Most mezi ekologií lesa a potřebami společnosti chtějí budovat vědci z různých univerzit a ústavů, a tak o prvním jarním dni již po osmé představili své práce účastníkům semináře Lesník 21. století. Některé výsledky výzkumů tu dokonce zažily jakousi předpremiéru před oficiálním zveřejněním. Docent Lesnické a dřevařské fakulty České zemědělské univerzity Miroslav Svoboda přikládá semináři velký význam právě proto, že se jeho prostřednictvím nejnovější poznatky z výzkumu lesa začerstva dostanou k praktickým lesníkům, úředníkům ochrany lesa a přírody i k veřejnosti.
Že nejde o nějakou „koženou“ akci organizovanou shora ukazuje už pořádající subjekt: Okrašlovací spolek Zdíkovska. A ne nějaký slovutný profesor, ale vůdčí duch místního okrašlovacího spolku Dagmar Kjučuková vymýšlí témata a zve hosty, kteří mají co nabídnout.
Programová svoboda je bohužel vyvážena naprostou finanční nedostatečností, takže se vše musí hradit jen z účastnických poplatků. Poté, co Lesníkovi 21. století odmítl poskytnout útočiště v sále státního zařízení v Kašperských Horách ředitel Národního parku Šumava Jiří Mánek, všechny volné prostředky pozřel komerční nájem sálu ve Stachách a přednášejícím nelze platit ani cesťáky. Všichni všechno dělají z entuziasmu.
Motorem Šumavy selský rozum?
Mánek odmítl spolupráci pro údajný nesoulad tématu semináře se současným směřováním Národního parku Šumava. Učinil tak přesto – nebo snad právě proto –, že na semináři měly zaznít, a také zazněly, nové poznatky o fungování přírodních lesů po narušeních, což se Národního parku Šumava (NPŠ) velmi úzce dotýká. Vždyť kvůli narušení větrnou smrští a posléze kůrovcem zuřila v létě 2011 u Ptačího potoka „1. kůrovcová válka“!
Josef Fanta: „Pan ředitel Mánek zřejmě neví, že dnešní situace na Šumavě je právě výsledkem tradičních lesnických přístupů z dřívějších staletí“Leč Mánek žádné nové poznatky o Šumavě nepotřebuje: „Správa se nechává spíše inspirovat lesníky z dřívějších století než těmi z 21. století,“ prohlásil Mánek okrašlovacímu spolku v odůvodnění, proč akci neposkytl tradiční prostor. A svou argumentaci ještě přiostřil: „Necháváme se inspirovat lesníky, kteří nejsou odtrženi od praxe a pro svou práci i argumentaci používají zdravý selský rozum. Obávám se, že vámi popisovaný lesník 21. století tato kritéria nesplňuje.“
Pohrdání novými poznatky nemůže být dlouhodobým programem. Však to zakladatel Krkonošského národního parku v roce 1963 a po emigraci profesor Univerzity ve Wageningenu Josef Fanta pohotově uvádí na pravou míru: „Pan ředitel Mánek zřejmě neví, že dnešní situace na Šumavě je právě výsledkem tradičních lesnických přístupů z dřívějších staletí, na které se odvolává. Také zřejmě nechápe, že disturbance (už zmíněná „narušení“ – pozn. red.) jsou povýtce ekologickým jevem, jehož řešení neekologickými lesnickými postupy povede k jejich opakování v budoucnosti, a je tudíž proti zdravému rozumu.“
Pochod parku do izolace
Profesor Fanta v polemice s Mánkem vystihuje, čemu má sloužit stále zkoumající lesnická věda: „Pan ředitel Mánek by měl také vědět, že ve všech středoevropských zemích jsou v současnosti lesy v národních parcích předmětem mimořádného vědeckého zájmu. Lesnická věda v nich totiž využívá podmínek, které v hospodářských lesích neexistují. Výzkum v lesích národních parků umožňuje získat cenné informace, které pomáhají modernizovat současné lesnictví. Z moderních ekologických studií totiž vyplývají dosud neznámé skutečnosti o vývoji lesa, jeho obnově a dalších přírodních procesech, které lesníci dosud neměli k dispozici. Svou odmítavou argumentací se pan ředitel Mánek odmítá na tomto pozitivním vývoji podílet, a Národní park Šumava tak izoluje od současného vývoje v Evropě.“
Jakub Hruška: „Odůvodnění ředitele Mánka je zcela neskrývaným pohrdáním novými poznatky, výsledky výzkumů a odborníky od nás i ze zahraničí“Mánkovo odmítání nových vědeckých poznatků nenechalo chladným ani předsedu Stínové vědecké rady Národního parku Šumava docenta Jakuba Hrušku: „Odůvodnění pana ředitele Mánka je zcela neskrývaným pohrdáním novými poznatky, výsledky výzkumů a odborníky od nás i ze zahraničí. Tento přístup k vědecké veřejnosti a novým informacím celkově zde fungoval za totality. Trochu mne děsí, čeho se od vedení NPŠ ještě dočkáme.“
Mezi moderními vědeckými poznatky však zazněl i tradicionalistický pohled, prezentovaný lesnickým poradcem Petrem Martanem, který je ideologem Mánkova „lesnického selského rozumu“. Okrašlovací spolek tak Mánkovi i Martanovi ukázal, že schovávat se před jinými názory je hloupost. A uzavírání se před vědou je hloupost tuplovaná. Na shledanou v lesnickém pravěku.
Mánkovo vyhoštění semináře z tradičních prostor v šumavském národním parku přivodilo sice organizátorům starosti, ale semináři přineslo velkou poctu – záštitu nad ním převzala Stínová vědecká rada, složená z dvaadvaceti slovutných odborníků.
Stínová vědecká rada Národního parku Šumava: Vznikla v březnu 2011 jako reakce na rozhodnutí ředitele Správy Národního parku Šumava Jana Stráského potlačit názory vědecké části dosavadní Rady NPŠ. Rada je složena z předních českých vědců a odborníků z různých oblastí. Její základ tvoří přírodovědci a lesníci, kteří působili v Radě NPŠ a na protest proti účelovým změnám, které provedl Jan Stráský, z ní abdikovali. Členy jsou ale i další vědci, kteří se problematikou Šumavy dlouhodobě zabývají.
