Západní státy pomalu otáčejí kormidlem k novému kurzu vůči Íránu. Diskrétně se přidává i Česká republika. Také Praha nevylučuje, že s íránskou vládou vedenou novým prezidentem Hasanem Rouháním vylepší dlouhodobě napjaté vztahy. Nejbližším náznakem jejich oteplování by mohla být prosincová cesta vrchního ředitele českého ministerstva zahraničí Václava Bálka do Teheránu.
„Mohu potvrdit, že úvahy o této mé cestě existují, čeká se ale na konečné potvrzení od druhé strany,“ řekl samotný Bálek ČESKÉ POZICI. „Írán od červnových prezidentských voleb naznačuje určitou otevřenost k dialogu se Západem. Teprve se ukáže, nakolik je to upřímná vůle k posunu. Pokud tomu tak ale je, bylo by chybou u toho chybět,“ doplňuje.
Zasvěcení diplomaté zdůrazňují, že v rámci recipročních kontaktů je teď každopádně na tahu česká strana. Předloni byl v Praze vrchní ředitel íránského ministerstva zahraničí a loni přijel politický ředitel, zatímco odpovídající čeští úředníci se Teheránu léta vyhýbali. Oživování vztahů je ale podle zdrojů z Černínského paláce součástí nové politiky řady západních států, které tak reagují na zvolení liberálního pragmatika Hasana Rouháního novým prezidentem Islámské republiky.Vzájemná zastoupení České republiky a Íránu jsou už léta pouze na úrovni chargé d´affraires, nikoli velvyslanců
„Do Teheránu jezdí z Evropy stále vyšší návštěvy, Íránci křižují západoevropské metropole,“ shrnuje diplomat dobře obeznámený s evropskou blízkovýchodní politikou. „Koneckonců i americký prezident Barack Obama si s Rouháním v září telefonoval a několikrát vyjádřil naději ve vylepšení vztahů. Spojené státy už ani nevylučují zmírnění protiíránských sankcí, pokud Teherán podnikne patřičné ústupky v jaderném programu.“
Tomu trendu se tak vymyká Izrael, jehož premiér Benjamin Netanjahu označil Rouháního za „vlka v rouše beránčím“ a tvrdí, že ani nový prezident neznamená žádnou změnu íránské politiky. V americkém Kongresu pak skupina zákonodárců hrozí schválením dalších protiíránských sankcí, což by mohlo Obamovu smířlivou politiku torpédovat.
Americké rádio stále visí ve vzduchu
Jasno ale pořád není ani na ose Praha-Teherán. Vzájemná zastoupení České republiky a Íránu jsou už léta pouze na úrovni chargé d´affraires, nikoli velvyslanců. Poslední íránský ambasador Dža´afar Hášemí odjel z Prahy v listopadu 1998 na protest proti tomu, že Američané umístili do české metropole perskojazyčné vysílání Rádia Svobodná Evropa. „Překvapilo nás, že právě toto vysílání podpořila Česká republika,“ prohlásil tehdy Hášemí. „Od Spojených států takové postoje očekáváme. Nikoli ale od české strany, která navíc nyní kvůli zájmům Washingtonu ztrácí své postavení v naší zemi.“
Jak po letech vzpomínal někdejší chargé d´affraires Martin Klepetko, íránská média označovala Čechy za lokaje. Na oficiální úrovni pak prý Íránci bojkotovali Čechy s takovým zaujetím, že Klepetka ani coby šéfa diplomatické mise nikdy nepřijal íránský ministr zahraničí. A když do Teheránu přiletěl na domluvenou návštěvu náměstek českého ministra dopravy, místní politici ho nepřišli přivítat na letiště a i posléze ho zcela ignorovali. „V Íránu přitom není v této sféře nic náhoda,“ vysvětloval Klepetko. „Všechno velmi dobře koordinují, a tak ani šlendriánem nebo nedopatřením nikdy nedošlo k tomu, že by nám nějak ukázali politicky vlídnou tvář.“„Ani šlendriánem nebo nedopatřením nikdy nedošlo k tomu, že by nám nějak ukázali politicky vlídnou tvář“
Perskojazyčná stanice Svobodné Evropy – čátečně placená z peněz vyčleněných americkým Kongresem na změnu íránského režimu – vysílala pod jménem Rádio Ázádí a sídlila v budově bývalého Federálního shromáždění u Václavského náměstí. Dnes už je celá Svobodná Evropa na pražském Hagiboru poblíž stanice metra Želivského a v útrobách nové, vysoce zabezpečené prosklené budovy sídlí i Rádio Fardá, nástupce stanice Ázádí.
Ministerský vrchní ředitel Václav Bálek je i kvůli tomu s přípravami na cestu do Teheránu opatrný, a také zcela vylučuje, že by s Íránci měl jednat třeba o opětovném povýšení vzájemného zastoupení na úroveň velvyslanců „Je zjevné, že Íránci stojí o dialog na pracovní úrovni. Co se ale případné cesty týká, musíme se s druhou stranou shodnout i na tématech rozhovorů. Záleží tedy na vývoji na íránské straně, a je tu i ona otázka rozhlasového vysílání do Íránu,“ shrnul přední český diplomat Bálek. „Lze se dostat do situace, kdy se neshodneme na tématech, a návštěva vůbec nebude.“
„I s polepšenými teroristy se někdy jedná“
Opatrné oťukávání mezi Prahou a Teheránem ČESKÉ POZICI potvrdilo více diplomatů a úředníků. „Když byl ministr Jan Kohout v září v New Yorku na zasedání Valného shromáždění OSN, měli jsme předjednanou jeho schůzku s íránským protějškem Mohammadem Džavádem Zarífem,“ prozradil jeden ze zdrojů. „Nakonec ze setkání sešlo, protože Íránci byli opravdu velmi zaneprázdnění.“
Černínský palác se ale musel v uplynulých měsících ve vztahu k Teheránu zabývat i jinou záležitostí – rostoucími aktivitami íránské exilové opozice na českém území. Jak v pondělí ČESKÁ POZICE informovala, několik českých zákonodárců se nechalo od íránských exulantů pozvat – v některých případech opakovaně – do Paříže.
Dvojice emisarů Rady íránského národního odporu (NCRI) také přijela zkraje roku do Prahy lobbovat za uznání této skupiny jako vůdčí organizace vystupující proti íránskému režimu. Íránští opozičníci se snažili připravit návštěvu své kontroverzní vůdkyně Marjam Radžavíové v České republice. „Byl z toho na ministerstvu zahraničí docela vítr,“ vybavil si jeden ze zasvěcených diplomatů. „O plánech Radžavíové přijet do Prahy se dozvěděla íránská vláda a pozvala si našeho chargé d´affaires v Teheránu Josefa Havlase na kobereček.“Česká diplomacie musela stanovit, jak bude ve vztahu k Modžáhedům, kteří stále v několika zemích figurují na seznamu teroristických organizací, postupovat
Z návštěvy vůdkyně organizace, známé spíš pod názvem Lidoví modžáhedové, prozatím podle dostupných informací sešlo. Česká diplomacie ale přesto musela stanovit, jak bude ve vztahu k Modžáhedům, kteří stále v několika zemích figurují na seznamu teroristických organizací, postupovat.
„Pokud k roli diplomacie patří setkávání i s lidmi, s nimiž nesouhlasíme nebo kteří dokonce mají blízko k teroristům, pak bychom i s těmito složkami měli být v kontaktu,“ vážil slova v rozhovoru s ČESKOU POZICÍ politický ředitel ministerstva zahraničí Pavel Fischer. On sám se proto s vyslanci Lidových modžáhedů setkal. „Bylo to po poradě ve vedení ministerstva, kromě lidí z blízkovýchodního odboru se na rozhodování podílel i první náměstek Jiří Schneider a tehdejší ministr Karel Schwarzenberg,“ odhalil zákulisí Fischer. Výsledek zněl: Setkat se s nimi, ale striktně neoficiálně. A to nikoli na ministerstvu, takže jsem s nimi seděl v restauraci,“ zdůranil vysoký úředník.
Podle Pavla Fischera byli oba Íránci z exilové NCRI mimořádně schopnými a důslednými řečníky. „Byl to proud prezentací a pouštění videí, hodinu a půl se prakticky nedalo odejít,“ přiblížil Fischer. „Bylo zjevné, že jde o výborné lobbisty a fundraisery. Videozáznamy bývalých i současných amerických a dalších západních politiků na akcích NCRI dokládají, že se snaží shánět podporu hodně vysoko.“
Jenže se zdá, že právě asertivní lobbování u českých politiků mělo v Praze i nečekaný účinek. „Ti pánové se snažili dostat i k tehdejší předsedkyni Poslanecké sněmovny Miroslavě Němcové. Takovou schůzkou by jim ale Česká republika dodala nadměrnou legitimitu, takže jsme jim do toho trochu nasypali písek,“ řekl ČESKÉ POZICI další ze zdrojů v Černínském paláci.
Ostražitost české oficiální diplomacie vůči NCRI a její temné minulosti nepřímo potvrdil i poslanec Stanislav Polčák (TOP 09 – STAN), který přitom tuto skupinu opakovaně podpořil osobní návštěvou ve Francii. „Když jsem se tam chystal poprvé, byl ještě ministrem předseda TOP 09 Karel Schwarzenberg. Ptal jsem se ho tedy na stanovisko k mé cestě do Paříže. Řekl mi, že musí jít jednoznačně o moji soukromou, neoficiální aktivitu,“ řekl Polčák ČESKÉ POZICI.
