeba zohlednit kontext situace a na jeho základě pak porovnat závažnost obou práv. Negativní důsledky spojené s omezením jednoho nesmějí převážit pozitivní důsledky spjaté s ochranou druhého.
Náhrada dobrých mravů
Pro rozpor s ústavními zákony mluví fakt, že Listina základních práv a svobod přikládá nedotknutelnosti obydlí velkou váhu. Předvídá sice možnost jejího omezení v podobě domovní prohlídky, podmínky jsou však stanoveny celkem přísně. Jakákoliv další možnost omezení domovní svobody by měla mít obdobně závažný důvod a obdobně přísné podmínky.
Argumenty jsou silné na obou stranách a je obtížné předjímat, jak rozhodne Ústavní soud. Jde zčásti o jeden z mnoha případů, kdy se snažíme právní regulací suplovat nedostatek dobrých mravů. |
Na druhou stranu pálení odpadků významně přispívá ke špatnému stavu ovzduší na vesnicích. Právo domovní svobody jednoho člověka proto stojí proti právu na zdraví a příznivé životní prostředí až stovek lidí. Navíc kontrola v obydlí je možná až po předchozím upozornění na podezření z porušení zákona a po opakované stížnosti, čímž se intenzita zásahu práv částečně snižuje.
Argumenty jsou silné na obou stranách a je obtížné předjímat, jak rozhodne Ústavní soud.Snaha nalézt vodítko v zahraničí tentokrát nebyla úspěšná. V rámci přípravy novely zákona provedlo ministerstvo životního prostředí porovnání s okolními státy. Ty byly dotázány, jak řeší problém nezodpovědných lidí, kteří spalují na vesnici odpady. Většina odpověděla, že to neřeší nijak, protože něco takového by si nikdo nedovolil. Jde tak zčásti o jeden z mnoha případů, kdy se snažíme právní regulací suplovat nedostatek dobrých mravů.
