Je to představa, která se vymyká běžnému chápání. Mladý muž ráno vstane, osprchuje se a přes rameno si hodí připravenou tašku. Možná se po cestě pozdraví se sousedem a v krámku na rohu si koupí svačinu. Místo do práce ale míří na frontu. Po více, či méně složité cestě přistane tam, kde se střílí ostrými náboji, hoří domy a umírají lidé. Daleko od denní rutiny a pohodlí středoevropského obýváku.
Třiadvacetiletý Simon je německý občan, elektrotechnik. Před několika měsíci se přestěhoval do východoukrajinského Doněcku, začátkem letošního roku se zúčastnil tuhých bojů o město Debalceve. Krátce prý působil jako pomocník, později se nechal vycvičit a získal zbraň. Odhaduje, že v oblasti, kde panuje křehké příměří a stále dochází ke ztrátám na životech, působí v protikyjevských jednotkách asi stovka jeho krajanů, převážně takzvaných ruských Němců.
„Nejsme žádní teroristé, jsme zcela normální lidé,“ řekl Simon, který podobně jako někteří další jeho spolubojovníci sdílí své válečné zážitky i přes sociální sítě, v rozhovoru pro televizní stanici ARD. Na Ukrajinu se prý vydal bojovat, protože chce chránit civilisty, běžné lidi.
Simon je přesvědčen, že Rusko v neklidné oblasti jen hájí svoje legitimní zájmy a klid zbraní porušují převážně ukrajinské jednotky. Přeje si prý blízký konec konfliktu – po něm by rád pomáhal obnovovat místní hospodářství. Do Německa se údajně vrátit nehodlá.
Problém dvou kultur
V polovině března zveřejnil k tomuto tématu článek s titulkem „Proč Němci umírají za Putina“ také konzervativní německý deník Die Welt. Jeho autoři ukazují hned několik osudů proruských válečných dobrovolníků s německým pasem. Líčí příběh vůdce separatistů Alexeje Relkeho, který ve 42 letech prý velí stovkám mužů a údajně byl jedním z iniciátorů bojů o město Lugansk.
Ruští Němci prý trpí tím, že v sobě nesou dvě kultury, ale nedokážou se plně identifikovat ani s jednou |
Odhalují také podrobnosti ze života kazašského rodáka Vitalije Pastuchowa, který letos v únoru padl na východní Ukrajině ve věku pouhých 33 let. Zmiňují i životní osudy čtyřicátnice Margarity Seidlerové, východní Němky, která se v průběhu let přimkla k učení pravoslavné církve i ideji velkoruské říše.
Na klíčovou otázku, proč mladí lidé opouštějí zajištěný život na Západě a dávají se do služeb jednotek, které poškozují suverenitu evropského státu a způsobují mu lidské ztráty a rozsáhlé územní škody, nabízejí autoři jasnou odpověď. Na vině jsou podle nich podobně jako u Němců, kteří odcházejí do islámské svaté války, nezdařená společenská integrace a chybějící životní i profesní perspektivy.
Ruští Němci jsou podle deníku Die Welt vykořenění a ve společnosti zneuznaní. Trpí prý tím, že v sobě nesou dvě kultury, ale nedokážou se plně identifikovat ani s jednou. Konflikt na Ukrajině jim proto nabízí možnost, jak překonat vnitřní prázdnotu a dát se na stranu zdánlivě dobré věci.
Přesídlení
Kdo vlastně tihle ruští Němci jsou a jak se ve Spolkové republice Německo (SRN) objevili? Jde o potomky statisíců etnických Němců, kteří v minulých stoletích přesídlili na území tehdejšího Ruska. Přicházeli tam na pozvání carů, aby pomáhali budovat hospodářství a zalidňovat řídce osídlené oblasti.
Jejich imigraci podporovala zejména Kateřina Veliká, která vládla ve druhé polovině 18. století a sama pocházela z Pomořan. Nově příchozím garantovala mimo jiné svobodu vyznání, samosprávu, právo komunikovat v němčině, finanční výhody či osvobození od vojenské služby.
Podle oficiálních statistik přesídlilo z bývalých republik Sověrského svazu do Německa za uplynulé čtvrtstoletí asi 2,5 milionu takzvaných pozdních vysídlenců, kterým se též říká ruští Němci |
O svá privilegia tato menšina přišla až koncem 19. století a v průběhu 20. století byla v důsledku dvou světových válek a stalinismu vystavena rozsáhlé perzekuci. Řada jejích příslušníků, kteří byli z velké části deportováni na Sibiř nebo do asijských republik Sovětského svazu, si proto přála vrátit se do země svých předků. K tomu se jim otevřela možnost až s rozpadem Sovětského svazu.
Podle oficiálních statistik přesídlilo z jeho bývalých svazových republik do Německa za uplynulé čtvrtstoletí asi 2,5 milionu takzvaných pozdních vysídlenců, kterým se též říká ruští Němci. Článek Die Welt sugeruje dojem, že tito lidé získali brzy po svém příjezdu do SRN pocit, že tam nejsou vítáni. „Pro Němce jsme byli Rusové,“ popsal své pocity z příjezdu do nové země přítel zmíněného dobrovolníka Pastuchowa.
Počáteční zklamání prý mnohé nasměrovalo na šikmou plochu a vyústilo v jejich znechucení západní společností. Nyní se od ní definitivně odvracejí a hledají nový duchovní i skutečný domov pod křídly putinovského Ruska. A za něj jsou v duchu hesla amerického generála George Pattona „Bojovat za něco je lepší, než žít pro nic“ ochotní položit i život. Mnozí se prý považují za novodobé následovníky antifašistických interbrigadistů, kteří ve třicátých letech bojovali ve španělské občanské válce proti frankistickým jednotkám.
Německé zákonodárství
Mají občané státu, který energicky vystupuje proti současné zahraniční politice Kremlu a snaží se ji změnit hospodářskými sankcemi, právo přejít na druhou stranu a bránit její zájmy se zbraní v ruce? Ano i ne. Německé zákonodárství podle deníku Die Welt výslovně zapovídá jen členství v zahraničních teroristických organizacích, mezi něž německá vláda separatistické jednotky na východní Ukrajině nepovažuje.
Podle deníku je to zejména z taktických důvodů. Pokud by to kabinet Angely Merkelové učinil, uzavřel by si prý cestu k řešení konfliktu. S „teroristy“ by totiž v budoucnosti nebylo možné zasednout za jednací stůl. To ale neznamená, že „vojenská turistika“ tohoto typu minimálně některé politiky neznepokojuje.
Německé zákonodárství výslovně zapovídá jen členství v zahraničních teroristických organizacích, mezi něž německá vláda separatistické jednotky na východní Ukrajině nepovažuje |
Bezpečnostní expert CDU Wolfgang Bosbach se nechal slyšet, že se doposud mělo za to, že na straně proruských separatistů bojuje mnohem méně Němců. Prohlásil také, že je nutné zjistit, zda dobrovolníky v jeho zemi někdo aktivně verbuje a zda by mohli po svém případném návratu do Německa být pro společnost bezpečnostní hrozbou.
Toho se obává i vládní pověřenec pro Rusko Gernot Erler ze sociální demokracie (SPD). Ten řekl rozhlasové stanici MDR Info, že vychází z toho, že němečtí občané figurují na obou stranách ukrajinského konfliktu, a pokud se tyto informace potvrdí, mohou pro společnost do budoucna znamenat potenciální riziko. Ozývají se požadavky, aby se situací začaly intenzivně zabývat německá vláda i tajné služby.
Kriminalizace navrátilců
Vlády některých evropských zemí jsou už s vyhodnocováním současné situace dále. Španělsko, které má bohaté zkušenosti se separatismem na vlastním území, zatklo nedávno osm navrátilců z bojů v Donbasu.
Lotyšsko s početnou ruskou menšinou přijalo v únoru zákon, na jehož základě hrozí za účast nejen v teroristických uskupeních, ale i v jednotkách, které bojují proti suverenitě mezinárodně uznaných států, trest odnětí svobody do deseti let. Otázkou zůstává, zda kriminalizace navrátilců problém vyřeší a nové „dobrovolníky“ od jejich odchodu do zahraničních bojů odstraší.
Otázkou zůstává, zda kriminalizace navrátilců problém vyřeší a nové „dobrovolníky“ od jejich odchodu do zahraničních bojů odstraší |
Získat detailní informace o německých občanech, kteří se účastní bojů na obou stranách ukrajinského konfliktu, je velmi složité. Německé ministerstvo zahraničí i spravedlnosti se pro média vyjádřila v tom smyslu, že neznají podrobnosti o zapojení jednotlivců ani o jejich motivaci. Ministerstvo vnitra odmítá potvrdit, nebo vyvrátit mediální informace o počtech německých bojovníků.
Oficiální místa pouze zdůrazňují, že pokud se některý německý občan dopustí v zahraničí trestného činu, bude stíhán podle platného práva. Pokud se zapojí do bojových operací armády státu, který není členem NATO, hrozí mu odnětí německého občanství. Vysoký trest by hrozil i vojákovi bundeswehru, který by na ukrajinskou frontu zběhl přímo ze své jednotky. Tato možnost není natolik nereálná, jak by se mohlo zdát. Deník Süddeutsche Zeitung o podobném případu informoval koncem loňského roku.
Chybějí statistiky
Kvůli chybějícím statistikám je i velmi těžké odhadnout, jak velkou část zahraničních bojovníků na Ukrajině tvoří němečtí občané, respektive příslušníci menšiny ruských Němců.
Kvůli chybějícím statistikám je těžké odhadnout, jak velkou část zahraničních bojovníků na Ukrajině tvoří němečtí občané |
„V takzvaných dobrovolnických oddílech na straně ukrajinské armády i v řadách separatistů bojují dobrovolníci a žoldáci ze zahraničí. Ruští Němci přitom nejsou nejsilnější skupinou,“ zdůrazňuje politolog a historik Dmitri Stratievski, který vede projektovou skupinu rusky mluvících sociálních demokratů v Berlíně.
„Ze svého okolí osobně neznám nikoho, kdo by vyjádřil záměr vypravit se do války,“ sdělil Stratievski ČESKÉ POZICI. A dodal: „Jsem ale informován, že z toho některá masová média udělala titulky.“ Sám považuje zdůrazňování původu žoldnéřů na Ukrajině za „zcela kontraproduktivní a pro vzájemné porozumění národů škodlivé“.
Příčiny osudového rozhodnutí
Stratievski upozorňuje, že k tématu vydalo své stanovisko i nejpočetnější a historicky nejstarší sdružení ruských Němců v SRN (Landsmannschaft der Deutschen aus Russland). Jeho zástupci v něm připouštějí, že v každé skupině občanů mohou někteří jednotlivci jednat na základě osobních motivů určitým způsobem. Energicky ale odmítají z toho vyvozovat závěry pro celou komunitu.
„Je to nejen špatné a zavrženíhodné, ale také v nejvyšší míře difamující,“ uvádí dokument. Zástupci sdružení v něm zároveň zdůrazňují, že menšina pozdních vysídlenců obecně platí za úspěšně integrovanou, mírumilovnou a loajální součást německé společnosti.
Za osudovým rozhodnutím může být jak frustrace, tak politický názor, osobní situace nebo touha bojovat |
Podle Stratievského lze jen obtížně tak „velkou skupinu obyvatel paušálně hodnotit“. Každý z jejích členů má prý vlastní příběh životního úspěchu, či neúspěchu, každého ovlivnila v životě řada různých faktorů. S odkazem na dva roky starou podrobnou analýzu Spolkového úřadu pro migraci a uprchlíky (BAMF) ale i on zdůrazňuje, že zapojení pozdních vysídlenců do společnosti i jejich pracovní zařazení je v Německu hodnoceno vesměs pozitivně.
Motivy jednotlivců, kteří se vydávají do bojů v zahraničí, podle něho mohou být různé a individuální. Za osudovým rozhodnutím může být jak frustrace, tak politický názor, osobní situace nebo touha bojovat.
Hrozba pro společnost
Angažmá německých bojovníků na východní Ukrajině znovu v Německu rozvířilo veřejnou debatu, proč se lidé vydávají riskovat do konfliktů daleko za hranicemi své země, a vyvolalo otázku, jak zabránit, aby se po návratu kvůli svému přesvědčení, traumatům či bojovým zkušenostem nestali hrozbou pro celou společnost.
Angažmá německých bojovníků na východní Ukrajině v Německu vyvolalo otázku, jak zabránit, aby se po návratu kvůli svému přesvědčení, traumatům či bojovým zkušenostem nestali hrozbou pro celou společnost |
Problematika navrátilců se přitom zdaleka netýká jen Ukrajiny a již dříve diskutovaného zapojení islámských radikálů do aktivit Islámského státu (IS). Němečtí občané bojují v konfliktech v Sýrii a Iráku i na straně kurdských milicí. Ty Západ v jejich odporu vůči IS aktivně podporuje, německá vláda se jim loni na podzim dokonce zcela bezprecedentně rozhodla dodat zbraně.
Přímé zapojení německých občanů do jejich jednotek nicméně není neproblematické. Některé kurdské organizace označuje za teroristické americká vláda, jiné Evropská unie, další členský stát NATO Turecko. Situace ani zde není přehledná. Bude třeba v budoucnu vyšetřovat všechny občany, kteří jsou podezřelí, že se zapojili do dějů na zahraničních bojištích? To se s jistotou dozvíme až v nadcházejících měsících.
