Spravedlivý mezi národy je titul pro osoby nežidovského původu, které přispěly k záchraně Židů před holokaustem. Od roku 1963 jej uděluje izraelský nejvyšší soud na návrh památníku Jad Vašem, který je vypracovaný podle přísných kritérií, s využitím informací od svědků, z veřejné diskuse a historického výzkumu.
Informace od svědků, otevřené zdroje, historický výzkum – to všechno jsou prameny, s nimiž pracuje i tolik diskutovaný Ústav pro studium totalitních režimů (ÚSTR). Podle popisu práce se má jeho působnost dokonce zčásti překrývat s činností Jad Vašem, izraelského památníku obětem šoa (holokaustu). Lze-li shledat podobnost v jejich zaměření a činnosti, můžeme se s důvěrou věnovat i srovnání jejich výstupů.
Lze mít za jisté, že obě instituce, zadokumentují-li nějaké procesně využitelné poznatky, předají je příslušným institucím. Doposud se například zjišťuje, že mnoho válečných zločinců se usadilo v různých státech světa. Tam dostali příslušné občanství, ovšem na základě nepravdivých údajů. A tak jim to občanství bylo v několika případech s odstupem mnoha desítek let zase úředně odňato, když už ty poznatky nebylo možno využít v trestních procesech.
Spravedlivý nacista
Na druhou stranu ale Jad Vašem produkuje i výstupy hodnotově opačné. Vydává svědectví o někdy neuvěřitelných skutcích na záchranu životů konaných lidmi, kteří na tom neměli jiný zájem ani prospěch, pouze „se zachovali jako lidé“, vyjádřeno skromnými slovy jednoho z nich.
Velmi překvapivé ovšem je, že komise v Jad Vašem vypracovala podnět pro udělení titulu Spravedlivý mezi národy i pro několik příslušníků wehrmachtu, či dokonce SS. Například Wilhelm Hosenfeld byl členem nacistické NSDAP i jejích ozbrojených složek SA, důstojníkem wehrmachtu a později vojenské kontrarozvědky. V okupované Varšavě přitom zachránil život mnoha Polákům a Židům. Jeho příběh se stal světoznámým díky deníkům pianisty Wladysława Szpilmana, na jejichž základě Roman Polanski natočil oscarový film Pianista.
Jad Vašem vydává i svědectví o někdy neuvěřitelných skutcích na záchranu životů konaných lidmi, kteří na tom neměli jiný zájem ani prospěch, pouze se zachovali jako lidéProces předcházející udělení titulu Spravedlivý mezi národy musí vyhovět přísným kritériím týkajícím se pomoci ohrožené osobě, přičemž – a to je hodné pozoru – není podstatné, zda pokus zachránce byl úspěšný. Podstatné je, že poskytnuté úsilí bylo riskantní a nebylo podmíněno žádnou finanční či hmotnou kompenzací nebo odměnou, tedy že leitmotiv byl čistě humanitární. Současně se zkoumá, zda zachránce nebyl před ani během záchrany v situaci, kdy by fyzicky (přímo či nepřímo) ubližoval Židům nebo jiným menšinám.
Proto se i ocenění Wilhelma Hosenfelda ze strany památníku opozdilo. Odborníci v Jad Vašem však nezjistili, že by se během varšavského povstání Hosenfeld dopustil zločinů. Nadto se potvrdilo, že zachraňoval Poláky a Židy na základě svého přesvědčení. V průběhu války psal ve svých dopisech manželce, což opravdu nebylo příliš opatrné a těžko by se to dalo považovat za kalkulaci, že je zděšen zločiny nacistů, a pachatele vyvražďování Židů nazýval zvířaty.
Analogie!
Není třeba chodit kolem horké kaše. Řekněme to rovnou, že o prestiži ÚSTR bude moci začít být řeč až v okamžiku, kdy prokáže svůj nadhled a objektivitu. A současně vhled do zkoumané doby. A stane se to tehdy, až vyhledá, prošetří a vyhoví-li to podmínkám, pak i navrhne ocenit jako „Spravedlivého mezi námi“ i někoho, kdo byl členem komunistické strany, příslušníkem Lidových milicí, Státní či Veřejné bezpečnosti.
Ano, jistě. Tento návrh skutečně je v rozporu s neblahou koncepcí kolektivní viny (již však leckdy titíž lidé v případě „odsunu“ Němců vehementně popírají!), odvozované ze samotného členství ve „zločineckých organizacích“.
O prestiži ÚSTR bude moci začít být řeč až v okamžiku, kdy prokáže svůj nadhled a objektivituIzraelci ale dokázali neuvěřitelné trauma šoa překonat. Dokázali se podívat na každý jednotlivý osud tak hluboko, jak to jen podmínky bádání umožnily. A ruku na srdce, nebudeme si nic nalhávat o tom, co zažili Židé za holokaustu, a co k překousnutí máme za ta poválečná léta my. A nejde o morbidní srovnávání počtu mrtvých, jak někdy necitelně argumentují různí demagogové. V talmudu se nachází ono slavné rčení o záchraně či zmaření jediného života, že je rovno záchraně či zmaření celého světa.
Spravedliví mezi námi
Proces hledání takových „spravedlivých“ musí být integrální součástí práce ÚSTR, už kvůli vybalancování atmosféry v instituci. Ano, chce-li bádat důstojně, musí hledat i spravedlivé mezi „estébáky“. Jistě, odmítne-li kdo tento přístup s odůvodněním, že „to přece nejde“, když StB byla jednou prohlášena za zločineckou organizaci, měl by z instituce odejít, neboť prokázal všechno jiné než svou vhodnost pro bádání a nacházení. Vše jiné než otevřenou, nepředpojatou mysl.
Kritéria onoho procesu musejí být pochopitelně ostrá, odvozená z pravidel používaných v Jad Vašem. Nepochybně někomu vyvstane na mysli jistá podobnost kritérií katolické církve, jež se týkají procesů blahořečení a kanonizace. Není to možná náhoda. I tady musí být prokázán zázrak – a záchrana Židů v době holokaustu byla skutečným zázrakem.
A zcela na rovinu – existuje velmi věcný argument proti tvrzení, že mezi „estébáky“ žádní spravedliví být prostě nemohou. Přinejmenším jeden takový adept na toto ocenění existoval, možná ještě žije. A ten jeho skutek zřejmě vyhovuje oněm ostrým kritériím. Velice pomohl, velmi riskoval, nic za to nevzal, a po převratu to bylo oním beneficientem potvrzeno.
A svědkem jsem přinejmenším já, osoba odlišná od beneficienta, která z onoho příběhu nemá jiný prospěch než radost a poučení. Jen nevím, jestli po tom všem, co si asi zažil, ještě touží být veřejně jmenován.
Otázka perspektivy
Stejně vím, že se i teď budou mnozí kroutit a budou jak na trní. Tak se ty laciné řeči o kolektivní vině zažraly pod kůži. Budeme však muset s těmito stereotypy pořádně zatřást.
- Tak zaprvé, mnohem důležitější než kolektivní vina bylo vytvoření zdání, iluze o „kolektivní nevině“ oné inertní masy, která si v minulém režimu nežila špatně, ale nyní se „probudila“ a zjistila, jak hrozně trpěla atd.
- Za druhé, přenesme se zase na chvilku do Jad Vašem a položme si stejnou otázku. Co vedlo Izraelce k tomuto bádání? Copak by se zbořil svět, kdyby pominuli těch pár náznaků, že se někteří náckové chovali tak nějak slušně?
Ano, zbořil. Právě ten talmud, kvůli němuž Židé dostávají po celé generace takovou „sodu“, ten drahý talmud by zradili. Respektive ani ne tak talmud, ale onen způsob myšlení, který pomohl udržet kulturní a společenskou a náboženskou identitu přes všechny hrůzy staletí.
Někteří disidenti, stejně jako někteří Židé, konali zlé skutky, pro něž budou právem zapomenuti...Způsob myšlení, který fascinuje v posledku svou kreativitou (viz Start-Up Nation), který podněcuje disentní stanoviska, miluje spory a půtky, obrací věci naruby a zase zpátky, a na otázku odpovídá zase otázkou. Který si vypráví historky o tom, jak kdosi dostal od rabína facku, když za ním přišel s pěknou otázkou, a jak se mu dostalo vysvětlení, že to je proto, že chtěl vyměnit krásnou, podnětnou otázku za nějakou tuctovou odpověď.
Tento způsob uvažování vede k tomu, že přes velký stín pochybností a divný šmak na jazyku, které mohou zůstat, i když se kandidátova minulost prověří a nenajde se tam zlý skutek, přesto je důležité tuto poctu i takovému „náckovi“ navrhnout a udělit. Už jenom proto, že všeobecně povzbuzuje konání dobrých skutků, prolamuje zdánlivě nezdolné osudy, okolnosti a zákonitosti, boří klišé, mýty a stereotypy.
...někteří „estébáci“, stejně jako někteří nacisté, konali dobré skutky, pro něž by nikdy neměli být zapomenutiA také nutí k přemýšlení. A tak je potom možno dospět k závěru, že podobnou činnost by měl vykazovat i ÚSTR, aby se sám vyprostil z jistého zacyklení. Aby zjistil, že někteří disidenti, stejně jako někteří Židé, konali zlé skutky, pro něž budou právem zapomenuti. Aby zjistil, že někteří „estébáci“, stejně jako někteří nacisté, konali dobré skutky, pro něž by nikdy neměli být zapomenuti.
Douška
Snad se někomu bude zdát, že se mu to zdá. Opravdu chce autor říci, že by se měl onen protitotalitní ústav zabývat vyhledáváním i dobrých skutků estébáků? Ano, přesně to chci říci. Dokud nebude schopen dělat i toto, do té doby bude upadat a pracovat na svém zrušení. Dokáže-li však prolomit onu fatální hráz, pak bude mít právo na existenci.
