Datová schránka studenta práv Jakuba Michálka se po téměř 150 dnech pomalu začíná plnit informacemi o platech rektorů veřejných vysokých škol. Po Západočeské univerzitě v Plzni údaje o mzdách, odměnách a jiných finančních plněních z veřejných prostředků v roce 2011 nedávno místopředsedovi České pirátské strany poskytl také rektor Vysoké školy polytechnické v Jihlavě Jakub Novotný. V roce 2011 si včetně odměn měsíčně průměrně přišel na 54 870 korun. Platy svých kolegů však Novotný publikovat odmítl.
Novotný reagoval na oznámení ministerstva školství, které v polovině února zrušilo předchozí rozhodnutí univerzit, jimiž odmítaly poskytnout předmětné informace v části týkající se rektora. A věc vrátilo k novému projednání s tím, že jsou veřejné vysoké školy v dalším řízení vázány právním názorem MŠMT. Ten zní: veřejná vysoká škola je povinna poskytnout informaci o mzdě rektora, neboť rektor je vrcholným představitelem školy a jeho mzda je vyplácena z veřejných prostředků. Povinnost poskytnout informace prý jasně vyplývá ze zákona o svobodném přístupu k informacím.
V případě dalších zaměstnanců se ministerstvo školství necítí být příslušným správním orgánem. V tomto případě postoupilo odvolání zpět rektorům jednotlivých veřejných vysokých škol, kteří budou muset rozhodnout, co dál.
Argumentace univerzity
A přesně v tom je psaní, které Jakub Michálek od univerzity v Jihlavě obdržel, problematické. Jihlavští totiž sice bez naříkání a včas poskytli informace k platu rektora a patřili dokonce k minoritě univerzit, které jakžtakž dodržovaly předepsané postupy, údaje k platu svých kolegům však rektor Novotný zveřejnit odmítl.
V rozhodnutí univerzity se konkrétně píše: „V předmětném případě jde o konflikt dvou práv a to práva na informace a práva na soukromí a ochranu osobních údajů. Aby bylo možné v daném případě rozhodnout, které právo má dostat přednost, je nutné zvážit, zda žadatel v žádosti dostatečně zdůvodnil a osvědčil veřejný zájem na poskytnutí požadované informace. (...) V napadeném rozhodnutí VŠPJ převážilo právo na soukromí zaměstnanců veřejné vysoké školy, neboť žadatel nedostatečně odůvodnil veřejný zájem na poskytnutí požadovaných informací.“
Rektor: Ať rozhodne soud
To je mylná argumentace, alespoň podle rozsáhlé analýzy nazvané Test veřejného zájmu v přístupu k informacím o platu a odměnách ve veřejném sektoru, kterou publikoval spoluautor zákona o svobodném přístupu k informacím Oldřich Kužílek na webu Otevřete.cz. Kužílek mimo jiné dospívá k závěru, že žádost o sdělení platu či odměny z veřejných prostředků podle infozákona vždy splňuje kritérium vhodnosti a nemá smysl toto kritérium zkoumat, tedy ani ho podmiňovat či ověřovat údajnými úmysly žadatele.
Žádosti o informace lze podávat zásadně bez uvádění důvodů. Některé zahraniční úpravy tento princip prý vyjadřují dokonce výslovně.
Žádosti o informace lze tedy podávat zásadně bez uvádění důvodů. Některé zahraniční úpravy tento princip prý vyjadřují dokonce výslovně. Například ve slovenském zákoně o svobodném přístupu k informacím se doslovně píše: „Informácie sa sprístupňujú bez preukázania právneho alebo iného dôvodu alebo záujmu, pre ktorý sa informácia požaduje.“
Česká úprava jej dle Kužílka jako notoricky zřejmou věc ani nepovažovala za potřebné výslovně upravit. Koneckonců i Komise pro lidská práva Organizace spojených národů uznala právo na informace za základní lidské právo, bez něhož není možný výkon dalších lidských práv.
Takovéto jednání dle Kužílka ze strany veřejných vysokých škol znamená především jedno: „Vzpouru proti právnímu státu.“ Dle něj jde spíše o psychologický problém, který činitelé nejsou schopni pokořit, jelikož se v tomto případě jedná o ně samotné.
Před soudem prý argumentace jihlavské univerzity nemá šanci obstát. „Na této úrovni vlastně ani žádná debata neexistuje. Nejvyšší správní soud dokonce zastává názor prakticky absolutní. Informace by měly být poskytovány o všech zaměstnancích a nikoli jen o vrcholném managementu,“ řekl ČESKÉ POZICI Kužílek.
Rektor Vysoké školy polytechnické si však za svým rozhodnutím stojí. „Dodržovali jsme termíny, postupujeme standardně, a pokud žadatel není s naším postupem spokojen, musí rozhodnout soud,“ říká Novotný a podotýká, že je v tomto ohledu na stejné lodi s rektorem Masarykovy univerzity Mikulášem Bekem, jehož názor ČESKÁ POZICE publikovala ve článku První univerzita zveřejnila platy vedení. Akademici se obávají vážných důsledků. „Náš výklad práva je takový, že žadatel jednoduše neprokázal dostatečný veřejný zájem,“ sdělil Novotný do telefonu.
Za skandální pak rektor považuje skutečnost, že by informace měly sloužit ke zpracování diplomové práce, či dokonce k propagaci pirátské strany. Poznamenejme, že cílem diplomové práce bylo mimo jiné zjistit, zda veřejné vysoké školy dodržují zákon o svobodném přístupu k informacím a jaký je jejich postoj k transparentnosti – informace, na nichž by veřejnost rozhodně zájem mít mohla.
Kdo to celé zaplatí?
O tom ostatně nepochybuje ani Oldřich Kužílek. „Ten, kdo v dnešní době dospěje k podobnému rozhodnutí, se zřejmě nedostatečně odborně vzdělává, nečte existující rozsudky a v podstatě nezná právo. Měl by být propuštěn anebo minimálně vzniklou škodu uhradit,“ nešetří odborník kritikou. Dle něj nejde jen o soudní výdaje, nákladný je samotný proces a to i z hlediska žadatele, který se později může domáhat dokonce i náhrady majetkové újmy, například za čas, který strávil nad psaním nejrůznějších odvolání.
Takové následky je Jakub Novotný připraven nést. Koneckonců zveřejňování platů může mít dle jeho názorů i nepříjemné dohry na osobní úrovni. A ještě jedné věci se rektor obává: Soukromá sféra by prý mohla zjistit, že jsou univerzity plné kvalitních zaměstnanců, které lze snadno přeplatit.
Zveřejňování platů vysokoškolských zaměstnanců se ČESKÁ POZICE věnovala v článcích:
