Zatčení dvou soudců litoměřického okresního soudu Josefa Knotka a Ladislava Jelínka, kteří jsou stíhaní za korupci a zneužití pravomocí, je závažná zpráva takřka historického významu. Za uplynulých jedenadvacet let se v České republice nic takového nestalo. Tato informace ale poněkud zapadla, z hlavních čtyř celostátních deníků ji na titulní stranu pondělního vydání umístnilo jen Právo (malá, pětadvacetiřádková zpráva dole v rohu).
Podobně se zachovaly i webové stránky zmíněných listů. Ani veřejnoprávní televize ji nepřinesla jako první zprávu. Šéfové vedoucích českých médií ji vyhodnotili jako neprodejnou. Byly tu mnohem důležitější události – tenistka Kvitová vyhrála turnaj bez porážky, Jágr dvěma góly smetl Carolinu, zemřel kreslíř Neprakta, Hušák plánoval český Las Vegas, Němci jedí raději kebab než currywurst a na světě bude žít už sedm miliard lidí! Takové zprávy občané konzumují rádi! Přitom jedinečná informace o korupci v české justici by zasloužila palcové titulky, a to z mnoha důvodů.
Zatčení soudců na základě neoddiskutovatelných zjištění policie je potvrzením toho, že ani tento pilíř státní moci není spolkem Mirků Dušínů. To se všeobecně ví už dlouho, ale doposud chyběl jasný důkaz. Potvrdila se tím zpráva Bezpečnostní informační služby (BIS) o korupci na různých úrovních soudů. Prezident Soudcovské unie Jaromír Jirsa, který zprávu BIS nedávno arogantně odmítl, si už při další obhajobě soudců pravděpodobně bude dávat větší pozor.
Zádumčiví soudci?
Od minulé neděle, kdy zpráva o zatčení byla zveřejněna, už nemůže mít žádný soudce na žádné úrovni jistotu, že jeho počínání policie náhodou nemonitoruje nebo nemonitorovala. Můžeme v těchto dnech potkat zádumčivé osoby z řad justice, které si kladou kolem dokola jen jedinou otázku: Byla na mne nasazena technika, nebo nebyla?
Není všemu konec
Podle úterní Mladé fronty Dnes prověřuje policie indicie o trestné činnosti dalších několika členů justice z Ústecka, jde prý o soudce i justiční úředníky. „Jsme na počátku vyšetřování. Počet obviněných nemusí být konečný,“ potvrdila náměstkyně krajského státního zástupce Lenka Bradáčová. V rozhovoru pro Lidové noviny uvedla, že k případu nelze říkat nic bližšího, neboť by to mohlo ohrozit vyšetřování.
Zaplať pánbůh, že to málo, co zbylo z útvaru zvláštních činností služby kriminální policie a vyšetřování, který nasazuje techniku v rámci operativního pátrání, kupodivu stále ještě dokáže kvalitně pracovat. Kdyby v tomto útvaru pracovalo více schopných lidí a kdyby měli k dispozici techniku odpovídající začátku 21. století, odhalení podobných zločinů by bylo zcela jistě více.
Skutečnost, že bylo rozhodnuto o uvalení vazby, svědčí především o tom, že důkazy vyplývající ze zdokumentované trestné činnosti jsou neoddiskutovatelné. V překladu to znamená, že na zmíněné soudce byla nasazena operativní technika. Proti tak dobře zdokumentované trestné činnosti pak obhajoba špatně hledá argumenty. Případ dvou soudců je varováním i pro další korupčníky, protože najednou nebudou mít jistotu, kam až se policie dokáže dostat.
Pevné nervy a výdrž!
Na druhou stranu minimálně jeden soudce zaslouží obrovskou veřejnou pochvalu a úctu. Soudce okresního soudu v Ústí nad Labem, který vzal do vazby soudce Knotka. Je to mladý a odvážný člověk, prezident Václav Klaus ho jmenoval do funkce teprve nedávno, v březnu 2007. Mnozí by se mohli ptát, co je na tom tak odvážného, vzít nějakého soudce do vazby? Hodně!
Kdo nezná poměry v české justici, nedokáže si ani představit, jak těžké je pro soudce rozhodnout o uvalení vazby na svého kolegu Kdo nezná poměry v české justici, nedokáže si to ani představit. Rozhodnutí bude jistě pečlivě přezkoumáváno na základě různých stížností. Soudce může být dokonce dehonestován za to, že rozhodl o vzetí jednoho ze svých kolegů do vazby. Přejme jemu, ale i dalším soudcům nové generace, kteří hodnotí předložené informace profesionálně a objektivně, pevné nervy a výdrž.
„Trestní stíhání bylo zahájeno po delším rozpracování a na základě vysoce kvalitní a profesionální spolupráce s příslušným policejním orgánem,“ pochválila práci policistů náměstkyně krajského státního zástupce v Ústí nad Labem Lenka Bradáčová. O dobře odvedeném a profesionálním výkonu protikorupční služby policie svědčí právě skutečnost, že jeden ze soudců byl vzat rovnou do vazby.
Se zatčením soudců musel souhlasit prezident republiky Václav Klaus a jeho stanovisko kontrasignovat premiér Petr Nečas, což se stalo zhruba před měsícem. Je velice pozoruhodné, že o připravované akci za tuto dobu nepronikla do médií žádná informace.
Schopní a obětaví odcházejí
A to už jsme u jádra všeho! Zatčení dvou soudců by mohlo být logicky interpretováno tak, že jde o standardní výsledek odborně, morálně i technicky skvěle vybavené protikorupční policie, která výborně spolupracuje se státními zástupci a soudci. O takový výklad se jistě pokusí politici i funkcionáři justice a policie.
Jenže opak je pravdou. Zatýkání soudců 27. října, tedy vpředvečer státního svátku (jak symbolické!), je výtečně zkoordinovanou akcí několika zkušených, schopných a obětavých jedinců, kteří se špatně nastaveným systémem dlouhodobě bojují.
Myslíte si, že je náhoda, že vedoucí oddělení operativy odboru závažné hospodářské trestné činnosti Útvaru odhalování korupce a finanční kriminality (ÚOKFK) v Praze plukovník Petr Vincenz, jeden z klíčových policistů této kauzy, odchází za pár týdnů po patnácti letech služby do civilu? Nebude takový odborník policii chybět? A co jeho nadřízený, plukovník Jiří Veselý, náměstek ředitele ÚOKFK, který po dvaceti letech také opouští službu? Veselý se na kauze zkorumpovaných soudců také dlouhodobě aktivně podílel. Kdo tyto vysoce kvalifikované lidi nahradí?
Bez dlouhodobé důvěry to nejde
Zmínění policejní důstojníci na případu úzce spolupracovali s náměstkyní krajského státního zástupce v Ústí nad Labem Lenkou Bradáčovou, prezidentkou Unie státních zástupců, a se státním zástupcem téhož úřadu Vladimírem Janem. Vezme ministr spravedlnosti Jiří Pospíšil, ministr vnitra Jan Kubice či policejní prezident Petr Lessy jed na to, že kdyby na této kauze plukovníci Vincenz a Veselý spolupracovali s jiným státním zástupcem, skončila by několikaměsíční mravenčí práce zatýkáním soudců? Těžko.
Když se hovoří o boji proti korupci, odborná i laická veřejnost volá po zřízení zvláštního týmu odborně a morálně zdatných státních zástupců i policistů, kteří si navzájem absolutně důvěřují. Taková míra důvěry existovala i mezi lidmi, kteří na případu dvou soudců obviněných z korupce spolupracovali.
Přemlouvat zkušené policisty, aby zůstali, by měli ministr spravedlnost či policejní prezident. Jde jim přece o úspěchy v potírání korupce. Nebo snad ne?Zní to paradoxně, ale tento významný korupční případ odhalil speciální tým, který nevytvořil ministr vnitra ani policejní prezident. Protikorupční skupina se dala dohromady spontánně, na základě dlouhodobé odborné spolupráce a důvěry. Podobné kauzy se nedají dělat na první potkání. Když do civilu odcházejí nejzkušenější vyšetřovatelé a operativci, kolik let musí uplynout, aby opět vznikla tolik potřebná důvěra mezi policisty, státními zástupci a soudci? Tři? Pět? Deset?
Státní zástupkyně Bradáčová, ale ani další její nekompromisní kolegové, nemají z odchodu vysoce kvalifikovaných policejních důstojníků jistě radost. Do civilu odcházejí lidé, se kterými státní zástupci denně komunikují na základě naprosté důvěry. Bradáčová a další státní zástupci tyto zkušené policisty jistě prosili, aby zůstali. Jenže státní zástupci nemají tyto důstojníky co přemlouvat. Nemohou jim nic nabídnout. Měl by to udělat někdo jiný – jejich nadřízený, případně policejní prezident či dokonce ministr vnitra. Přece jim také jde o úspěchy v potírání korupce. Nebo snad ne?
