Těžký cukrovkář. Důchodce po mrtvici na vozíku. Trudnomyslný alkoholik. Takový je v poslední době mediální obraz hlavy státu.
Veřejné stížnosti první dámy nad ostudností těchto pomluv a špinění manžela to moc nevylepšily. Ani nemohly. Ne snad proto, že by se prezident měl jako jezevec stáhnout na milovanou Vysočinu a dožít v noře posledních dnů. Miloš Zeman je stále těžkou vahou české politiky, jednou z mála. Problémem však je, že začíná být svým vlastním stínem. A stínů se lidé sice někdy bojí, ale šlapou po nich.
Jeden vtip říká, že prognostik nikdy nemůže milovat lidi. Musel by totiž zešílet z toho, kam lidstvo směřuje. Miloš Zeman byl bezesporu výborným prognostikem. Možná proto se v minulých deseti letech tolik naobjímal stromů. Pryč ale s žerty a bonmoty.
Nikdy to nebyl světec a bezbranná oběť zrady vlastní strany. Tuhle image si pro sebe vymyslel sám za vydatné pomoci prohnaného Miroslava Šloufa. Úspěšně.
Špidla měl být otloukánkem, který nedokáže vyhrát parlamentní volby 2002. Tajtrlíkem, který se nechá ponížit, kdykoli bude potřeba. Divákem nástupu nové hlavy státu…Vladimír Špidla, kterého si v roce 2001 Zeman vybral jako nástupce v čele sociální demokracie, není podrazák, jenž svého politického tatíčka zradil v prezidentské volbě před deseti lety. Špidla měl být otloukánkem, který nedokáže vyhrát parlamentní volby 2002. Tajtrlíkem, který se nechá ponížit, kdykoli bude potřeba. Divákem nástupu nové hlavy státu…
Když Špidla odmítl tuto roli hrát, a vypadalo to, že ve volbách neskončí třetí, ale možná i jako vítěz, začali Zemanovi tehdejší věrní připravovat Olovo 2. Veřejnost se měla „dozvědět“, že Špidla se kdysi zbláznil. Nic na tom, že to byla účelová špína. Potvrzovat to měla „náhodně objevená“ lékařská zpráva… Vedl jsem tehdy s kolegy volební kampaň sociální demokracie a museli jsme pár týdnů (a dokonce dnů) před volbami nasadit všechny síly, abychom tyto plány překazili.
Jistě, dnešní prezident může říci, že o tom nic nevěděl. Stejně jako o Olovu připraveném proti Petře Buzkové. Může to být i pravda. Jenže za své nejbližší okolí nese odpovědnost ten, kdo se jím obklopuje. V politice by to mělo platit přinejmenším sedmeronásobně. Politika nikdy nebude křišťálově čistá, bez lží a výhod na úkor druhých. Politik, který říká opak, vědomě lže. Jenže lež v politice není vždy špatná – jakkoli špinavě zní. Může vedení jakéhokoli státu říci, že hrozí válka či třeba epidemie, na kterou země není a nebude připravena? Nebo může snad lékař prohlásit, že prezidentův či třeba premiérův zdravotní stav je opravdu, ale opravdu zoufalý? O dobrých zprávách dnešní člověk často pochybuje. O zlých si myslí, že budou ve skutečnosti ještě horší.
Z Vysočiny se do Prahy vrátil tvrdý politický rváč. Takovým byl ovšem vždy.Zeman není špatným politikem a státníkem, protože občas nemluví (celou) pravdu, ukazuje na druhé prstem a zákulisně politicky intrikuje. Není ani skvělým politikem jen proto, že umí dobře mluvit zpatra, bez psaného textu. Je obdivuhodným především za to, že má Českou republiku rád a vždy měl politickou i ekonomickou vizi, za níž dokázal jít a tvrdě ji prosazovat. Ostatně i Vladimíra Špidlu politicky převálcoval, aniž musel vystrčit nos z chalupy. Jenže Miloš Zeman před deseti lety a ten dnešní jsou v mnohém dva různí lidé. A nejen kvůli věku či zdraví.
Z Vysočiny se do Prahy vrátil tvrdý politický rváč. Takovým byl ovšem vždy. Proto ne pro všechny bylo šokem jmenování Rusnokovy vlády bez podpory sněmovny a proti tehdejší koalici. Nadstranickost a sjednocování země v její současné situaci asi opravdu od Zemana čekat nešlo. Velkým překvapením je však to, že Zeman už nestojí za svými lidmi a nechá za sebe rozhodovat jiné. Miroslav Šlouf byl veřejně kamenován. Michal Hašek, který lhal o schůzce s hlavou státu i kvůli hájení Zemanova majestátu, zůstal jako obětovaný pěšák v poli. S ním i Jeroným Tejc a Zdeněk Škromach. To není potěšující signál pro Zemanovy věrné, potenciální stoupence, ale ani všechny ostatní občany.
Nabízí se otázka: Kdo je dnes opravdu prezidentem České republiky: Miloš Zeman, nebo snad kancléř Vratislav Mynář a podnikatel-lobbista Martin Nejedlý? Pokud Miloš Zeman, pak všichni doufejme, že nám ministr zdravotnictví Martin Holcát říká pravdu, a popřejme prvnímu muži hodně zdraví a síly. Česká politika s ním v čele rozhodně není nudná a snad bude opravdu i k něčemu…
Pokud ale naší zemí dnes opravdu hýbe nikým ne(z)volené duo politických mimozemšťanů, měl by si Zeman rychle připomenout, kdo dostal důvěru dvou a půl milionu voličů. Jinak mu za pár let nezbude nic jiného než naštvanost či zklamání lidí.
A cigarety, slivovice ani staleté stromy na Vysočině už nepomohou.
