Ze všech stran se ozývá volání po obnově našich křesťanských tradic a po jejich připomínání, zřejmě v důsledku pocitu jejich skutečného nebo údajného ohrožení. Jednou možností, jak se podívat na zacházení s tradicemi, představuje současná literatura, která má ambici na jedné straně pobavit, na druhé do jisté míry líčí naše vztahy k hodnotám, které sdílíme. Nebo si možná jen myslíme, že je sdílíme.
Je to již třináct let, co Dan Brown napsal svou slavnou knihu Šifra mistra Leonarda, podle níž byl natočen i úspěšný film s Tomem Hanksem v hlavní roli. Domnívám se, že je to dostatečná doba, aby mohla být napsána kniha modernější, obsahující nová zjištění, kterou by následoval i nový film. Jak by mohl vypadat základní náčrt nového bestselleru a posléze filmový scénář?
Kreativita postmoderní doby
Slavný obraz Leonarda da Vinci Poslední večeře zůstal dosud ne zcela vytěžen, respektive Dan Brown ještě nemohl vědět, co již víme my. Jeho základní intuice byla správná: „Za vším hledej ženu!“ Ale zjištění, že postava po Kristově pravé ruce je jeho manželka Máří Magdaléna, se zdá ve světle nových poznatků neudržitelná.
Obraz Leonarda da Vinci Poslední večeře Páně nelíčí, jak se domníval Dan Brown, evangelijní rozčarování a diskusi apoštolů nad Ježíšovým výrokem o zrádci Jidášovi. To by bylo interpretačně chudé – postmoderní doba vyžaduje kreativitu. |
Skutečnost je mnohem prostší. Postavou s dlouhými vlasy je skutečně muž, miláček Páně Jan, který měl určité „ženské rysy“. O to se opírá hlavní téma budoucí knihy. Apoštol Jan nebyl Máří Magdalénou jako u Browna, ale muž, který v sobě objevil ženu, tedy první doložený transexuál či spíše pansexuál v dějinách.
A nyní logicky neprůstřelná argumentace: Obraz nelíčí, jak se domníval Dan Brown, evangelijní rozčarování a diskusi apoštolů nad Ježíšovým výrokem o zrádci Jidášovi. To by bylo interpretačně chudé – postmoderní doba vyžaduje kreativitu. Co když zobrazuje chvíli, kdy Ježíš i jeho miláček sdělili svým druhům nečekanou novinu, že se mají rádi. To bylo ostatně veřejné tajemství, protože je všichni tři roky znali – ale že se navíc Jan začal cítit jako žena, což bylo i v tehdejší době novinkou?
Starověký coming out
Leonardo da Vinci díky svému géniu vytušil, že se odehrála scéna jakéhosi starověkého „coming outu“, v tomto případě vyjevení pravdy o rozhodnutí ke změně pohlaví, byť pouze virtuální. Údiv učedníků je ovšem vysvětlitelný.
Leonardo da Vinci díky svému géniu vytušil, že se odehrála scéna jakéhosi starověkého „coming outu“, v tomto případě vyjevení pravdy o rozhodnutí ke změně pohlaví, byť pouze virtuální |
Starověký člověk byl sice zvyklý na ledacos, za každým keřem zapáleným od blesku spatřoval božské bytosti, ale takovou úžasnou zprávu nemohl okamžitě strávit. Jan chce být ženou, a to na základě svého rozhodnutí! Není divu, že ve světle takové informace bledly i ty ostatní – například ta, podle níž Ježíše někdo z přítomných zradil nebo že Mistr sám cosi mluvil o své blízké smrti.
Pokud by se někomu zdál tento výklad přitažený za vlasy, nechť posoudí následující fakta. Ježíš na obraze zůstává podivuhodně odevzdaný a klidný – aby ne, když všechno věděl, neboť se s Janem předem smluvil. A prchlivý Petr okamžitě začal Janovi jeho postoj vyčítat. Není divu, evangelia líčí, že byl – řekněme – myšlenkově trochu pomalejší.
Ježíš ví...
Zajímavá je v této souvislosti stojící postava, třetí od Ježíše po jeho levici. Zdá se, že jde o muže, který jako by chtěl říci: „A nedomluvil sis to, Pane, také se mnou?!“ Ale nikdo ho už nebere vážně, Ježíš mlčí. Ví, jak těžké to budou mít sexuálně jinak orientované menšiny v dějinách, kolik zažijí ústrků, než se konečně na počátku 21. století obrátí štěstěna na jejich stranu.
Ježíš ví, jak těžké to budou mít sexuálně jinak orientované menšiny v dějinách, kolik zažijí ústrků, než se konečně na počátku 21. století obrátí štěstěna na jejich stranu |
Komu by nestačil rozbor obrazu, mám další zjištění. Současný teolog Jan Král přišel s odhalením, které bere dech. Objevil koptskou tabulku ze 4. století, na níž je, jak zjistili znalci, napsáno: „kolik /.../ smrtí je /.../ zrození /.../ žena je /.../ snad /.../. Samozřejmě, tabulka je rozbitá a nápis neúplný.
Není divu, že v církevních novinách bylo možné číst články, podle nichž nelze usuzovat na převratný význam nálezu. Pro každého důvtipnějšího člověka, který se zabývá historií, je ale zřejmé, o co jde. Jaký důkaz ještě požadovat?
Nevytěžený problém
Je více než jisté, že Dan Brown důsledně nevytěžil ani problém ztraceného poháru, tedy, jak všichni dobře vědí, pověstného svatého Grálu. Je pravda, že na stole nikde není, Brown si však nedal tu práci, aby hledal jinde. Pravda někdy bývá takříkajíc přímo pod nosem, v tomto případě přímo pod stolem.
Dan Brown důsledně nevytěžil ani problém ztraceného poháru, tedy, jak všichni dobře vědí, pověstného svatého Grálu. Je pravda, že na stole nikde není, Brown si však nedal tu práci, aby hledal jinde. |
Da Vinci totiž chtěl zjevně zachytit scénu, kdy se Grál ztratil – totiž zakutálel se ve chvíli statečného odhalení Janovy identity pod nohy apoštolů, kde jej v nastalém zmatku už potom nikdo nehledal. Ve své knize poodhalím další dějiny tohoto pozoruhodného poháru.
Vše neprozradím, jen naznačím, že jeho cesta vede přes Japonsko, Čínu, Izrael a Aljašku (jen tak jsou totiž vysvětlitelné opiové války, Hirošima, židovská lobby a klimatické změny) až do Vatikánu, kde jej již několik stovek let střeží neznámý dominikán, který bude představen pod jménem „Pes Páně“. Jeho význačným rysem bude, že si v rámci sebetrýznění vyřízl jazyk a od té doby může vydávat pouze zvuky podobné psímu štěkotu.
Filmové prolínání rovin
Po nejnovějším filmu s Jamesem Bondem je nad slunce jasnější, že trend se obrací od prostého dobrodružného a špionážního příběhu k psychologizujícím zápletkám. Tak musí vypadat i film o Poslední večeři Páně.
Technicky může film použít prolínání časových a prostorových rovin, aby až do konce nikdo úplně nevěděl, co se děje, a o to větší pak bylo závěrečné překvapení |
Musí v něm vystupovat postava matky, kterou jeden z hlavních hrdinů, apoštol Jan, pozná až později (ideálně pod Ježíšovým křížem, to je originální) a jež má složitý životní příběh. Musí se stát z prosté ženy šéfkou nějakého pracoviště nebo antického občanského hnutí a její smrt musí být obestřena tajemstvím.
Důležité jsou i postavy otce a bratra, v našem případě je mohou zastávat skutečné postavy – otce a bratra policistky, která záhadu vyšetřuje. Je obzvlášť důležité, aby to byla žena, protože pracuji s verzí, kdy se coming out ve filmu odehraje dvakrát – historicky na zkoumaném plátně a ve skutečnosti u hlavní hrdinské vyšetřovatelky. Bratr je důležitý kvůli incestu, otec, zběhlý kněz, kvůli zneužívání mladistvé dcery, když ještě nebyla policistkou, ale školačkou.
Technicky může film použít prolínání časových a prostorových rovin, aby až do konce nikdo úplně nevěděl, co se děje, a o to větší pak bylo závěrečné překvapení. Doporučím distributorům, aby film prošpikovali reklamami, jen tak se totiž divák může pořádně zamyslet nad shlédnutou sekvencí. Důležitá je však hlavní postava. Jde mi především o to, aby postavu Jana ztvárnil nějaký neherec, nejlépe někdo, koho by doporučily nevládní organizace na základě veřejného výběrového řízení.
Sex u uprchlíků
Jako u všeho v naší době jde především o název – musí být dobře promyšlený, lákat, ba mobilizovat. Ideální by bylo, kdyby se ještě před premiérou podařilo vyprovokovat nějakou náboženskou organizaci k veřejnému vystoupení nebo přímo demonstraci, aby se pak dalo v médiích psát o nekonečné tuposti církví. O filmu by se mohly diskrétně již před jeho uvedením zmiňovat na svých mítincích různé menšinové organizace.
Film by se dal využít v rámci současné evropské kampaně za správně chápaný sex u uprchlíků z Blízkého východu. To by mohlo konečně otevřít oči těm, kteří nechápou, že problém migrace není bezpečnostní, náboženský ani integrační, ale sexuální. |
Původně jsem i přemýšlel, že by se dala zmínit i migrační krize, a možná to není nápad k zahození – film by se dal využít v rámci současné evropské kampaně za správně chápaný sex u uprchlíků z Blízkého východu. To by mohlo konečně otevřít oči těm, kteří nechápou, že problém migrace není bezpečnostní, náboženský ani integrační, ale sexuální.
Pohrával jsem si s různými názvy filmu – od nemastně neslaně znějícího Tajemství Zeleného čtvrtku přes slibnější Zakutáleno pod stolem, ale nakonec se asi přikloním k nepřekonatelnému Krvavému coming outu! A doporučím jej promítat na příští Zelený čtvrtek. To je ten pravý den pro diváka, který si chce připomenout základní poselství Velikonoc. Každý si přijde na své – a ty černoprdelníky ať trefí šlak!
(Pokud by se někomu zdálo, že pohlížím na současný svět poněkud škarohlídsky a že to u velikonočních svátků není vhodné, doporučuji dvojí – evangelium svatého Jana, kapitolu 13, verše 21–30, popřípadě klidné a usebrané setrvání u kopie, lépe ovšem originálu, obrazu Leonarda da Vinci.)
