Uprchlická krize přerostla v nejvýznamnější evropský problém a zastínila i řeckou a ukrajinskou krizi. Emoce v diskusi o uprchlících předčily vše, s čím jsme se od pádu berlínské zdi setkali. Občanská společnost se v celé Evropě štěpí na dvě nesmiřitelné skupiny, které se stále agresivněji napadají. Rozpadají se mnoholetá přátelství a debata ústí do vzájemného osočování.
Atmosféře nepřispívají ani alibistické výroky politiků evropského establishmentu zakrývajících své selhání, ani těch „hnědo“ či částečně „rudo“ populistických, kteří cítí příležitost získat skutečnou moc. Z hlediska komunitárního a mezinárodního práva a jejich aplikace na uprchlickou krizi však vyplývá jiný obraz, než obě skupiny prezentují.
Porušování Schengenské smlouvy
Evropský prostor je právně definován Schengenskou smlouvou a Úmluvou k provedení Schengenské dohody. Ty do evropského práva začleňuje Amsterodamská smlouva. Spolu s těmito smlouvami jsou pro všechny členy schengenského prostoru závazné (mají tedy platnost zákona) i Úmluva OSN o právním postavení uprchlíků ve znění takzvaného Newyorského protokolu a Všeobecná deklarace lidských práv.
Schengenská smlouva je zjevně porušovaná, což by dle Amsterodamské smlouvy měla řešit Evropská rada. Řecko, Maďarsko, Itálie a částečně i Francie nechrání vnější hranici schengenského prostoru. |
Tyto normy tvoří rámec pro hledání řešení uprchlické krize, tedy, že se vzdáme extrémních řešení, jako je „spláchněme je do moře“, nebo „otevřeme hranice všem“. Prvním bychom porušili základní právní a etické principy, na kterých je evropský prostor založen, druhým základní demokratické principy, protože většinovou demokratickou podporu nemá, a ani ji nezíská.
Schengenská smlouva zavazuje členské státy článkem 7 přizpůsobit svou vízovou politiku, aby se „vyhnuly negativním důsledkům“, přičemž musejí brát v úvahu „nutnost zajistit ochranu celého území... proti nezákonnému přistěhovalectví a činnostem ohrožujícím bezpečnost“. Článek 17 členské státy zase zavazuje „přijmout doplňující opatření směřující k zachování bezpečnosti a k zamezení nezákonné imigrace občanů států, které nejsou členy Evropského společenství“.
Schengenská smlouva je zjevně porušovaná, což by dle Amsterodamské smlouvy měla řešit Evropská rada. Řecko, Maďarsko, Itálie a částečně i Francie nechrání vnější hranici schengenského prostoru a nekorunovaný král byrokracie Německo a řada dalších zemí nejsou schopné ani ochotné dát do pořádku svůj dlouhodobě nedostatečně fungující a kolabující azylový systém.
Dvě hranice
Nejmenším problémem z hlediska zbytku schengenského prostoru je řecká hranice. Uprchlíci připlouvající převážně z nedalekého Turecka následně Schengen opouštějí, aby do něj znovu vstoupili v Maďarsku a vydali se na závěrečnou pouť do vysněné „Almánie“ nebo jiné cílové země.
Navzdory tomu by i kvůli následnému náporu na maďarskou hranici bylo žádoucí přinutit Turecko, aby plnilo své mezinárodní závazky a neumožňovalo na svém území nelegální převaděčství. To by však vyžadovalo značné diplomatické úsilí vrcholných představitelů Evropské unie, jež však chybí...
Pokud bude Viktor Orbán úspěšný, a hranici uhlídají i sousední Chorvati a Rumuni, objeví se nový problém. V prostoru Makedonie a Srbska uvízne několik desítek až stovek tisíc převážně muslimských uprchlíků. |
Maďarský premiér Viktor Orbán je momentálně jediným představitelem evropských zemí, který se snaží závazky vyplývající ze Schengenské smlouvy plnit. Staví plot a připravuje legislativu kriminalizující vstup do své země mimo určené přechody. Za to ho jeho západní kolegové i lidskoprávní organizace kritizují, s čímž se však už naučil žít. Jak bude úspěšný, se však dozvíme až za několik měsíců. Připravme se však i na to, že bude běžence přímo na hranici vracet, což nebude v rozporu s Ženevskou konvencí, protože Srbsko je bezpečnou zemí.
Pokud úspěšný bude, a hranici uhlídají i sousední Chorvati a Rumuni, objeví se nový problém, který může mít dalekosáhle důsledky. V prostoru Makedonie a Srbska uvízne několik desítek až stovek tisíc převážně muslimských uprchlíků, což může, zejména v Makedonii při tamním rostoucím náboženském i národnostním napětí, politické krizi, ekonomické slabosti a odehrávající se geopolitické hře o průchod turecké větve ruského plynu, zafungovat jako výbušný koktejl. V každém případě se i připravme, že Orbán nebude váhat vracet běžence.
Středozemní moře
Zatímco s ochranou řecké a maďarské hranice nejsou spojené větší humanitární problémy, protože uprchlíci přicházejí z bezpečných zemí (Turecko, Srbsko), překračování mořské hranice představuje opravdovou lidskou tragédii, která nemá jednoduché řešení. Tisíce lidí umírají ve vlnách Středozemního moře či udušením v podpalubí, navíc většina z nich přichází, respektive připlouvá, ze zemí – Libye a částečně Sýrie –, které bezpečné nejsou.
Tuto katastrofu europředstavitelé neignorují, nicméně jejich dosud přijatá opatření jsou buď účinná jen částečně, nebo z hlediska ochrany schengenského prostoru dokonce kontraproduktivní, i když z humanitárních důvodů nezbytná. Těmi částečně účinnými opatřeními je stíhání pašeráků a zabavování jejich lodí, protože na nich bývají malé ryby, pokud je zcela neopustí, a lodě mívají zpravidla nižší hodnotu než „jízdné“.
Evropská diplomacie by použitím taktiky cukru a biče měla přimět jeden či více států mezi Somálskem a Senegalem, aby na svém území umožnily zřizovat bezpečné utečenecké tábory, kam by byli přemisťováni zachránění uprchlíci ze Středozemního moře, aniž by vstoupili do Schengenu |
Kontraproduktivním opatřením je z hlediska ochrany schengenského prostoru záchranná mise Triton. Mezinárodní tým působí v mezinárodních vodách až u hranic Libye. To umožňuje zachraňovat více uprchlíků, ale současně i pomáhá pašerákům vyexpedovat, a tedy zkasírovat jejich vyšší počet.
Zatímco dříve bylo kvůli úspěchu nutné doplout například z Libye do výsostných vod Itálie a případně se vrátit, dnes stačí naložit nebožáky do čehokoliv, co je schopné se udržet několik hodin na hladině, vyvléct to do mezinárodních vod a pak pro jistotu ohlásit záchranným týmům souřadnice opuštěného plavidla. Záchranná mise Triton pak zajistí, že se uprchlíci bezpečně dostanou do schengenského prostoru.
Řešení je bohužel nepěkné, ale jediné. V podmínkách komunitárního práva je úspěšně v letech 2008 až 2009 použilo Španělsko. Podstata je jednoduchá – evropská diplomacie by použitím taktiky cukru a biče (zvýšení, nebo pozastavením rozvojové pomoci) přiměla jeden či více států mezi Somálskem a Senegalem, aby na svém území umožnily zřizovat bezpečné utečenecké tábory, kam by byli přemisťováni zachránění uprchlíci ze Středozemního moře, aniž by vstoupili do Schengenu. Zde by mohli žádat o azyl, a odtud by i mohli svobodně odejít.
Nefunkční azylový systém
Problémem není, že by některé schengenské státy měly příliš benevolentní azylový systém, ale že nefunguje a že je příliš štědrý. Nefunkčnost spočívá v dlouhých projednávacích lhůtách, které téměř komukoliv, kdo se do schengenského prostoru dostane a neudělá podstatnou chybu, umožňují až několikaletý pobyt, aniž by bylo o jeho případu jakkoliv rozhodnuto.
Problémem není, že by některé schengenské státy měly příliš benevolentní azylový systém, ale že nefunguje a že je příliš štědrý |
Štědrost – především výše kapesného, která nejen v daleké Africe, ale i na blízkém Balkáně přesahuje nejeden osobní příjem – je pro mnohé dostatečným lákadlem. Nikoli náhodou jsou druhými nejčastějšími žadateli o azyl Srbové, kteří spolu s dalšími balkánskými národy tvoří zhruba třetinu všech žadatelů. Pro tamní mládež je cesta do EU spojená se žádostí o azyl v některé z cílových zemí oblíbeným dobrodružstvím, na kterém nelze prodělat. Rozhodně je příjemným rozptýlením z chudoby, nezaměstnanosti a závislosti na rodičích.
Skandální je ovšem přístup dua HollMer (francouzského prezidenta Françoise Hollanda a německé kancléřky Angely Merkelové) a některých dalších, kteří místo aby si udělali domácí úkoly a reformovali vlastní azylové politiky, se snaží, aby je za ně psali jejich spolužáci. Prvním pokusem byly povinné uprchlické kvóty. Když nevyšly, naléhají s podporou Evropské komise a jejího předsedy Jeana-Clauda Junkera na východoevropské státy pod záštitou sjednocování imigračních standardů na zvýšení jejich štědrosti, aby se aspoň části uprchlíků zbavili.
Lov pašeráků
Téměř nic neřešící činností je lov pašeráků lidí v schengenském prostoru. Po tragické smrti 71 běženců v mrazírenském voze a jejich nálezu v Rakousku se politici dostali pod silný mediální tlak, který kvůli popularitě vyžadoval rázné kroky. Silniční policejní zásahy jsou divácky vděčné, nicméně, co vlastně „pašeráci lidí“ uvnitř schengenského prostoru dělají nezákonného?
Co budeme dělat s řádnými autodopravci s řádným vozidlem, kteří naloží u srbsko-maďarské hranice uprchlíky a za smluvní ceny je přepraví po méně frekventovaných cestách třeba do Mnichova? |
Někteří nepovoleně podnikají a porušují silniční zákon, další dokonce ohrožují přepravované osoby. Co ale budeme dělat s řádnými autodopravci s řádným vozidlem, kteří naloží u srbsko-maďarské hranice uprchlíky a za smluvní ceny je přepraví po méně frekventovaných cestách třeba do Mnichova? Budeme mít co do činění s pašeráky lidí, nebo s obyčejnými přepravci? Další zbytečný humbuk zastírající podstatné problémy.
Uvedená opatření nemohou uprchlickou krizi vyřešit, a ani humanitární působení v místě, o kterém všichni hodně mluví, ale málo dělají. Jediným řešením je porážka Islámského státu a ukončení válečného konfliktu v Libyi, Iráku a Sýrii a následná stabilizace těchto zemí. K tomu však není dostatek politické vůle, a navíc ti, kdo situaci způsobili, si myjí ruce nebo zahrabávají hlavu do písku. Kam patří Češi?
