V minulých týdnech se přes 15 tisíc Němců rozhodlo právě do jednoho takového mediálního projektu investovat. Jmenuje se Krautreporter. Během měsíce se jeho tvůrcům podařilo díky crowdfundingu získat 900 tisíc eur (téměř 25 milionů korun). Na jeden rok. Na rozjezd. O co se jde a kdo za tím stojí?
Pod hlavičkou Krautreporter se shromáždily bezmála tři desítky zkušených novinářů. Patří mezi ně v Německu známá jména jako Stefan Niggemeier, Jens Weinreich nebo Richard Gutjahr, kteří už jsou na webu etablovaní a mají řadu věrných fanoušků, ale i jejich mladší kolegové. Jedná se vesměs o lidi s vyhraněnou specializací. Dohromady chtějí stvořit něco, co podle nich v Německu chybí. Nezávislý zpravodajský portál bez reklamy, jenž se více než o palcové titulky bude zajímat o to, co je za nimi – o skutečné příběhy, dlouhodobé trendy a skryté spodní proudy.
Návrat k poctivému řemeslu
„Německá online-média se z největší části financují z reklamy. Kdo má víc kliknutí, vydělá víc. Protože je reklama na internetu levná, musejí online-média generovat zvlášť hodně kliknutí,“ shrnul na svém blogu zmíněný Stefan Niggemeier to, co žurnalistům na dnešním internetovém zpravodajství nejvíc vadí. Neustálá honba za ziskem a co největší aktuálností vede podle něj a jeho kolegů jen k povrchnosti a stupňující se bulvarizaci. Je třeba se vrátit se ke kořenům, k poctivému řemeslu.
Mnozí „od fochu“ sledují tuto iniciativu s velkými sympatiemi. Ani jim se nelíbí, kam se média v 21. století dostala. Náklady tištěných deníků vytrvale klesají, stejně jako objem inzerce v nich. Jejich elektronické verze výpadek financí ani zdaleka nahradit nedokážou. Na internetu si uživatelé zvykli na bezplatný obsah a ani zavedení platebních bran nic neřeší – čtenáři si prostě kýžené informace najdou jinde.
Na internetu si uživatelé zvykli na bezplatný obsah a ani zavedení platebních bran nic neřeší – čtenáři si prostě kýžené informace najdou jinde |
V posledních měsících se o tom bolestně přesvědčil i jeden z nejsilnějších hráčů na německém mediálním trhu, nakladatelství Axel Springer. Jeho vedení v čele s Kaiem Diekmannem se spolehlo na to, že si za exkluzivní zprávy bulvárního Bildu čtenáři na webu rádi zaplatí. Ale proč by měli, když se informace o přestupu elitního hráče bundesligy nebo novém milenci slavné modelky o pár minut později objeví na všech ostatních zpravodajských serverech a na sociálních sítích?
Zdá se tedy, že na zprávách samotných moc peněz vydělat nejde. Jakmile jsou venku, šíří se jako lavina. Větší naději na alespoň nějaký zisk tak nabízejí delší články a analýzy, určené náročnějším čtenářům. Nedají se tak snadno beztrestně zkopírovat a jsou určeny lidem, u nichž je pravděpodobnější, že budou za rozšíření svých obzorů či návod k orientaci v informační džungli ochotni nějaké to euro pustit.
Sázka na crowdfunding
Pilotní projekt Krautreporter z této úvahy vychází a jeho zdar či pád bezpochyby ovlivní to, zda si najde další následovníky. Začátek neměl úplně snadný. Ještě pár dní před konečnou lhůtou pro vybrání peněz se zdálo, že dostatek sponzorů nesežene ani omylem. Zachránilo jej, že Nadace Rudolfa Augsteina přispěla částkou 60 tisíc eur a celé akci tak dodala nový impuls. Na poslední chvíli se pak počet sponzorů vyšplhal až na kýžených 15 tisíc.
Zároveň si „reportéři“ vysloužili celou řadu kritických připomínek. Lidé kroutí hlavami už nad samotným názvem Krautreporter, který může kdekomu navodit dojem, že se jedná o zpravodajství ze zahrádkářské kolonie. „Kraut“ totiž německy znamená „bylina“ nebo „zelí“ a málokoho spontánně napadne, že zní jako anglické slovo „crowd“.
Může crowdfunding do budoucna znamenat pro novinářský svět spásu? |
I argument, že Kraut je zahraniční označení pro Němce (podobně hanlivé jako třeba Fricek), nevyznívá tak úplně vtipně. Bez kritiky neprošel rovněž fakt, že se na novém projektu podílí jen velmi málo žen a že jeho budoucí podoba zatím není přesně definovaná. Moc přátel si „reportéři“ nezískali ani svým prohlášením, že současná internetová žurnalistika je „kaput“. Schválně provokativní výrok sice přilákal pozornost, mnohé kolegy-novináře ale zbytečně urazil.
Někteří však dokázali „hořkou pilulku“ spolknout a rodící se konkurenční projekt sami finančně podpořili. Částečně z pouhé zvědavosti nebo touhy poznat, zda crowdfunding do budoucna může znamenat pro novinářský svět spásu. Doposud totiž německým žurnalistům přinášel spíše jen drobné – typicky tu a tam pár tisícovek na zahraniční cestu začínajícího eléva.
Osvědčí se nový model?
Naději povzbuzuje skutečnost, že v sousedním Nizozemsku od loňska podobný projekt úspěšně funguje. Jmenuje se De Correspondent. Jeho autoři byli schopní vybrat přes milion eur (více než Krautreporter) za pouhých osm dní a dnes už se pyšní tím, že mají přes 24 tisíc předplatitelů. De Correspondent si zakládá na tom, že se obejde bez reklamy a přináší vysoce kvalitní, exkluzivní reportáže, analýzy a příběhy, jež zůstávají mimo mediální mainstream. Staví na silných autorských osobnostech a nezastírá ambiciózní cíl změnit tvář žurnalistiky jako celku. Jeho filozofií je, že sice chce vydělávat – ale na tom, že „prodává obsahy čtenářům, nikoli čtenáře inzerentům“.
Na De Correspondent je celý obsah zpoplatněný. Krautreporter se hodlá vydat trochu jinou cestou. Články na serveru mají být veřejně přístupné, předplatitelé mají mít navíc jen právo texty komentovat a patřit k nově vznikající komunitě. Bude to pro platící čtenáře dostatečná přidaná hodnota? Záleží na tom, zda projet Krautreporter bude natolik „cool“, aby k němu lidé chtěli patřit a podílet se na jeho dalším rozvoji.
V Nizozemsku od loňska podobný projekt úspěšně funguje. Jmenuje se De Correspondent. |
Pokud se osvědčí, může nový způsob financování vytrhnout trn z paty i mnoha webovým novinářům na volné noze, kteří si dnes stěžují na hladové mzdy a zneužívání ze strany velkých nakladatelství a redakcí. Peníze přitékající přímo od čtenářů by jim mohly dát naději na lepší živobytí.
Na velkém německém mediálním trhu nejsou šance Krautreporteru úplně mizivé. V desetimilionovém a relativně chudším Česku by bylo pravděpodobně vše složitější. Myslí si to i šéfredaktorka zpravodajského webu o médiích, reklamě a marketingu Mediaguru.cz Martina Vojtěchovská.
„Příliš nevěřím tomu, že by se takové financování u nás ujalo. Dovedu si ho představit u specializovanějšího a úzce profilovaného projektu, který zaujme určitou komunitu lidí. Nemyslím si ale, že by se tato forma masově rozšířila,” shrnula svůj názor pro ČESKOU POZICI. Vojtěchovská si ani není vědoma toho, že by v Česku nějaký mediální projekt založený čistě na financování formou crowdfundingu již dnes fungoval.
