Útvar pro odhalování organizovaného zločinu (ÚOOZ) a skupina vybraných státních zástupců to v současnosti nemá snadné. Po velké razii ÚOOZ, která se dotkla nejbližší spolupracovnice expremiéra Petra Nečase Jany Nagyové, dvou bývalých šéfů vojenské kontrarozvědky, tří údajných rebelů z ODS a vybraných „politických podnikatelů“, každým dnem sílí hlasy, které zásah policistů znevěrohodňují. Nejvíce si stěžují politici s dotčenými byznysmeny a jejich podřízení. A tyto jejich výtky opakují i některá média.
Vedle šéfa ÚOOZ Roberta Šlachty a olomouckého vrchního státního zástupce Ivo Ištvana bývají kritizováni i nejvyšší žalobce Pavel Zeman spolu s pražskou vrchní státní zástupkyní Lenkou Bradáčovou. Této skupině státních zástupců, která se slovy i skutky vymezuje proti „druhé partě“ státních zástupců reprezentované bývalou nejvyšší státní zástupkyní Renatou Veseckou nebo expražským vrchním žalobcem Vlastimilem Rampulou a jeho náměstkem Liborem Grygárkem, někteří kritici připisují nelegitimní snahy o uzurpování si moci ve státě.
V čem spočívá toto vážné obviňování? A jakými způsoby je vytvářen tlak na policii a státní zastupitelství? Co se aktuální kauzy Nagyová týče, hlavních námitek jsme objevili šest:
- příliš velkolepý zásah;
- zadržené jsou malé ryby, kmotři se válejí u moře;
- účelové spojení tří kauz;
- úniky z vyšetřování;
- neinformování komu patří zabavené peníze a zlato;
- posty pro exposlance nejsou korupce.
Pokusíme se probrat jednu po druhé.
1. Příliš velkolepý zásah
Policistům bývá vytýkána monstróznost akce. Mnoho politiků se diví, proč bylo nasazeno až 400 policistů, proč byly zadržené osoby překvapované uprostřed noci, proč policisté „vybírali“ řadu objektů a odnášeli z nich stohy dokumentů, počítače a cennosti.
Spíše do kategorie společenské satiry patří pohoršené výkřiky, že policisté měli kukly nebo beranidla
Připomeňme, že za zkratkou ÚOOZ se skrývá sousloví Útvar pro odhalování „organizovaného“ zločinu – tedy že jde o specialisty na organizované zločinecké skupiny. Jejich představitelé si často najímají informátory i v řadách policie a tajných služeb, a proto se o každém „ruchu“ dozvídají poměrně rychle. Zatýkat proto jednoho člena skupiny v pondělí, druhého v úterý a posledního až tři týdny poté nedává smysl, většina podezřelých se stihne spojit, sladí výpovědi a zbaví se důležitých dokumentů nebo jiných důkazů. A pokud je skupina podezřelých rozsáhlá, musí se tomu přizpůsobit i počet policistů.
Spíše do kategorie společenské satiry však patří pohoršené výkřiky, že policisté měli kukly nebo beranidla. Pokud se akce účastní příslušníci speciálních jednotek, kteří občas bývají infiltrovaní přímo do zločineckého prostředí, asi by nebylo moudré, aby jejich fotku měl každý, kdo si koupí noviny. A jdou-li policisté zatýkat osoby, které potřebují odvézt pokud možno najednou s jinými osobami na jiných místech, je logické, že jsou připraveni i na situaci, kdy jim někdo nechce otevřít dobrovolně.
2. Zadržené jsou malé ryby, kmotři se válejí u moře
Společně s kritikou velkoleposti zásahu se často objevuje i druhá námitka. Mnoho politiků (i novinářů) pohoršuje, že zatímco Jana Nagyová, Petr Tluchoř, Marek Šnajdr a další jsou ve vazbě, Roman Janoušek, Ivo Rittig a Tomáš Hrdlička byli v době zásahu v zahraničí. A že, ačkoliv dokumenty o zahájení stíhání hovoří právě o těchto osobách z šedé zóny na pomezí politiky a byznysu, zatím nikdo z těchto „kmotrů“ nebyl z ničeho obviněn.
Až za několik týdnů či měsíců zřejmě bude na místě se ptát na další výsledky velké akce – necelé dva týdny po ní je takové očekávání nerealistickéU Rittiga i u Janouška přitom policisté byli a zabavili řadu dokumentů nebo jiných nosičů dat. A byli dokonce nejen u nich, ale i u jejich letitých obchodních partnerů. Policie je nenechává na pokoji, zabývá se jimi. A avizovala, že zatýkání ještě není u konce.
Dožadování se informace, kdy už budou Rittig s Janouškem také zatčeni, je – mírně řečeno – pošetilé. ÚOOZ nemá povinnost vyvěsit na své webové stránky kalendář s plánem zatýkání na příští měsíc. Nemalá část úspěchu policie závisí na utajení jejích akcí. Nevíme také, jak Rittig, Janoušek a spol. s novou situací nakládají. Zda třeba jejich aktivity nejsou mapované i nyní. Vzpomeňme si na případ Davida Ratha, kde měli policisté dostatek důkazů o manipulování zakázek už dlouho před zatčením středočeského hejtmana, ale počkali na moment předání peněz, kdy už se z kauzy nemohla vyvléknout ani tato „hlava“, která vše zastřešovala. Pokud se teď provádějí nějaké rozsáhlé finanční převody, může to policii při vyšetřování pomoci.
Policie zatím představila vedlejší produkt, na hlavní chod je prý třeba si počkat. Až za několik týdnů či měsíců zřejmě bude na místě se ptát na další výsledky oné velké akce – necelé dva týdny po ní je však takové očekávání nerealistické.
3. Účelové spojení tří kauz
V policejních dokumentech objevíme tři oddělené případy – manipulování zakázek a legalizace výnosů z trestné činnosti, do níž mají být zapleteni zmínění „kmotři“; zneužití Vojenského zpravodajství; údajné úplatky pro trojici pseudorebelů z ODS.
Leckdo si stěžuje, že tyto kauzy jsou spojené čistě účelově, aby byli občanští demokraté spojováni s oněmi kontroverzními podnikateli a mediální dopad byl hrozivější. Ani v tomto případě však opět nemáme žádné informace o vyšetřování. Nevíme, jaké má policie důkazy o spojení Rittiga a Janouška s druhými dvěma kauzami, jakou činnost spolu dvojice Nagyová-Rittig a Nagyová-Janoušek prováděli.
Víme jen, že sám expremiér Petr Nečas přiznává, že svou pobočnici za těmito dvěma muži posílal. A víme také, co mimo záznam šíří i sami občanští demokraté – oni dva podnikatelé se rozhodně nespecializují na charitu. Jak tedy může někdo už teď vědět, že je Nagyová v kauze pouze účelově přilepená a že se s oběma pány do ničeho nekalého nezapletla?
4. Úniky z vyšetřování
Objevují se i stížnosti na opětovné úniky z vyšetřování, podle kterých se policie snaží manipulovat veřejným míněním. Jenže žádné důkazy o tom, že dokumenty, které se objevily v médiích, pocházejí od policie, neexistují. Spíše naopak, v novinách byly jen takové dokumenty, ke kterým měli přístup i advokáti obviněných osob.
Tato námitka je asi nejslabší. Dosavadní vývoj spíše nasvědčuje tomu, že se advokáti obviněných snaží dostávat do médií informace, které jejich klientům pomohou. To je samozřejmě v souladu s jejich prací – jen pak není na místě si v případě takových úniků stěžovat na policisty.
5. Neinformování komu patří zabavené peníze a zlato
Šéf ÚOOZ Robert Šlachta na tiskové konferenci prohlásil, že policie zabavila 120 až 150 milionů korun a desítky kilogramů zlata. Politici se od té doby dožadují informací, komu tyto zabavené cennosti patří.
Policie nemá povinnost sdělovat podrobnosti o probíhajícím vyšetřování
Opět není zřejmé, z jakého přesvědčení tato námitka vychází. Policie totiž nemá povinnost sdělovat podrobnosti o probíhajícím vyšetřování. Pokud by všechno své „střelivo“ vypotřebovala v přípravném řízení, podezřelí by měli dost času a možností připravit si verzi, která toho nebude mít příliš společného s pravdou, ale u soudu by mohla obstát. I v tomto případě jde o neochotu nechat policii nezávisle pracovat.
6. Posty pro exposlance nejsou korupce
Asi nejrelevantnější námitka se týká obvinění z uplácení v případě trafik pro Ivana Fuksu, Marka Šnajdra a Petra Tluchoře. Jenže často bývá tato kritika redukována na to, že nelze nikoho stíhat za to, že přijal nějakou funkci ve státní firmě.
V případě korupce ale není až natolik důležité, co člověk dostane (proto jsou námitky, že si Šnajdr finančně pohoršil, scestné; zákon nestanoví, že úplatek je úplatkem až od nějaké finanční hranice), ale za co to člověk dostane. Konstrukce státního zastupitelství je jasná – trojice dostala posty, na které neměla nárok, výměnou za konkrétní jednání u konkrétního hlasování o takzvaném daňovém balíčku.
Státní zástupce bude muset přesvědčit, že má dostatek důkazů, že udělení trafik přímo souvisí s odstoupením poslanců
O této věci musí rozhodnout jedině soud. Státní zástupce bude muset přesvědčit, že má dostatek důkazů, že udělení trafik přímo souvisí s odstoupením poslanců. A nikde zatím není zveřejněné, jaké všechny důkazy mají policisté a státní zástupci k dispozici.
V této věci navíc „plavou“ i samotní politici. Zatímco expremiér Nečas zmíněnou příčinně provázanou následnost popsaných dějů de facto připustil, když ve svém projevu před poslanci hovořil o „standardním politickém dealu, já podpořím tebe a ty podpoříš mě“, ministr financí Miroslav Kalousek se kauzální souvislost mezi Šnajdrovým odchodem ze sněmovny a jeho následnou instalací do Čepra snaží popřít. Navzdory tomu, že i jeho stranický nadřízený, šéf TOP 09 Karel Schwarzenberg, zmíněný „standardní deal“ označil za korupci.
Umění spinu
Policisté a státní zástupci nejsou nekritizovatelní. Převážná většina výtek na jejich postupy však zatím neobstojí. V tuto chvíli není dostatek informací pro tvrzení, že zásah byl neoprávněný nebo přehnaný.
Momentální situace spíše vyvolává dojem, že se kritici snaží na orgány činné v trestním řízení vytvářet tlak a ovlivnit jejich práci, a zároveň odvést pozornost od vlastních prohřešků. Motivace těchto kritiků stojí za pozornost.
Bránit se musejí politici i lidé, jejichž živobytí na nich závisí. A bránit se musejí i lidé, jejichž živobytí je navázané na aktivity „politických podnikatelů“.
Zřejmě nikdo z politických i byznysových insiderů nepochybuje, že pánové jako Rittig a Janoušek byli díky svému vlivu velmi podstatnými osobami nejen pro politické kariéry vybraných jednotlivců. A že značnou roli mohli hrát i ve financování politických stran, bez nichž by se při svém způsobu podnikání neobešli. Ostatně i v kauze Davida Ratha (kterou dozorovala Lenka Bradáčová) se spekulovalo, zda ulité peníze nesloužily ve skutečnosti na kampaň ČSSD.
„Naboření“ se do tohoto systému proto logicky budí zmíněnou protiakci. Bránit se musejí politici i lidé, jejichž živobytí na nich závisí. A bránit se musejí i lidé, jejichž živobytí je navázané na aktivity „politických podnikatelů“. To rozhodně není málo osob. A občas na jejich argumenty přistoupí i některá média.
Nechceme tím tvrdit, že každá výtka na činnost státních zástupců a policistů z těchto kruhů je automaticky mylná nebo účelová. Jen je třeba mít na paměti, jaká motivace za ní může být. Matrix politiků a jejich podnikatelů se musí za každou cenu bránit snahám o narušení léta budovaného systému.
