Sigmund Freud, příborský rodák, připlul v září 1909 do Spojených států amerických. Přijel, aby na Clarkově univerzitě v Massachusetts vystoupil s pěti svými přednáškami – spolu s psychologem C. G. Jungem. Freud pobyl na univerzitě pět dní, Američanům přednášel – jak jinak – v němčině a bez překládání! Bylo to tak běžné, že to tehdejší svědci skoro ani nezaznamenali; vzdělaný člověk, natož profesor, se učil němčině – jazyku vědy.
A podobnou zkušenost měl na Columbia University s německým výkladem i Max Planck, teoretický fyzik a držitel Nobelovy ceny z roku 1918, jehož jméno nesou německé elitní výzkumné ústavy. Jenže doba se změnila – světovým jazykem vědy se stala dominantní angličtina, takže se užití němčiny ve vědě stává čím dál více okrajovou záležitostí – a to i doma, v německy mluvících zemích, jako jsou Německo či Rakousko. Podobný vývoj a ústup zažívá například francouzština, naopak nezadržitelně vzhůru se dere čínština.
Přestože se o tom dlouho, spíše intuitivně hovoří (v roce 2009 to bylo dokonce tématem v Bundestagu), ČESKÁ POZICE nabízí data, která přesvědčivě ukazují, jak si němčina jako jazyk vědy stojí – a padá... Nedávno to prokázala germanistka Lucie Vávrová, která na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy obhájila diplomovou práci s názvem Zur Stellung des Deutschen als Wissenschaftssprache. Pro stále početnější neněmčináře: titul zní Postavení němčiny jako jazyka vědy (magisterská práce má 197 stran plus přílohy).
Ze třiceti procent k jednotkám
Vávrová, která má i přírodovědné vzdělání, se zaměřila na užívání jazyků v rámci vědecké komunikace: v odborných článcích, které evidují databáze typu PubMed, Scopus či Web of Science. Všímá si časopisů v Česku a v německy mluvících zemích, jež k únoru 2013 ne/umožňovaly publikování vědeckých textů v němčině. Doplňkem práce je analýza němčiny jakožto konferenčního jazyka a pozice němčiny v české vysokoškolské výuce.
Němčina ztratila svoji pozici jazyka mezinárodní vědecké komunikace a z části (už) ztrácí i svou pozici v rámci vědecké komunikace národní„Výsledky mé práce ukázaly, že angličtina se stala mezinárodním prostředkem vědecké komunikace a že němčina ztratila svoji pozici jazyka mezinárodní vědecké komunikace a z části (už) ztrácí i svou pozici v rámci národní vědecké komunikace,“ uvádí Vávrová v abstraktu diplomky, který je – pochopitelně – také v tolik dominující angličtině.
Nebývalo tomu tak. Když v roce 1913 vznikal v Haifě židovský institut poskytující technické vzdělání, stala se němčina jednacím jazykem celé školy – místo hebrejštiny nebo angličtiny! Pozice německé vědy byla počátkem 20. století velmi silná, samotný jazyk byl učenci oceňován pro svou příslovečnou preciznost (což do jisté míry platí dodnes ve filozofii a právu, kde si odborná němčina udržuje vliv). Německy mluvila polovina nobelistů, dnes desetina. Podle odhadů bylo před stoletím až třicet procent vědecké produkce psáno německy, kdežto dnes se číslo smrsklo někam k pár procentům.
Přírodní vědy: Jasný sešup
Přesná čísla nabízí právě ojedinělá diplomka. Autorka oddělila přírodní a společenské vědy do jiných kapitol, poněvadž užívání němčiny má u nich odlišné zákonitosti. Nejucelenější zprávu o „pádu“ němčiny podávají databáze textů z přírodních věd a medicíny. Databáze PubMed zahrnuje z dekády 1960–1969 nejčastěji anglicky psané články (53,3 procenta), jejichž percentuální poměr v následujících letech postupně roste na 76,8 (1980–1989), 86,4 (1990–1999), 90,5 (2000–2009) a na 93,5 procent v prvních letech aktuální dekády.
Jediným jazykem, který si kromě angličtiny polepšil, je čínštinaNaproti tomu německy vydané články průběžně ztrácejí. Z druhé nejužívanější řeči světa v medicíně a příbuzných oborech spadla němčina z poměru 10,9 procenta v době 1960–1969 až na třetí místo za francouzštinu, když má nyní v PubMedu asi jen 0,8procentní podíl (už v osmdesátých letech to bylo jen 4,3 procenta, v devadesátých letech 2,4 procenta). Jediným jazykem, který si kromě angličtiny polepšil, je čínština, v níž vycházelo v posledních letech asi 1,6 procenta světové vědecké produkce (v medicínských oborech).
Podobný vývoj zaznamenala i databáze Scopus, která zahrnuje vědy o živé přírodě, ale třeba i fyziku. Ve Scopusu se anglické texty vyšvihly od šedesátých let (79,2 procenta) na dominantních 88,4 procenta v uplynulé desetiletce, zatímco němčina v témže období spadla z jedenácti procent zahrnutých článků (82 939) na 1,3 procenta (108 335). Z počtu článků je ovšem vidět, že nejde jen o jazyk, ale i obrovský nárůst (evidovaných) textů.
Nejzajímavější je sledovat ústup němčiny v domácích impaktovaných periodicích, která se věnují medicíně, chemii, biologii, technice či matematice. Podle germanistky Vávrové jich je v Německu, Rakousku a Švýcarsku celkem 778. V drtivé většině požadují jako publikační jazyk angličtinu: třeba v německé chemii je to u 69 procent časopisů, 22 procent umožňuje publikování v angličtině nebo němčině a jen devět procent požaduje přímo němčinu.
V případě biologie je to ještě výraznější: povinná angličtina platí v Německu u 91 procent impaktovaných magazínů! Matematici a fyzikové smějí německy publikovat jen v šesti procentech časopisů, plných 94 procent z celkových 89 žurnálů v Německu vyžaduje anglický jazyk, což by Maxe Plancka asi překvapilo. Procento užívaných jazyků je v rakouských a švýcarských časopisech zkreslující, neboť impakt má jen pár z nich.
Společenské vědy: Ne tak zjevné oslabení
Podobnou analýzu vypracovala Vávrová i pro „geisteswissenschaftlichen Zeitschriften“, použitý jazyk ve společenskovědních článcích sledovala rovněž po dekádách. Pakliže v letech 1960–1969 bylo podle databáze Periodicals Archive Online 84,6 procenta odborných textů v angličtině, němčina se umístila třetí za francouzštinou se 4,3 procenta všeho obsahu. Oproti přírodním vědám se tento poměr příliš nezměnil ani po dekádách – v období 1990–1999 vykazovala angličtina 84,8 procenta textů a němčina stabilně 4,29 procenta.
Specifické jsou časopisy pro historické vědy, které publikují články německy, anglicky i francouzsky, ale je jich máloPři pohledu do společenskovědního Scopusu si angličtina za půlstoletí dokonce pohoršila: z šedesátých let nabízí 133 891 článků (93,9 procenta), kdežto v první dekádě nového tisíciletí 1 793 087 textů (87,7 procenta). Němčina si udržela zhruba tři procenta psaného obsahu, což ji staví za francouzštinou na stabilní třetí místo v humanitních vědách.
Oproti přírodním vědám není oslabování němčiny tak zjevné ani v domácích německých, rakouských a švýcarských časopisech. Celkem 139 jich má impakt faktor (IF). Jestliže ekonomická periodika v Německu vyžadují angličtinu v 92 procentech případů, tak polovina sociologických, psychologických či pedagogických časopisů přijímá jen němčinu a zhruba třetina výhradně angličtinu. Specifické jsou časopisy pro historické vědy, které publikují články německy, anglicky i francouzsky, ale je jich málo – jen do desíti titulů s IF. Větší zastoupení němčiny je z povahy regionálnějších a kulturních témat logické.
Vědecké konference: Až na dno
Pád je naopak zřejmý u jednacích jazyků vědeckých konferencí. Podle Web of Science sloužila v letech 1990–1999 francouzština spolu s němčinou asi procentu přírodovědných vystoupení, ale v následujícím desetiletí potkal oba konferenční jazyky prudký sjezd na pouhé 0,2 procenta evidovaných vědeckých mítinků. Pokles pokračoval i v minulých třech letech až na mizivou úroveň, kterou zaujímají ruština, italština a španělština. Naopak na vzestupu je čínština (i v humanitních vědách), ale bez angličtiny už to prostě nejde.
Kam kráčíš, precizní němčino?
Obecně vzato je ústup němčiny z vědeckých pozic jednoznačný. Němci a jim spřízněné národy to dobře vědí. Už v roce 2009 na to upozorňovala německý parlament Humboldtova nadace, Goetheho institut i Německá konference rektorů. „Panují obavy, že angličtina stále více vytlačuje němčinu na periferii vědecké komunikace,“ uváděla tehdejší deklarace zveřejněná přes Alexander von Humboldt Stiftung. Nadace vyzývala k vícejazyčné vědě: angličtina by neměla s němčinou soutěžit, ale spolu se doplňovat. Ano, angličtina jako lingua franca světové komunity, nikoli však „hubitelka“ vlastních vědeckých tradic – i zahraniční vědci pracující v Německu by si měli němčinu osvojovat a užívat ji.
Ne všichni vědci umějí tak skvěle anglicky, aby dokázali studentům či kolegům beze ztrát vysvětlit velmi složité věci, včetně drobných nuancíRoku 2010 se Constanze Fiebachová z Düsseldorfské univerzity zamýšlela nad pozitivy i negativy angličtinářské nadvlády. Podle ní má nárůst angličtiny – řeči srozumitelné světové vědecké komunitě – mnoho neoddiskutovatelných výhod, ale i své limity. Ne všichni vědci umějí tak skvěle anglicky, aby dokázali studentům či kolegům beze ztrát vysvětlit velmi složité věci a své myšlenky, včetně drobných nuancí.
„V takových situacích může vést obejití němčiny jakožto jazyka vědy k poklesu kvality informací a celkově ke zhoršení úrovně vyučovaného kurzu,“ napsala Fiebachová na webu Goetheho institutu. A doplnila, že jednotlivé jazyky také odlišují pestré způsoby, jakými vidíme svět kolem sebe.
Některým německy mluvícím vědcům přechod na angličtinu nevadí, jiným ano. Ti se pak vážně táží, zda se monojazyčností vědy neochuzují o svůj precizní, doslova „německý“ přístup k vědě a světu. Ti druzí, optimističtější, jako třeba Alexander Kekulé z lékařské fakulty Univerzity Martina Luthera v Halle, upozorňují, že jen díky převládajícímu užívání angličtiny dnes vědci z celého světa komunikují rychle, přesně a bez ohledu na zemi původu, takže mohou bez překážek řešit otázky globálního rozsahu.
Situace se otočila: když dnes přijede do německého ústavu Maxe Plancka americký nobelista, budou (jeho angličtině) všichni rozumět.
