Je to obráceně než u Haškova poručíka Duba: Miloše Zemana jsme už poznali z jeho horší stránky, a teď přijde na řadu ta lepší! Až bude mít 8. března za sebou inauguraci a stane se plnohodnotným prezidentem, určitě ani neodvolá vládu, ani nerozpoltí sociální demokracii, ani nerozpoutá jinou vřavu! Lítý bojovník, jenž ve volební kampani rozdával rány na všechny strany a do hrudi i níže, se promění v rozvážnou hlavu státu.
Ti, kdo Zemana navštívili v prvním únorovém týdnu v jeho kanceláři v pražské Loretánské ulici, nabyli dojmu, že jako prezident bude krotit svůj temperament a nevybočí z mezí Ústavy. Plný nápadů nicméně náš příští pan prezident, první levicový od listopadového převratu 1989, je, ne že ne!
Užitečné spojky Škromach a Benešová
Jeden jeho spanilý nápad tlumočili veřejnosti místopředseda ČSSD Zdeněk Škromach a místopředsedkyně téže strany Marie Benešová pozvaní Zemanem k audienci hned na pondělí 4. února. Ačkoli ČSSD postavila do prezidentské volby jako svého oficiálního kandidáta Jiřího Dienstbiera, Škromach a Benešová vyjádřili veřejně podporu Zemanovi. Že tím porušili usnesení předsednictva ČSSD nabádající členy a příznivce strany hlasovat pro Dienstbiera, a měli tudíž být stranicky potrestáni?
Místopředsedové ČSSD Zdeněk Škromach a Marie Benešová mohou nyní fungovat jako užitečné spojky mezi Zemanem a jejich stranou
Asi ano, leč v Lidovém domě správně odhadli, že se sociální demokracii brzy může hodit Škromachova a Benešové vstřícnost k Zemanovi. Oba mohou nyní fungovat jako užitečné spojky mezi Zemanem a ČSSD, s níž se budoucí prezident v roce 2007 rozešel. V polovině března na ostravském sjezdu sociální demokracie uvidíme, zda prominentní vztahy s prezidentem Zemanem zachrání duo Š + B v místopředsednických funkcích. Škromacha, zasloužilého sociálního demokrata a ideální politický typ pro „nejširší vrstvy lidí práce“, sjezd určitě ve funkci potvrdí, ale Benešová je zralá na odstřel.
Vraťme se však k Zemanovu nápadu, který veřejnosti Š + B po setkání s ním vyzradili. Zeman si prý představuje budoucnost české levice jako koalici levicových stran. „Takový ten slovenský styl,“ pravila v pondělí Benešová zástupcům médií „hlídkujícím“ v Loretánské ulici před Zemanovou kanceláří, prostě „to, co se podařilo na Slovensku: sjednotit levici“.
Škromach, první Zemanův návštěvník, se vyjádřil ve středeční MF Dnes podrobněji: „V minulosti se přišlo s modernizací, novou stranou a podobně. Podle mě je důležité držet se tradic. Sociální demokracie by měla po ficovsku obejmout ty levostředové formace a sjednotit je do levicové platformy.“
Ostatně v úterý 5. února jednal s Milošem Zemanem dvě hodiny premiér Petr Nečas a také nabyl dojmu, že budoucí prezident se pokusí před příštími volbami integrovat levici. Nečas přitom připustil, že by to byla pro pravici výzva, aby se pokusila o totéž, což ale nepovažuje za příliš reálné.
Koncept Michala Haška
Budoucí prezident není jediný, kdo si pohrává s vizí sjednocené levice. Už před minulým sjezdem ČSSD na jaře 2011 ji učinil součástí svého konceptu „nové ČSSD“ Michal Hašek, tehdy soupeř Bohuslava Sobotky v souboji o předsednické žezlo ve straně. Hašek chtěl flexibilnější, ideově zmodernizovanou sociální demokracii, okolo níž by se seskupily menší levicové a středo-levicové strany. Nevylučoval ani účast komunistů v takovémto levicovém bloku, nicméně ji podmiňoval tím, že se KSČM odstřihne od své minulosti a ideologicky inovuje.
Před minulým sjezdem ČSSD na jaře 2011 první místopředseda ČSSD Michal Hašek nevylučoval ani účast komunistů v levicovém bloku
Tentýž Michal Hašek je dnes prvním místopředsedou ČSSD, poslancem, jihomoravským hejtmanem a předsedou Asociace krajů ČR, a tím, kdo po vyhlášení výsledků prvního kola prezidentské volby spěchal poblahopřát Miloši Zemanovi a svoje spolustraníky vyzval, aby ho v rozhodujícím druhém kole podpořili. Proto nebylo žádnou náhodou, že Hašek dostal pozvání k budoucímu prezidentovi na středeční odpoledne, zatímco šéf ČSSD Sobotka až na středeční podvečer.
Zatímco Hašek se po audienci u Zemana vymluvil novinářům na to, že prezident má zájem navázat co nejdříve po své inauguraci kontakt s hejtmany, a to že bylo téma jejich rozhovoru, Sobotka nemlžil. A dotkl se i Zemanovy vize integrované levice: „Řekl jsem mu, že by sociální demokracie měla kandidovat jako samostatná politická strana. Součástí mého konceptu nejsou předvolební koalice.“
Podle čtvrtečního Práva pak Sobotka pokračoval: „Kdybychom chtěli sjednotit levici, tak by to znamenalo sloučit sociální demokracii a komunistickou stranu. To si myslím, že by rozhodně nebylo dobře. Především sociální demokracie tady má historickou zkušenost z roku 1948 a nemíníme ji opakovat.“
Samostatný postup politických stran
Bohuslav Sobotka se domnívá, že se shodli s prezidentem Zemanem, že Nečasova vláda je neúspěšná. Potvrdil, že mu slíbil pomoc ČSSD při prosazování majetkových přiznání, o jejichž zavedení Zeman léta marně usiloval. Rovněž si prý vzájemně potvrdili, že již inaugurovaný prezident Zeman 15. března – v první den ostravského sjezdu ČSSD – promluví k jeho účastníkům.
Podle předsedy KSČM Vojtěcha Filipa mají politické strany postupovat samostatně i v rámci předvolební kampaně
„Shodli jsme se na tom, že není rolí prezidenta a nadstranického prezidenta, aby se vměšoval do vnitřních otázek jednotlivých politických stran,“ neopomněl zdůraznit Sobotka. Také prvnímu místopředsedovi ČSSD Haškovi měl Zeman říct, že se „nikterak nehodlá vměšovat do vnitřních záležitostí ČSSD ani do sjezdové agendy“.
„Slučování levice nepřipadá v úvahu,“ řekl nicméně Miloši Zemanovi na rovinu předseda KSČM Vojtěch Filip, jehož přijal prezident ve čtvrtek odpoledne. „Jeden slučovací sjezd (KSČ a ČSSD 27. června 1948 – pozn. red.) už byl, moc se to nepovedlo. Já bych to nedoporučoval,“ dodal Filip, podle něhož mají politické strany postupovat samostatně i v rámci předvolební kampaně.
Onen poúnorový slučovací sjezd v roce 1948 byl vyústěním zrady fierlingerovského kryptokomunistického křídla uvnitř ČSSD, jež stranu po „Vítězném únoru“ fakticky předalo Gottwaldovi. Následoval útěk mnoha sociálních demokratů do exilu a odchod do komunistických kriminálů mnohých z těch, kdo zůstali ve vlasti.
Stejně jako na Slovensku
Pro Sobotkovu stranu by mělo být toto historické ponaučení mementem. Pro Marii Benešovou, Zdeňka Škromacha, poslance Jaroslava Foldynu, jenž doporučuje sociální demokracii „zficovatět“, a asi i pro jiné to však zřejmě dostatečným mementem není. Ještěže šéf komunistů Filip trvá na samostatnosti své strany a odmítá i jen předvolební koalice, věda, že pokud by se radikální KSČM včlenila do levicového bloku, přišla by o svou jedinečnost a byl by to její konec.
Bez angažmá KSČM by ČSSD nesestavila levicový blok stejné síly, aby jako na Slovensku Ficův Smer získala ve volbách většinu parlamentních křesel
Bez angažmá KSČM by však ČSSD nesestavila levicový blok takové síly, aby stejně jako na Slovensku Ficův Směr-sociální demokracie získala ve volbách většinu parlamentních křesel, a tím možnost vytvořit „jednobarevnou“ vládu. Robert Fico se bez ní obešel, poněvadž ortodoxní Komunistická strana Slovenska má minimální váhu.
Bez komunistů by pro levicový blok byli sociální demokracii k dispozici už jen partneři výrazně slabší, slabé až zanedbatelné síly. Pokud by takto pojatý levicový blok postavil svoji existenci v prvé řadě na sociálních tématech, teoreticky by se do něj mohli zařadit i lidovci, kteří jsou pod Bělobrádkovým vedením zřetelně protipravicoví. A dále by to mohly být strany a straničky od lidovců směrem doleva – opět teoreticky Liškova Strana zelených, Paroubkovi Národní socialisté – LEV 21 a Strana práv občanů – Zemanovci (SPOZ).
I kdybychom jejich současné volební preference mechanicky sečetli, nebylo by to ani deset procent hlasů. V reálu by to určitě bylo méně, poněvadž názorově nesourodý slepenec by část dosavadních příznivců oněch stran odmítla. Navíc pokud by skupina malých stran nesplynula v jeden volební blok, ale vytvořila volební koalici, musela by se vypořádat s progresivním kvorem, jež například pro čtyřčlennou koalici vyžaduje zisk nejméně 20 procent hlasů, má-li mít pak nárok na poslanecké mandáty.
Březnový sjezd rozhodne
Shrnuto, sociální demokracie by musela být bláhová, aby ze sebe nechala udělat lokomotivu, jež vtáhne za brány sněmovny i ty, kdo by se do ní vlastními silami dostali jen s dávkou štěstí. A bláhová „na druhou“ by ČSSD byla, pokud by se prostřednictvím „levicového bloku“ měla postarat o účast SPOZ v příští Poslanecké sněmovně!
Potvrdí-li sjezd ČSSD Sobotku předsedou a Haška prvním místopředsedou, a nenastanou-li velké změny řadových místopředsedů, stranu to zklidní a sjednotí
Té SPOZ, jež v květnových volbách 2010 získala 4,33 procenta hlasů především na úkor sociální demokracie a jejíž předseda Vratislav Mynář veřejně uráží Bohuslava Sobotku! Ostatně, majíc nyní svého čestného předsedu Miloše Zemana prezidentem, v květnových volbách 2014 už SPOZ pětiprocentní bariéru tarasící přístup do sněmovny určitě překoná vlastními silami.
Stanovisko Bohuslava Sobotky, s nímž jde na sjezd ČSSD, že jeho strana musí jít do voleb jako samostatná síla a účast v jakémsi levém bloku odmítá, je proto nejen pochopitelné, ale dokonce jedině možné. S volebními preferencemi okolo 35 procent a vzhledem k malé důvěryhodnosti Nečasovy vlády je totiž nanejvýš pravděpodobné, že na jaře 2014 jí volební vítězství a především možnost sestavit vládu už neuniknou.
Za takových okolností jen trochu hrdá strana nemůže jít do voleb jinak, než že se vztyčenou hlavou sama změří síly s ostatními. Skrytá ve volební koalici by se stala nepřesvědčivou a svázala by si ruce před povolebním vyjednáváním. Pokud sjezd ČSSD potvrdí Bohuslava Sobotku jejím předsedou a Michala Haška prvním místopředsedou, a nenastanou-li velké změny na postech řadových místopředsedů, stranu to zklidní a sjednotí. A bude mít dobře našlápnuto k volebnímu úspěchu a k tomu, že po osmi letech pravicových vlád si pro změnu ona bude vybírat partnery do vlády.
Možná bitva o řadové místopředsedy
Nominace na předsedu ČSSD má prozatím pouze Bohuslav Sobotka a Michal Hašek ujišťuje, že s ním chce pracovat v tandemu. O řadové místopředsedy může však na sjezdu vypuknout bitva.
Dosud jimi jsou také senátor Jiří Dienstbier a místopředseda sněmovny Lubomír Zaorálek, kteří dlouhodobě veřejně a zostra kritizují Miloše Zemana a nepřáli si ho jako prezidenta na Pražském hradě. Pokud by oba na sjezdu z nejužšího vedení ČSSD vypadli, mohlo by to znamenat, že prezident Zeman sice třeba nezasahuje do vnitřních záležitostí sociální demokracie přímo, ale že to na jeho podnět, z vlastní iniciativy či z pouhé servility činí Zemanovi příznivci či dokonce jeho „pátá kolona“ uvnitř ČSSD.
Kdyby se to stalo, relativní stabilitu ČSSD by vystřídaly vnitrostranické hádanice, v této straně v minulosti tak časté. Pokud by se pak v ČSSD vyhranilo silné prozemanovské křídlo, Sobotkovy dny by byly sečteny a mohl by ho nahradit někdo, kdo by nebránil ani „zficovatění“ české sociální demokracie – jejímu včlenění do levicového bloku.Se ztrátou jednoty a stability by se ČSSD mohla předem rozloučit s očekávaným volebním úspěchem v příštím roce
Vznášející se povolební varianty
Se ztrátou jednoty a stability by se ČSSD samozřejmě mohla předem rozloučit s očekávaným volebním úspěchem v příštím roce. Důsledky by přitom mohly být řetězové, anžto rok 2014 je rokem supervolebním – v květnu budou dvoje volby, nejprve do Evropského parlamentu a za týden dva do Poslanecké sněmovny, a v říjnu další dvoje – do obecních a městských zastupitelstev a do třetiny Senátu.
Levicový prezident Miloš Zeman by si neměl přát neúspěch ČSSD, jak předpokládá Sobotka, poněvadž kdo ví, zda by pak opravdu dohospodařila pravice. Jenomže úspěch sociální demokracie, který by omezil prezidentovy manévrovací možnosti, si asi Zeman také z hloubi duše nepřeje.
Ještěže jsou, jak pravil dosluhující prezident Václav Klaus, se Zemanem opět nepřátelé. Při kombinačních schopnostech obou těchto velikánů by se totiž jinak nad námi mohly vznášet i takové povolební varianty, jež by leckomu z nás vyrazily dech.
