Alespoň trochu vděčný lid si má vážit toho, poskytne-li mu Vladař jakýs takýs obraz svých myšlenek. Již počtvrté a díky zdárně probíhající rekonvalescenci tentokrát opět na Pražském hradě přijal prezident republiky Miloš Zeman ke konzultacím předsedu ČSSD Bohuslava Sobotku, jehož před třemi týdny pověřil jednáním o příští vládě.
O obsahu jejich rozmluvy informoval poprvé sám prezident, a to rozhovorem pro ČTK zveřejněným nejprve „na pokračování“ ve zpravodajském servisu agentury (posléze jej ČTK vydala v kompletním znění).
Vánoční poselství
Začněme ale sdělením povýtce lyrickým. Pan prezident se rozhodl nepokračovat v tradici novoročních projevů hlavy státu. Na Štěpána, tedy 26. prosince, vystoupí ale v Lánech s vánočním poselstvím.
Naváže tím na tradici první republiky a doby těsně po první světové válce, kdy Tomáš Garrigue Masaryk dával právě o Vánocích rozhovory předním novinám, zatímco jeho nástupce Edvard Beneš se obracel k občanům prostřednictvím rozhlasu.
S novoročními projevy začal první komunistický prezident Klement Gottwald, nicméně stala se z nich tradice a posléze díky televizi neodmyslitelná součást každého Nového roku. Od Gottwalda až po Václava Klause býval novoroční projev zčásti bilanční a zčásti nástinem plánů a předsevzetí pro rok právě začínající. Vánoční poselství musí být nikoliv „agitka“, ale cosi velmi empatického. Jak přesvědčivý bude asi prezident Zeman v této nové roli?
Mynářova bezpečnostní prověrka
Hrad má prý zájem o „zasloužilého“ kancléře Poslanecké sněmovny, ale to jistě byly zase jen nějaké tlachy!K hradní lyrice patří svým způsobem i prezidentovo ujištění, že kancléř Vratislav Mynář požádá příští týden o prověrku na nejvyšší bezpečnostní stupeň, „aniž by mu to zákon ukládal“. To je pravda, i když Mynářovi předchůdci v tomto postu prověrku měli, protože jinak by bývali neměli přístup k tajným dokumentům.
Pan Mynář by nicméně starosti s prověrkou neměl, pokud by SPOZ ve volbách „nevybouchla“ a on získal poslanecký mandát. S tím tak nějak na Hradě počítali, a proto s Mynářovou prověrkou nijak nespěchali. Zato teď „se musí svléknout, obrazně řečeno, do naha – za posledních 20 let“, jak trefně pravil pan prezident, a doufat, že v prověrce obstojí, protože jinak hybaj z Hradu pryč!
Mimochodem, v kuloárech Poslanecké sněmovny se už při její první schůzi šuškalo, že Hrad má prý zájem o jejího „zasloužilého“ kancléře, ale to jistě byly zase jen nějaké tlachy! Pan Mynář si je totiž jist, že se ničeho nezákonného nedopustil a že v prověrce obstojí. Dokazujte to ale „svlečený donaha“!
Koaliční smlouva
Konečně se dostáváme k „poezii všedního dne“ – k sestavování, a potažmo ke jmenování vlády. „Já jsem zcela jasně řekl, že pana Sobotku budu jmenovat premiérem v okamžiku, kdy bude mít zajištěnou parlamentní většinu, tohle prohlášení samozřejmě platí,“ potvrdil ve čtvrtek prezident Zeman.
Až bude koaliční smlouva dohodnuta, ústřední výkonný výbor ČSSD o ní možná uspořádá vnitrostranické referendum.Aby Sobotka mohl tuto ostatně logickou podmínku splnit, s koaličními partnery se nejprve musí dohodnout na společném programu a složení vlády. Příslušnou koaliční dohodu na to musejí schválit širší grémia zainteresovaných stran, tedy ČSSD, ANO 2011 a nejspíše KDU-ČSL. Vypadá to samozřejmě, leč může to být problém, anžto až bude koaliční smlouva kompletně dohodnuta, ústřední výkonný výbor ČSSD o ní možná uspořádá vnitrostranické referendum. A to znamená zpoždění!
S touto možností přišel hned na začátku koaličních rozhovorů sám Sobotka, poněvadž důvodně předpokládá, že cokoli dohodne, to protisobotkovská opozice v ČSSD označí za nedůstojný kompromis. Byl by ale z obliga, pokud by mu to v referendu schválila členská základna ČSSD. A co na to prezident?
„Je naprosto logické, že pokud proběhne v sociální demokracii vnitrostranické referendum, které je ohlášeno na polovinu ledna, tak jsem nucen počkat, i kdybych nechtěl, z toho prostého důvodu, že nikdy nemůžete vyloučit, že 23 tisíc členů sociální demokracie se v referendu rozhodne negativně,“ nechal se slyšet Miloš Zeman.
Vláda až v lednu
Čím komplikovanější koaliční jednání budou (a lidovci, jež ČSSD a ANO nechávaly stát v koutě, se jistě nespokojí jen se zbytky z jejich hostiny), tím pravděpodobnější bude vnitrostranické referendum v ČSSD. V takovém případě by byl Sobotka jmenován premiérem nejdříve okolo poloviny ledna.
Do konce prosince je Sobotkovo jmenování premiérem (o celé vládě ani nemluvě) krajně nepravděpodobné. Předseda KDU-ČSL Pavel Bělobrádek odjel na dvanáctidenní, před půl rokem dojednanou stáž do USA. Proč by nejel, že ano, když jen kvůli povolebnímu konfliktu v ČSSD stála koaliční jednání celé dva týdny?
V čele lidoveckých vyjednavačů za Bělobrádka alternující první místopředseda KDU-ČSL Marian Jurečka o personálních záležitostech s konečnou platností určitě nerozhodne. Ani nemůže, neboť ihned po Bělobrádkově návratu z USA se 16. prosince sejde celostátní konference KDU-ČSL, která teprve může, ale také nemusí odsouhlasit vstup strany do koalice. Až pak přijdou na řadu personální záležitosti, které jsou v kompetenci o stupínek nižšího orgánu – celostátního výboru KDU-ČSL. Ostatně Bělobrádek opakovaně prohlašoval, že vláda nebude dříve než někdy v lednu.
Velkorysý Vladař
V takovém případě však ústřední výkonný výbor sociální demokracie na svém předvánočním zasedání nebude moci o koaliční smlouvě rozhodnout, ani kdyby si to nakrásně „vzal na triko“, poněvadž nebude definitivně dojednána. A až konečně bude?
„Já samozřejmě před jmenováním premiérem se ještě sejdu s předsedy všech koaličních stran, abych se ujistil, že ta podpora určitě existuje,“ říká prezident. Bude mu prý stačit prohlášení předsedů, že mají dostatek poslanců, nebude prý tentokrát vyžadovat podpisy jednotlivých poslanců, natož prý notářsky ověřené. Velkorysý to Vladař, není-liž pravda?
K čemu by mu ostatně takové podpisy byly, když Miroslava Němcová (ODS) je v létě měla sesumírované, leč prezident Zeman seznal, že její většina vlastně není většina a jmenoval vládu – Rusnokovu – o své vůli. Ta, ač od počátku v demisi, se i po volbách činí tak, že jí už i prezident Zeman hrozí (alespoň to tak vypadá), aby rozhodnutí dlouhodobého dopadu ponechala na své nástupkyni.
Personální otázka
Připomínám, že až do jmenování premiéra je všechno – včetně Sobotkova pověření – z prezidentovy strany jaksi nezávazné. Překoná-li však Sobotka tuto ústavní metu a předsedou vlády se stane, nebude mít ani zdaleka vyhráno. Trousí se zvěsti, že prezident Zeman odmítne jmenovat ministry Lubomíra Zaorálka a Jiřího Dienstbiera, pokud mu je Sobotka navrhne.
Trousí se zvěsti, že prezident Zeman odmítne jmenovat ministry Lubomíra Zaorálka a Jiřího Dienstbiera, pokud mu je Sobotka navrhnePrezident nechtěl ve čtvrtek s ČTK hovořit o konkrétních jménech, nicméně prohlásil: „Je naprosto jasné, že podle Ústavy prezident jmenuje nejen premiéra, ale i vládu, a pokud je duševně příčetný prezident, tak se samozřejmě zajímá i o personální složení této vlády.“
Z komentáře k Ústavě z roku 1997 od právníka Dušana Hendrycha prý podle prezidenta jasně vyplývá možnost kandidáty odmítnout. „Jinými slovy je tam jakási dělba práce, což je naprosto v pořádku. To znamená, prezident může odmítat, nemůže dát vlastní návrh a musí se nakonec s premiérem na konkrétní osobě dohodnout,“ řekl ČTK Miloš Zeman.
Stanovisko ústavních právníků
Dotyčný komentář k Ústavě od profesora Hendrycha je poměrně stručný. Byl dokončen v roce 1996, což znamená, že reflektuje zkušenost jen z necelých čtyř let fungování ústavního systému samostatné České republiky. Prezidentova argumentace se přitom podle ústavních právníků, jichž jsem se dotázal, opírá pouze o jedinou větu v Hendrychově textu, kterou však profesor Hendrych vyslovuje bez jakéhokoli důkazu.
Pan prezident přitom jistě ví, že existují i novější a mnohem zevrubnější komentáře české konstituce – Pavlíčkovo dvousvazkové komentované vydání Ústavy či obsáhlý komentář od ústavních právníků z Masarykovy univerzity. Vědecký pracovník, jímž kdysi Miloš Zeman býval, také neopírá svoje vývody o věty vytržené z kontextu. Ano, politici to účelově dělají.
Pokud prezident jmenuje premiéra, pak dle většiny ústavních právníků jeho návrhům na jmenování anebo na odvolání ministra vyhovět musíTak či onak zastává většina ústavních právníků stanovisko, že pokud prezident jmenuje premiéra, jeho personálním návrhům ať už na jmenování, anebo na odvolání ministra vyhovět v posledku musí. Může tuto proceduru protahovat, kandidáty si zvát k pohovoru, nechat si je prověřit, ale toť vše, co je v jeho moci.
„Odmítnout premiérem navrženého kandidáta na ministra, a to veřejně a se zdůvodněním, by prezident mohl jen ve zcela ojedinělém případě, například kdyby vyšlo najevo, že kandidátem je kanibal,“ říká ústavní právník docent Jan Kysela.
Právo aktivního zásahu…
Dodejme, že prezident je z výkonu své funkce ústavně neodpovědný. Odpovědnost za něho nese vláda. Těžko proto může bránit premiérovi v takovém složení vlády, které premiér, jenž za funkčnost kabinetu zodpovídá, považuje za optimální. V poloprezidentském či prezidentském systému by právo aktivního zásahu prezident nejspíše měl, ale Ústava ČR jasně stanoví, že my u nás máme systém parlamentní, nikoli prezidentský či poloprezidentský.
Zdůrazněme, že oba Zemanovi předchůdci na Hradě tento fakt respektovali! Když v létě 1998 přivezl do Lán premiér Miloš Zeman návrh na složení vlády, prezident Václav Havel sice vyslovil výhrady k Janu Kavanovi a Miroslavu Grégrovi, ale protože na obou premiér trval, prezident Havel Kavana ministrem zahraničí a Grégra průmyslu a obchodu jmenoval.
Bohuslav Sobotka sice opakovaně vyslovuje přesvědčení, že pan prezident nemůže jeho návrhy neakceptovat, ale to jen „dělá ramena“Totéž učinil zkraje roku 2007 a pak opět v létě 2010 prezident Václav Klaus, když v prvním případě na návrh premiéra Mirka Topolánka a ve druhém Petra Nečase jmenoval ministrem zahraničních věcí Karla Schwarzenberga, ač měl k němu značné výhrady, s nimiž se nikterak netajil.
Sobotkovo „kolíkování prostoru“
Leč pozor! Dokud nebude Bohuslav Sobotka jmenován předsedou vlády, nýbrž toliko pověřen vyjednáváním o ní, do té doby může prezident odmítat jakékoli jeho personální i jiné návrhy. Sobotka sice opakovaně vyslovuje přesvědčení, že pan prezident nemůže jeho návrhy neakceptovat, ale to si jen „kolíkuje prostor“, jak míní deník Právo, anebo před spolustraníky a sobě nakloněnou částí veřejnosti „dělá ramena“.
Holou pravdou totiž je, že pokud by prezidenta urputně opakovanými, z hradního pohledu nepřijatelnými návrhy na některé ministry dopálil, Zeman by mohl Sobotkovi pověření jednat o vládě odejmout a přenést na někoho jiného. Třeba by se k tomu odhodlal i navzdory předpokladu hraničícímu s jistotou, že by pokračoval pokles prezidentovy popularity.
Mimochodem, s ní to začalo jít s Milošem Zemanem z kopce mnohem dříve než s Václavem Klausem po jeho prvním a druhém zvolení, o Václavu Havlovi ani nemluvě.
