Sýrie se čím dál víc utápí v občanské válce. Zdá se, že šance jejího prezidenta Bašára Asada neustále klesají a že svou moc si bude schopný zachovat jen za cenu dalších obětí. U západních velmocí navíc narůstá odhodlání intervenovat. Washington od toho zatím odrazuje snad jen předvolební kampaň a strach z budoucnosti. Vyhlídky na mírové urovnání konfliktu ještě víc snížil odchod Kofiho Annana z postu zvláštního vyslance OSN pro Sýrii.
To vše ztěžuje situaci jedné z klíčových figur partie, která již dávno přerostla do mezinárodních rozměrů – Ruska. Pro Moskvu sice Asad není důležitý, ale pád syrského prezidenta by znamenal ztrátu její poslední blízkovýchodní bašty. To by současně představovalo její další nucený ústup ze Středozemí.
Je nutné říct, že Rusko už v tomto regionu nepatří mezi vlivné hráče, a proto by se Kremlu mnohem víc než ztráta těchto pozic dotklo snížení jeho globálního vlivu. Další facka po Libyi by totiž prestiž Moskvy značně pošramotila.
Jak zabránit mezinárodnímu zásahu
Ruská diplomacie proto dělá vše pro zachování statusu quo a v Radě bezpečnosti OSN se společně s Čínou snaží, co jí síly stačí, zabránit mezinárodnímu zásahu. Kromě toho je pro Rusko životně důležité, aby na Blízkém východě nadále nesílil islámský fundamentalismus, který z taktických důvodů podporuje už i Západ. V oblasti severního Kavkazu a čím dál víc i v povodí Volhy totiž sleduje s čím dál větším očekáváním islámské procitání, které může Moskvě způsobit vážné problémy.
Ruská diplomacie dělá vše pro zachování statusu quo a v Radě bezpečnosti OSN se společně s Čínou snaží zabránit mezinárodnímu zásahu
Z dlouhodobé perspektivy tím sice USA nic nezískají, ale mnoho lidí ve Washingtonu vidí ve vítězství islámu možnost zastavit další erozi globálního vlivu své země. Nemluvě o tom, že s tím spojená destabilizace Blízkého východu bude představovat výzvu nejdříve pro jejich zdejší geopolitické rivaly, především pro Rusko a Čínu, a částečně také pro Evropu.
Ruský prezident Vladimir Putin se na tradičním letním setkání velvyslanců na začátku července vyjádřil v souvislosti se stanoviskem Ruska v tom smyslu, že nelze připustit opakování libyjského scénáře i v jiných zemích. Dle něho je třeba udělat vše pro to, aby se proti sobě stojící strany dohodly na postupu mírového urovnání syrského konfliktu u jednacího stolu.
S odvoláním na geopolitický aspekt blízkovýchodních událostí však poznamenal: „Západ šíří pod maskou humanitární pomoci svoji demokracii pomocí bomb a raket a zasahuje do konfliktů, které probudilo k životu takzvané arabské jaro.“
Projevu ruského prezidenta Vladimira Putina k velvyslancům své země se ČESKÁ POZICE věnovala v článcích:
Přístav Tartús
„Sýrie je skutečně posledním spojencem v oblasti. Faktem však také zůstává, že Rusko už delší dobu postupně ztrácí vliv. V podstatě ho v tomto regionu po rozpadu Sovětského svazu držela jen setrvačnost a zvyk. Pokud Asad padne, nebude tu již žádný ekonomický ani vojenský zájem, který by sem soustřeďoval pozornost Moskvy. Sýrie je konečným bodem tohoto ústupu,“ zhodnotil situaci Fjodor Lukjanov, šéfredaktor zahraničněpolitického časopisu Russia in Global Affairs a člen ruské Rady pro zahraniční a obrannou politiku. A dodal, že Asad dlouho vzdorovat nevydrží.
V syrském Tartúsu se nachází jediná ruská námořní vojenská základna mimo území bývalého Sovětského svazu
Ruský vliv v Sýrii, který sahá do dob Sovětského svazu, nicméně nelze opominout ani dnes, o čemž svědčí i některá data. Podle moskevských diplomatických zdrojů v ní má dodnes úzké vazby na Rusko 160 tisíc lidí, z čehož tvoří 55 tisíc občané žijící ve smíšených manželstvích. V této zemi také pracuje 1250 civilních či vojenských odborníků. Kromě toho je Damašek významným dovozcem zbraní.
Opominout nelze ani to, že se v Sýrii nachází jediná ruská námořní vojenská základna mimo území bývalého Sovětského svazu. Jde sice o malý, spíše symbolický, ale současně nezanedbatelný faktor. Ruská základna ve městě Tartús představuje symbol vlivu Moskvy. A mnoho lidí se domnívá, že Moskva odporuje tlaku Západu ponechat prezidenta Asada osudu, protože není ochotná vzdát se svého vojenského zařízení v Sýrii, která je od dob Sovětského svazu jejím spojencem.
Nejisté prognózy
Tartús je relativně skromný přístav s nízkým počtem členů posádky. Navíc je kvůli malé hloubce nevhodný pro velké lodě, a proto se pro něj vlastně ani nehodí označení „základna“. Ruská armáda jej spíše považuje za „opěrný bod pro zásobování a technickou údržbu“. Jde však o jediné místo, odkud má Rusko přístup do Středozemního moře. Přítomnost ruské vlajky má význam z politického hlediska.
Asadovým pádem proto může Rusko ztratit mnohem víc než pouze právo na pronájem tartúsského přístavu. „Jde o víc než o vliv na Blízkém východě – o globální váhu. Proto by pád syrského režimu představoval pro Moskvu katastrofu, jejíž geopolitické následky nelze ani odhadnout,“ prohlásil expert na bezpečnostní politiku Igor Korotčenko, předseda společenského výboru při ruském ministerstvu obrany. Kolik času tedy zbývá Asadovu režimu?
Dle Korotčenka může Asada zachránit jen to, zahájí-li podobně rozsáhlé vojenské akce jako svého času Putin v Čečensku
Podle Lukjanova nedokáže dlouho odolávat neustále rostoucímu vnitřnímu i vnějšímu tlaku. Přílišným optimistou není ani Korotčenko, syrského prezidenta však zcela neodepisuje. Podle něho jsou prognózy nejisté a Asada může zachránit jen to, zahájí-li podobně rozsáhlé vojenské akce jako svého času Putin v Čečensku.
„Pokud se mu během následujícího půlroku nepodaří otočit současný trend a zlikvidovat povstalce, čeká ho pád. Kaštany za něho z ohně nikdo nevytáhne. Nanejvýš může počítat s tím, že Moskva a Peking v OSN zabrání otevřené mezinárodní intervenci,“ nastiňuje situaci ruský vojenský expert Korotčenko.
