Ostravský soudce Miloslav Studnička, jenž byl známý zejména udělením výjimečných trestů čtyřem pachatelům žhářského útoku ve Vítkově, byl nalezen 9. července mrtvý. Zpočátku existovalo podezření na vraždu, ale vyšetřování zatím ukazuje, že šlo buď o sebevraždu, nebo nešťastnou náhodu.
V souvislosti s úmrtím soudce Studničky upozornil šéf Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu (ÚOOZ) Robert Šlachta, že si zločinci mohou vcelku lehce zjistit, kde soudci bydlí, jména jejich příbuzných i další citlivé údaje. „Existují obrovské rezervy v evidenční ochraně těchto lidí. Tohle se musí zlepšit, ať už skončí tento případ jakkoliv,“ konstatoval Šlachta pro server iDnes.
Pro deník Právo dodal, že policisté přijdou asi na deset případů možného ohrožení soudců nebo žalobců ročně, nicméně si nepamatuje, že by policisté někdy riziko vyhodnotili jako tak závažné, že by soudci nebo státnímu zástupci reálně hrozila smrt.
Podle Šlachty by se mělo zabránit hlavně tomu, aby se osobní údaje soudců (nebo žalobců), které jsou evidovány v různých úředních registrech, dostávaly do nepovolaných rukou. Samozřejmě policie by v případě indicií, že nějakému soudci hrozí nebezpečí, okamžitě zareagovala, dodává Šlachta.
V průzkumu ČESKÉ POZICE jsme se právníků a advokátů zeptali, zdali souhlasí s tím, co navrhuje ředitel ÚOOZ. Tedy jestli by se měla zlepšit evidenční ochrana soudců, respektive ztížit přístup k jejich citlivým údajům v různých registrech. Výsledek vyzněl lehce pro zlepšení evidenční ochrany soudců (48,2 procenta, 13 hlasů) oproti zachování statu quo (40,7 procenta, 11 hlasů). Tři právníci odpověděli „nevím“ (11,1 procenta).
Odpovídalo 27 právníků a advokátů.
Odpovědi respondentů, kteří, byť s jistými pochybami, podporují Šlachtův návrh:
- Ano, i když u nás se tak jako tak všechno vyžvaní a 100procentní jistotu nebude mít soudce ani potom. Problém je, že řada informací uniká právě od našich bezpečnostních složek.
- Obecně asi vždy jde mnoho věcí zlepšit, tedy i ochranu soudců. Nicméně se domnívám, že kdo si chce zjistit adresu kohokoliv, včetně soudce, zjistí si ji.
Odpovědi respondentů, kteří se domnívají, že zvyšovat evidenční ochranu soudců není nutné:
- Vaši otázku samozřejmě vnímám v kontextu nedávného úmrtí Miloslava Studničky, soudce Krajského soudu v Ostravě, který během své soudcovské kariéry bezesporu řešil řadu závažných trestních kauz. Nejen stávající závěry vyšetřování Policie ČR, které se spíše kloní k verzi, že ke smrti jmenovaného soudce došlo bez cizího zavinění, mne však vedou k tomu, že v nedostatečné „evidenční ochraně soudců“ na rozdíl od Roberta Šlachty zásadní problém nevidím.
Vycházím-li z veřejně dostupných mediálních zdrojů, pak úmyslný útok na soudce je v naší společnosti naprostou výjimkou, když ani v minulosti k obdobným atakům na nezávislost justice nemělo docházet. Tato statistická skutečnost by však sama o sobě rozhodně neměla být argumentem proti účinné ochraně soudců, mají-li tito pocit, že je jí zapotřebí. Na rozdíl od Roberta Šlachty však osobně konkrétní „obrovské rezervy“ v evidenční ochraně soudců nespatřuji, když veřejně přístupným je toliko obecný registr soudců obsahující jejich jmenný seznam. Na druhou stranu je zřejmě pravdou, že například bydliště soudce působícího v menším okresním městě nebude příliš složité zjistit. Necítí-li nicméně konkrétní soudce zvýšené nebezpečí, mám za to, že plošné opatření ke zvýšené ochraně soukromí soudců není nezbytné.
Nejsem si současně jist, co přesně je zvýšenou „evidenční ochranou soudců“ míněno, když hlavní maximou rozhodování justice je její nezávislost a nestrannost, jak jsou ostatně tato pravidla explicitně zakotvena i v čl. 36 Listiny základních práv a svobod. Součástí práva na zákonného soudce je přitom i možnost účastníka (civilního i trestního) řízení vyjádřit se ke konkrétní osobě soudce z hlediska jeho možné podjatosti. Jestliže bychom v tomto směru „anonymizovali“ osobu soudce, právu na spravedlivý proces by to rozhodně neprospělo.
Chce-li se pak někdo konkrétnímu soudci mstít za jeho rozhodnutí, společnost musí mít jednak adekvátní prostředky k jeho potrestání, jednak prostředky k ochraně soudců a jejich blízkých, hrozí-li těmto skutečné nebezpečí. Jde-li o prvé hledisko, případný útok na soudce (a tím i justici jako takovou) je dle mého názoru v rovině trestního práva dostatečně postižitelný i dle současně platné a účinné legislativy. Jde-li pak o ochranu soudců, tak ostatně i sám Robert Šlachta uvádí, že příslušné orgány jsou v případě zaznamenání reálné hrozby připraveni „okamžitě reagovat“ – i v tomto ohledu vnímám tedy současnou ochranu justice jako dostačující. - Dosud to nijak zvlášť potřeba nebylo, je to riziko povolání, které však žádnou pravidelnou ochranu nepotřebovalo. Ochrana by přicházela v úvahu případ od případu podle okolností. Kvůli jednomu případu, navíc nejistému, není třeba vymýšlet jakákoliv obecná opatření.
- Nemyslím, že soudci obecně potřebují nějakou zvláštní ochranu či zvláštní zacházení. Jsou to lidé a veřejní funkcionáři jako kdokoli jiný. Nemusejí tu práci dělat, pokud se jim zdá příliš nebezpečná pro ně či jejich rodiny. Měli bychom si zachovat občanský charakter státu a k tomu patří i jistá civilnost justice a veřejných funkcionářů obecně.
Na druhé straně samozřejmě, pokud se objeví náznak, že určitý soudce může být v ohrožení (a nejčastěji asi půjde o trestní soudce, i když předmětem nevole se může stát i soudce, který rozhoduje nějaký důležitý majetkový spor či to, komu svěří do výchovy děti), má mu být poskytnuta patřičná ochrana. A pokud se snad výjimečně stane terčem útoku (v České republice se tak zatím, co pamatuji, v posledních letech nestalo), má stát vynaložit maximální úsilí k odhalení a potrestání pachatele. Neboť útok na soudní moc je útokem na klíčový pilíř veřejné moci. Vše výše uvedené se podle mého vztahuje i na státní zástupce.
Tolik reakce, jež doprovázely zápornou odpověď na otázku ČESKÉ POZICE.
Odpovědi respondentů, kteří po zvážení pro a proti odpověděli „nevím“:
- Neznám detaily této ochrany, nicméně si ani nevybavuji žádný případ, kdy by zvýšení evidenční ochrany bylo nutné. Ohledně úmrtí soudce Studničky spíše považuji za selhání médií, že okamžitě bez jakéhokoli důkazu spojila tuto událost s jedním z případů, které soudil.
Ano, evidenční ochrana by se měla určitě zlepšit. Na druhou stranu, až zase budou novináři zkoumat majetkové poměry soudců nebo státních zástupců, jak budou data ověřovat? To bude zase křiku o netransparentnosti...
Na utajení takových osob ve veřejných registrech by pak mohla být navázána majetková kontrola ze strany ministerstva spravedlnosti, ale to zase narazí na představu soudců o jejich nezávislosti... - Snad lze uvažovat o možnosti, aby soudce mohl z vážných důvodů požádat o utajení některých údajů. Neměl by však tuto možnost mít každý, kdo se ocitne v nebezpečí? Tím nemyslím jenom na další články justičního systému (státní zástupce či advokáty). Současná právní úprava v trestním řízení nabízí určitou ochranu svědkům a poškozeným, ale v podstatě jen v mimořádných případech. Ve většině trestních kauz se svědci děsí momentu, kdy orgán činný v trestním řízení protokoluje jejich údaje a jejich nejčastější otázkou je, jestli tomu lze nějak předejít… Na druhé straně si uvědomuji, jaké riziko představují anonymizovaná svědectví pro právo na obhajobu. Přesto například uvádění adres do protokolů považuji za naprosto zbytečné.
