Česká národní banka (ČNB) je pod palbou kritiky kvůli zlatu. V červnu ho nakoupila 1,2 tuny, čímž zvýšila své zlaté rezervy na celkem devět tun. Bita je za to, že nákup uskutečnila nyní, kdy jsou ceny vzácného kovu na rekordním vzestupu. A že v dobách, kdy byla cena nízko, naopak prodávala. Terčem je i nízký podíl zlata na celkových rezervách.
ČNB červnový nákup – naposledy nakupovala v roce 1999 – vysvětluje tím, že udržuje objem zlatých rezerv na stanovené úrovni, protože část zlatých ingotů byla použita na výrobu pamětních mincí. A že si také vytváří prostor pro vklad do kapitálu Evropské centrální banky (ECB), až Česko přejde na euro, stane se podílníkem ECB.
Emocionální nálepka národního pokladu
„Koncem devadesátých let centrální banka zlato prodávala za pěti- až šestinásobně nižší cenu, než ho nyní nakupuje. Chová se opačně, než by se měl chovat řádný hospodář, protože prodávala, když bylo zlato prakticky na svém 40letém dně, zatímco nakupuje za cenu blízkou dějinnému maximu,“ řekl šéfekonom Czech Fund a člen Národní ekonomické rady vlády Lukáš Kovanda. Vadí mu i to, že se ČNB ve druhé polovině devadesátých let zbavila 85 procent svých zlatých rezerv. Podobně to vidí analytik Golden Gate CZ Marek Brávník.
„Viděno dnešní optikou je načasování prodeje a nákupu zlata mimořádně nešťastné. Na druhou stranu, ani dnes nikdo neví, co bude za 25 let,“ uvedl Brávník. Dle bývalého vrcholného centrálního bankéře, který si nepřál být jmenován, kritici ČNB zapomínají, že z prodeje zlata byly pořízeny investiční nástroje, které jí přinášely výnosy. Ekonomové si berou na mušku i nízký podíl zlata na devizových rezervách ČNB. „V mnoha vyspělých zemích, jako jsou USA či Německo, tvoří zlato dominantní část devizových rezerv. U nás méně než procento,“ upozorňuje Štěpán Křeček, hlavní ekonom BH Securities.
Víra ve zlato se vrací v návaznosti na světové krize, kdy se hospodářství hroutí, ceny akcií i kupní síla měn propadají a investoři i laická veřejnost vidí ve zlatých ingotech pojistku proti zchudnutí. Dnes vhání vítr do plachet zastáncům zlata i měnová politika centrálních bank, zejména jejich záporné úrokové sazby. V Česku má rezervní zlato také emocionální nálepku národního pokladu, jenž se dramaticky zmenšil ze 70 tun na začátku devadesátých let na dnešních devět. |
„Žádná v uvozovkách správná metodika neexistuje. Většina centrálních bank z rozvinutých zemí udržuje zásoby zlata na historicky stabilních úrovních. Některé centrální banky z rozvojových zemí zlato nakupují, jejich motivaci však ČNB nezná,“ hájí kroky centrální banky její mluvčí Markéta Fišerová. Postoj k roli zlata v rezervách centrálních bank rozděluje ekonomy řadu desetiletí. Přinejmenším od roku 1971, kdy zlato přestalo být směnitelné za americký dolar, čímž skončila éra takzvaného zlatého standardu, který byl jedním z pilířů hospodářské obnovy po světových válkách.
Víra ve zlato se periodicky vrací v návaznosti na světové krize, kdy se hospodářství hroutí, ceny akcií i kupní síla měn propadají a investoři i laická veřejnost vidí ve zlatých ingotech pojistku proti zchudnutí. Nejinak tomu bylo po skončení poslední velké hospodářské recese v roce 2008, kdy volání po návratu peněz krytých zlatem zesílilo. Dnes vhání vítr do plachet zastáncům zlata i měnová politika centrálních bank, zejména jejich záporné úrokové sazby. V Česku má rezervní zlato také emocionální nálepku národního pokladu, jenž se dramaticky zmenšil ze 70 tun na začátku devadesátých let na dnešních devět.
„ČNB nepovažuje zlato za optimální nástroj pro držení devizových rezerv moderních centrálních bank. Koncept peněz krytých zlatem je již dávno překonán a použití zlata pro měnové účely je velmi omezené. Rozhodování jiných centrálních bank nám nepřísluší komentovat, nicméně je zřejmé, že názor ČNB není ojedinělý,“ konstatuje Fišerová. Zlato podle ní není coby součást devizových rezerv vhodné, protože jeho fyzická úschova se prodražuje. Navíc není likvidní, tedy špatně se prodává.
