Finanční analytický útvar ministerstva financí (FAÚ), který zkoumá podezřelé finanční transakce a na základě svých zjištění případně podává trestní oznámení, vydal metodický pokyn pro banky a další instituce. Příručka jim poskytuje návod, jak mají zjišťovat, kdo reálně stojí za jejich klientem.
Problematika je to více než aktuální. Nejde jen o fakt, že u řady společností, včetně těch, které patří mezi časté výherce veřejných zakázek, nelze zjistit, komu ve skutečnosti patří. Přidal se totiž ještě další faktor – od příštího roku začíná platit nový občanský zákoník, jenž zavádí některé nové formy vlastnictví.
Pokud se ukáže, že za firmou stojí jiná firma a za ní další, mělo by se podle zákona postupovat až k samotnému počátku řetězceFAÚ ze současného zákona proti praní špinavých peněz vyvozuje, že banky nebo podobné instituce by měly skutečného majitele firmy zjišťovat prakticky vždy. „Každá právnická osoba by tedy jako klient měla v rámci identifikace a kontroly poskytnout povinné osobě (například bance – pozn. red.) mimo jiné veškeré informace o svých skutečných majitelích. Pokud součinnost neposkytne, je to pro povinnou osobu důvod k odmítnutí uskutečnění obchodu nebo založení obchodního vztahu,“ stojí v metodickém pokynu. Pokud se ukáže, že za firmou stojí jiná firma a za ní další, mělo by se podle zákona postupovat až k samotnému prvopočátku řetězce, tedy ke skutečnému majiteli.
Co není zakázáno, je povoleno
Napsané to vypadá hezky, ale v praxi je to složitější. „Dokument jasně uvádí, že zákon neupravuje cestu ke zjištění skutečného majitele. Dle mého názoru zjistit skutečného vlastníka je tvrdý oříšek i pro orgány činné v trestním řízení, natož pro takzvané povinné osoby, například banky, které jsou z větší části odkázány na součinnost klienta,“ řekl ČESKÉ POZICI specialista na boj proti praní špinavých peněz a bývalý vedoucí odboru pro boj s tímto fenoménem u Útvaru pro odhalování korupce a finanční kriminality (ÚOKFK) Kamil Kouba.
Je jasné, že mezi úpravou rizikového profilu a zákazem navázání obchodního vztahu je rozdíl. A o zákazu řeč není.Problém je podle něho mimo jiné v tom, že finanční instituce sice musejí vynaložit značné úsilí, aby se dopátraly skutečného vlastníka svého klienta, ale nikdo jim nezakazuje s takovým klientem uzavřít vztah, pokud jejich pátrání nikam nevede. To koneckonců lze mezi řádky vyčíst i z metodického pokynu FAÚ: „Pokud není jiná možnost, než se spolehnout na sdělení klienta bez možnosti ověření jeho obsahu z nezávislých zdrojů, povinná osoba na základě okolností, například formy a obsahu takového sdělení, posoudí jeho věrohodnost a podle výsledku rozhodne o případné úpravě rizikového profilu klienta.“ Jenže je jasné, že mezi úpravou rizikového profilu a zákazem navázání obchodního vztahu je propastný rozdíl. A o zákazu řeč není.
Sporná novinka: trust
Z toho plyne, že v mnoha případech banky jednoduše navážou obchodní vztah s firmou, o jejímž vlastníkovi mají jen mlhavou či žádnou představu. Jedinou obranou u zcela neprůhledných společností je zkrátka neuzavření obchodního vztahu. „Obávám se, že když už se najde instituce, která bude mít odvahu nevstoupit do obchodního vztahu, čímž se zároveň připraví o spoustu peněz, klient jednoduše odejde ke konkurenci, kde ho uvítají s otevřenou náručí,“ vysvětluje Kouba.
Zásadní zlepšení nepřinesou ani změny, které od příštího roku přijdou s novým občanským zákoníkem. Spíš možná přibude jedna komplikace – svěřenský fond neboli trust. V zahraničí jde o vcelku běžný institut, u nás bude teprve zaveden právě novým občanským zákoníkem. Jelikož je tento institut v zahraničí často zneužíván právě k praní špinavých peněz, dá se odhadnout, že nás čeká to samé.
Na jednu stranu je trust skvělá věc. Zkrátka se někdo rozhodne část svého majetku vyčlenit a založit z něj trust, zároveň ustanoví někoho správcem trustu a nakonec určí, kdo má z trustu profitovat a za jakých podmínek. Výsledkem je majetek, který de iure nikomu nepatří. Nový občanský zákoník nabízí následující definici: „Vlastnická práva k majetku ve svěřenském fondu vykonává vlastním jménem na účet fondu svěřenský správce; majetek ve svěřenském fondu však není ani vlastnictvím správce, ani vlastnictvím zakladatele, ani vlastnictvím osoby, které má být ze svěřenského fondu plněno.“
V příštím roce klid
Výborně se trust hodí, když chce někdo zajistit, aby jeho dědici dostali majetek jen za určitých podmínek (například dodělání školy), případně chce-li skrytě podporovat nějakou nadaci či školu. Jenže existují i méně čisté úmysly. „Představte si, že chcete skrýt majetek, který jste nabyl jako anonymní vlastník akciové společnosti, protože víte, že pokud se prokáže, že jste nemohl legálně majetek nabýt, budete souzen. Nabízí se tedy nová možnost: založit si trust,“ podotýká Kouba. Právě trusty jsou k praní špinavých peněz ve světě hojně používány.
Specialista na boj proti praní špinavých peněz: „Myslím, že bude možné klidně spát i po 1. lednu 2014.“Banky by podle nového metodického pokynu FAÚ měly kromě součinnosti klienta používat i standardně dostupné zdroje informací, jako je obchodní rejstřík či sbírka listin, včetně databází jiných států. Což nejsou zrovna převratné novinky – FAÚ v této části fakticky vzato přesně popisuje metody, které například média řadu let používají naprosto běžně. „Obecně je velmi dobře, že metodický pokyn tohoto typu vznikl,“ říká Kouba, který se ale i vzhledem k výše řečenému netají značnou skepsí ani k současnému stavu, ani k době po 1. lednu příštího roku, která přinese některá další opatření ke zprůhlednění anonymních firem. „Myslím, že bude možné klidně spát i po 1. lednu 2014,“ dodává Kouba.
