Středa 30. listopadu 2022, svátek má Ondřej
  • schránka
  • Přihlásit Můj účet

Lidovky.cz

Mistrovství světa ve fotbale, multikulturalismus a německá aféra

  17:45
Proč je pro dva fotbalové německé reprezentanty tureckého původu Mesuta Özila a Ilkaye Gündogana, přijatelnější turecký prezident Erdogan a ideologie, již reprezentuje, než ta, již nabízí západní liberální demokracie? Kdo je na vině? Nejspíše Turci i Němci.

Prezident Recep Tayyip Erdogan pózuje s tureckými hráči britské Premier League Ilkayem Gundoganem, Mesutem Ozilem a Cenkem Tosunem. foto: ČTK

Mistrovství světa ve fotbale mělo jeden pozitivní rekord. Jednotlivé reprezentace kromě pár výjimek nikdy v historii fotbalu nebyly více multikulturní. A podotýkám, je to velmi dobře, i když ve finále si zahrálo čtyřmilionové Chorvatsko, poslední tým bílého muže, jak mu nyní fanoušci říkají. Země s bývalými koloniemi v Africe ukázaly, že integraci poměrně dobře zvládly. Stačí se podívat na Francii, Anglii či Belgii. V těchto týmech hraje řada hráčů s africkými kořeny. A zdá se, že legendární ghanský fotbalista Abedi Pelé nemluvil před deseti lety do větru, že se mistrem světa jednou stane tým z Afriky.

Jeden z komentátorů ČT při přenosu zápasu Francie s Belgií spočítal, že kdybychom z obou reprezentací vybrali hráče s původem z Demokratické republiky Kongo, šlo by sestavit jedenáctku ze špičkových fotbalistů. A kdyby tuto zemi, již několik set let brutálně drancovali portugalští a později belgičtí kolonizátoři, reprezentovali hráči, kteří jsou chloubou národních týmů Francie a Belgie, Demokratická republika Kongo by se možná stala mistrem světa. Jenže dotyční fotbalisté hrají za zemi, kde se narodili, a jež jim umožnila stát se výjimečnými hráči a důstojně ji reprezentovat nejen ve sportu.

Otázka integrace

Za skandální však lze označit, jak se Němci chovali k reprezentantům s tureckými kořeny. Mesut Özil a Ilkay Gündogan se před zahájením mistrovství setkali s tureckým prezidentem Erdoganem. Chování těchto dvou hráčů pobouřilo veřejnost i některé politiky, protože Gündogan Erdogana označil za svého prezidenta. Kritici hanili hráče, že podpořili autokratického Erdogana v předvolební kampani. K aféře se vyjádřila i kancléřka Angela Merkelová, jež s fotbalisty dokonce osobně hovořila. V Německu mnoho fanoušků zastává názor, že jejich tým kvůli tomuto skandálu nepostoupil ze základní skupiny.

Při volbě tureckého prezidenta Turci žijící v Německu ve větší míře hlasovali pro Erdogana než Turci žijící v Turecku. Tak jak je to ve skutečnosti s integrací Turků v Německu? Německý blahobyt jako údajně nejúčinnější nástroj při integraci zřejmě nefunguje.

A ptejme se: Čemu se Němci, kteří jsou oficiálně nejhorlivějšími propagátory multikulturalismu a integrace v Evropě, diví? Při volbě tureckého prezidenta Turci žijící v Německu ve větší míře hlasovali pro Erdogana než Turci žijící v Turecku. Tak jak je to ve skutečnosti s integrací Turků v Německu? Německý blahobyt jako údajně nejúčinnější nástroj při integraci zřejmě nefunguje. Blahobyt, v němž žijí Özil či Gündogan, kteří jsou minimálně multimilionáři v eurech, by si přály desítky milionů Němců, jenže oba podporují Erdogana.

A ptejme se: Proč je pro tyto dva úspěšné a superbohaté fotbalisty, kteří jsou vzorem pro obrovský počet mladých Turků v Německu, přitažlivější a přijatelnější osoba Erdogana a ideologie, kterou tento polodiktátor reprezentuje, než ta, kterou nabízí západní blahobyt a liberální demokracie? Kdo je na vině? Turci, nebo Němci? Nejspíše oba.

Dva negativní postoje

Němci se na Turky většinou dívali jako na lidi, kteří vykonají nejhůře placené a nejvíce opovrhované práce, a pak jednou stejně pojedou domů. A tomuto německému postoji se asi přizpůsobili i Turci. Potkaly se dva negativní postoje a teď se obě strany diví, proč z toho nevzniklo něco pozitivního.

Aféra, na niž se musíme dívat i prizmatem příchodu zhruba milionu nelegálních muslimských migrantů do Německa za uplynulé tři roky, ukázala, že integrace Turků se nedaří, protože se ani nemůže dařit. Důvod asi hledejme v tom, že potřebu integrace ani jedna strana nebrala vážně. Ano, kdyby se o tom vedla diskuse bez politické korektnosti, určitě by to vyšlo najevo už dříve.

Němci se na Turky většinou dívali jako na lidi, kteří vykonají nejhůře placené a nejvíce opovrhované práce, a pak jednou stejně pojedou domů. A tomuto německému postoji se asi přizpůsobili i Turci: získat co nejvíce z toho, co jim Německo materiálně nabízí, ale jinak kulturně, duchovně a sociálně mít k německé společnosti jen minimální vztah. Potkaly se dva negativní postoje a teď se obě strany diví, proč z toho nevzniklo něco pozitivního.

Autor:

Ať se dětem lépe dýchá. Proč vyrazit do Dětské léčebny Cvikov
Ať se dětem lépe dýchá. Proč vyrazit do Dětské léčebny Cvikov

Respirační onemocnění postihne čas od času každé dítě. Někdy ale může i banální onemocnění vést k nepříjemným chronickým stavům. Blíží se podzim a...