V Liberálním institutu probíhá tvrdý střet. Kdo by si snad myslel, že je to střet o ideje, hluboce by se pletl. V Liberálním institutu, think tanku českých liberálů, se totiž tvrdě přou o to, kdo je a kdo není jeho členem. Anebo ještě lépe: v majáku českého liberalismu je seznam členů uschován pod zámkem a mohou k němu jen vyvolení.
Třeba Tomáš Ježek si domníval, že jako jeden z otců zakladatelů členem je, nicméně při příchodu na listopadovou členskou schůzi se u vchodu dozvěděl, že členem není, že se mýlí… ČESKÉ POZICI řekl: „Já už nechci o Liberálním institutu ani slyšet. Udělal jsem nad ním kříž. Jsem zakládající člen, ale nevím, jestli mě někdo vyškrtl z nějakého seznamu.“
Důvod hádání se o to, kdo je členem, je prostý: v Liberálním institutu, jak ČESKÁ POZICE již dříve informovala, proběhlo v listopadu cosi na způsob revoluce. Chcete-li personifikaci, tak revoluce proti tehdejšímu řediteli a předsedovi správní rady Miroslavu Ševčíkovi. Na členské schůzi 15. listopadu byla odvolána kompletní správní rada, a zrovna tak dozorčí rada. Ševčík odvolání neuznává.
Kdo má seznam členů, vyhrává
V majáku českého liberalismu je seznam členů uschován pod zámkem a mohou k němu jen vyvoleníSoučasný děkan Národohospodářské fakulty VŠE Ševčík se brání a poukazuje na nelegálnost „revoluční“ schůze, kam prý nebyli vpuštěni někteří řádní členové. Podal dokonce návrh na předběžné opatření k Obvodnímu soudu pro Prahu 1 (ten byl soudem zamítnut), v němž argumentoval například i nevpuštěním právě Tomáše Ježka, podle Ševčíka řádného člena. Bývalý šéf Liberálního institutu vyjmenovává i další osoby (podle něj členy), kterým prý nebyla zaslána ani pozvánka, nebo – podobně jako Ježek – neprošli u vchodu přes pracovníky bezpečnostní agentury, kteří měli v rukou seznam, koho vpustit.
Problémem Ševčíkovy argumentace jsou ale bizarní stanovy samotného Liberálního institutu, kterými operuje druhá strana. V bodě 1) článku 1 se totiž praví:
„Členy sdružení jsou zaměstnanci, výzkumní pracovníci a spolupracovníci dle aktuálního seznamu, který je uložen v sekretariátu. Dále se členem může stát každý, kdo se přihlásí k programu sdružení, aktivně se účastní jeho činnosti a jeho žádost je schválena správní radou.“
A aktuální seznam Ševčík nemá v držení. Zato ho ale mají lidé kolem Jiřího Schwarze a nechtějí jej Ševčíkovi ukázat, natož poslat. Takže Ševčíkova argumentace, že řádný člen XY nebyl vpuštěn, je dost podivnou konstrukcí, když sám nemůže vědět, kdo členem je…
A tak Ševčík přes svého právníka Jana Vondráčka čile komunikuje s novým ředitelem Liberálního institutu Petrem Koblovským, svým následovníkem ve funkci, kterého však neuznává (oficiální komunikaci má ČESKÁ POZICE k dispozici). Ševčíkův právník požaduje mimo jiné právě zaslání „úředně ověřené kopie seznamu členů“. Koblovský mu je nechce vydat a svou argumentaci uzavírá tím, že „nelze tento požadavek (poskytnutí dokumentů interní povahy – pozn. red.) považovat bez dalšího jinak než za přinejmenším nesrozumitelný, pokud ne za zcela zmatečný“. Ostatně termíny jako nesrozumitelný nebo zmatečný jsou v dopisech směřujících z rukou Petra Koblovského velmi oblíbené.
Koblovský: Za vyškrtnutím Ježka je Ševčík
Mimochodem: když se ČESKÁ POZICE dotázala Petra Koblovského na nevpuštění Tomáše Ježka na členskou schůzi, dostalo se jí této dost radikální odpovědi: „Podle mých informací členství docenta Ježka zaniklo v souvislosti se snahou docenta Ševčíka vyjít vstříc některým dříve vysoce postaveným lidem v České republice. Velmi si vážíme přínosu docenta Ježka v šíření liberálních myšlenek a mrzí nás, že se stal argumentem osob, které zapříčinily zrušení jeho členství v Liberálním institutu.“
A ještě jedna citace Koblovského směrem k Ševčíkovi: „Když vidím, jakou spoušť po sobě docent Ševčík zanechal v Liberálním institutu a zároveň jak o tuto spoušť zuby nehty bojuje a dále ji de facto prohlubuje, byl bych velmi obezřetný, kdybych byl jeho obchodním společníkem nebo partnerem. Docent Ševčík, jak můžeme pozorovat i z jeho působení na VŠE, má potřebu stále bojovat i za cenu zničení daného projektu. Své dobré jméno neváhal obětovat svým zájmům a ambicím.“
Když se Petr Koblovský expresivně vyjadřuje o spoušti, která prý po Miroslavu Ševčíkovi v Liberálním institutu zůstala, naráží na nesrovnalosti v hospodaření této organizace, přesněji řečeno na statisícové částky, které měly být neoprávněně vypláceny z účtů.
Více najdete v článku: Jiří Schwarz: Z liberálního institutu neoprávněně odtékaly statisíce korun
Miroslav Ševčík naopak nechtěl na dotaz ČESKÉ POZICE situaci kolem Liberálního institut vůbec komentovat s odůvodněním, že „celou záležitost řeší právníci, a proto další informace k této věci nebudu poskytovat“.
Když se Ševčíkovi nepodařilo k seznamu členů (seznam existuje – ČESKÁ POZICE ho měla možnost vidět) probojovat skrze oficiální korespondenci s Liberálním institutem, vydal se jiným směrem. Hodlá si pořídit seznam vlastní. Opět pověřil Jana Vondráčka a ten za něj rozeslal dopisy (do vlastních rukou) lidem, kteří se zúčastnili listopadové členské schůze. Požadavky jsou z dopisu zřejmé (ČESKÁ POZICE má k dispozici dopis, který byl doručen Davidu Lipkovi a je datován 3. prosincem). Obeslaní mají poskytnout sdělení:
- zdali jsou členy Liberálního institutu a zdali toto členství trvalo ke dni 31. 10. 2013;
- kdy vzniklo jejich členství;
- zdali podali písemnou žádost o členství;
- kdo a kdy rozhodl o přijetí za člena;
- o doložení vzniku členství (například kopií písemné žádosti).
Situace kolem Liberálního institutu připomíná ostudnou frašku. Pokud si chce tato instituce zachovat jakés takés jméno a aspirovat na cosi, co by se dalo nazvat „veřejným statkem“, měli by se pánové z tohoto občanského sdružení zabývat čímsi jiným než seznamy členů a nevpouštěním Tomáše Ježka a dalších na členskou schůzi. Třeba zveřejnit dárce, od nichž Liberální institut přijímá finanční prostředky, i když jim zákon něco takového nepřikazuje.
