Na Česko se valí nová arbitráž

Kauza z roku 1990 žene Česko k arbitráži. Firma Anglia Auto Accessories podala na stát žalobu u stockholmského rozhodčího soudu kvůli zmařené investici do výrobny střešních nosičů pro auta na Hodonínsku. Podle zjištění ČESKÉ POZICE požaduje odškodné přesahující 200 milionů korun. A nemusí to být částka konečná.

„Nároky se mohou ještě v rámci řízení zvyšovat,“ varuje britský občan Ivan P. Busta, majitel firmy. Anglia podle dopisu švédské obchodní komory, pod niž arbitrážní soud spadá, měla vybrat svého rozhodce do úterý 13. května, což učinila. Ministerstvo financí, které za stát mezinárodní arbitráže řeší, má týden navíc, aby se k obsahu žaloby vyjádřilo. „Ministerstvo financí žalobu této společnosti již obdrželo. Jsme přesvědčeni o tom, že naše právní pozice je silná. Nicméně k probíhajícím sporům není možné poskytovat bližší informace,“ sdělil ČESKÉ POZICI vedoucí tiskového odboru Radek Ležatka.

O hrozbě ale stát ví minimálně více než rok, kdy Anglia Auto nahlásila ministerstvu záměr arbitráž vyvolat. Pak běžela lhůta pro smírné řešení, které se ale neuskutečnilo. Už kabinet předchozího premiéra Jiřího Rusnoka se loni v srpnu zabýval výběrem právníků pro případ, že by Bustova firma skutečně k žalobě přistoupila. Zda současný kabinet souhlasí s tehdejším výběrem a kdo bude stát hájit, ministerstvo financí sdělit nechce. Ležatka jen v obecné rovině uvedl, že „běžící spory ministerstvo nekomentuje“.

Zabavené zboží

Spletitý příběh investice bratří Bustových, které zastupuje advokát Jaroslav Brož, se začal odvíjet hned po revoluci v roce 1990. Tehdy jejich firma uzavřela smlouvu o společném podniku s názvem Sprint s družstvem invalidů Kyjovan. Ten v Česku začal vyrábět střešní nosiče. Hned v témže roce se ovšem vyměnilo vedení Kyjovanu a novým manažerům se smlouva nelíbila. Prohlásili ji proto za neplatnou. Kyjovan chtěl totiž získat majoritu ve společném podniku, kde měl jen 45procentní podíl.

Spor dospěl před první tribunál – konkrétně před rozhodčí soud při Hospodářské komoře. Ten dal za pravdu britským investorům a přisoudil jim také odškodné 8,5 milionu korun. „Mezitím ovšem továrnu Kyjovan zlikvidoval, zmizely i některé stroje,“ vzpomíná na počátky podnikání v Česku Busta.

Navzdory tomu spolupráce pokračovala. Anglia si nakonec od společného podniku továrnu najala a výrobu si řídila sama. V areálu si pronajímala také sklady. Kyjovan, který mimochodem před třemi lety skončil konkurzem, se ovšem k placení pokuty neměl. Anglia tak přisouzené miliony chtěla vymáhat soudně.

Stalo se však něco tehdy nevídaného. Všichni soudci hodonínského soudu se prohlásili za podjaté a z kauzy se takto vyvlékli. Na přelomu tisíciletí, kdy se to odehrálo, jejich postup razantně kritizovala tehdejší šéfka Nejvyššího soudu a dnes senátorka Eliška Wagnerová. „Přes různá odvolání a stížnosti až u Ústavního soudu nikdy nebylo v tomto případě rozhodnuto o exekuci majetku kvůli přiznanému odškodnému,“ uvádí Busta první příklad špatného postupu českých úřadů, který předkládá k posouzení arbitráži ve Stockholmu.

Spory mezi Anglií a Kyjovanem ovšem právě na přelomu tisíciletí eskalovaly. V roce 2000 totiž pracovníci Kyjovanu zabavili ve skladech Sprintu zboží, které Busta vyčísluje na 99 milionů. Tehdejší šéf Kyjovanu Josef Půček v dobovém tisku zdůvodňoval zabavení zboží nutnou opravou skladu a nesplácenými dluhy Sprintu. „Když jsme následně zboží od policie, která celou dobu byla nečinná, dostali zpět, chyběly věci za 70 milionů,“ přibližuje druhou rovinu sporu ve Stockholmu Busta.

Čtyři potenciální hrozby

Arbitráž s Anglia Auto Accessories je jednou ze čtyř, které loni mezinárodní investoři Česku nahlásili jako potenciální hrozby. Největší mezi nimi je „billboardová arbitráž“, kterou zkraje loňska nahlásila americká společnost A. C. E. Media Ventures. V ní jde o zákon, který nařizuje do pěti let odstranit většinu poutačů od silnic.

Firma A. C. E. Media je podle svých prohlášení jedinou poškozenou. Zatímco ostatním provozovatelům billboardů vyprší smlouvy na provozování poutačů ještě před stanoveným pětiletým obdobím, ona sama žádné omezení nemá. Předpokládaná částka požadovaného odškodného se pohybuje okolo 20 milionů dolarů (zhruba 400 milionů korun).

Na ministerstvo zemědělství zase v polovině loňského prosince dorazilo oznámení od kanadské potravinářské firmy Ronald A. Chisholm o chystané arbitráži. Ta po českém státu požaduje odškodné přesahující deset milionů eur – tedy bezmála 300 milionů korun. Spor sahá do roku 2007. Firma Mrazírny Plzeň tehdy od krajské veterinární správy dostala zákaz přijímat hovězí maso pocházející z Brazílie a Uruguaye.

Po čtyřletých tahanicích u Státní veterinární správy a u soudu bylo původní rozhodnutí zrušeno. Kanaďané nyní tvrdí, že jim kvůli zákazu dodávat maso do České republiky vznikla škoda ve stovkách milionů – a tu chtějí s odvoláním na mezinárodní dohody o ochraně investic vymáhat. V posledním případu chce podnikatel Johann Josef Breiteneder odškodné za pozemky, o něž přišla v komplikovaném restitučním sporu jeho firma Agroslunce. V tomto sporu jde jen o jednotky milionů.