Kdo by si myslel, že blížící se kolaps diktatury Muammara Kaddáfího v Libyi potěší obyvatele Sýrie, kteří v ulicích od března požadují odstoupení prezidenta Bašára Asada, mýlí se. Podle serveru Asia Times Online naopak mnoho Syřanů s obavami očekává, jak zpráva, že rebelové v Libyi dobývají Tripolis, zasáhne Damašek.
Je pravda, že v Sýrii libyjského vůdce nenávidí a již dlouho si přejí jeho konec. Nicméně od nedělního rána již není plukovník Kaddáfí pro její obyvatele pouze událostí týkající se Libye, jeho zřejmě brzký pád se týká velmi úzce i jich samotných. Protože Severoatlantická aliance by po náhlém úspěchu v Libyi mohla přehodnotit svůj postoj nezasahovat v Sýrii vojensky proti vládním Asadovým jednotkám a podpořit tím demonstranty.
Vojenský zásah zvenčí si až doposud syrská opozice a protestující lid – zřejmě až na pár výjimek – vůbec nepřipouštěli. Stupňovat diplomatický tlak a uvalit sankce je trochu jiná káva než ozbrojená operace. Situace v Libyi navíc dlouho vypadala nerozhodnutá, finanční zdroje zúčastněných států vysychaly a „vzteklý pes“ z tripoliské pevnosti pořád štěkal.
Londýnské Financial Times nedávno informovaly o memorandu Pentagonu, podle něhož participace USA na libyjské operaci stojí daňové poplatníky dva miliony dolarů denně. Před posledním víkendem stáhla Itálie svá letadla domů, stejně tak Velká Británie svůj průzkumný letoun. Kanada se připravovala na odchod a Norové tak již učinili.
A najednou to s novým týdnem vypadá, že celá operace vlastně nebyla až tak neúspěšná a libyjská ropa v blízké budoucnosti zacelí finanční náklady na válku. U Sýrie, která zdaleka není tak bohatá jako Libye, by zásah mohl být financován některými bohatými státy Perského zálivu, pokud by měli stoprocentní záruku úspěchu, vyvozuje Asia Times Online.
Plán útoku prý existuje
Ruský velvyslanec při NATO Dmitrij Rogozin již dříve tento měsíc řekl deníku Izvestija, že aliance plánovala stejnou vojenskou kampaň jako v Libyi i pro Sýrii. Podobná „divoká“ story se objevila i na izraelském serveru Debka, podle níž aliance před vlastním útokem plánuje vyzbrojit syrské rebely. Do Sýrie prý bude dodávat protitankové a protiletecké střely, bomby či těžké kulomety přímo turecká armáda. Podobné „news“ byly až do posledních dnů těžko uvěřitelné, nyní si je však už někteří dovedou představit.
Jaký je základní rozdíl mezi Libyí a Sýrií? Libyjští rebelové žádali zahraniční intervenci v podstatě od počátku, v Sýrii je situace jiná. Mnozí se tam obávají, že by potenciální útoky NATO spíše sjednotily obyčejné Syřany v podpoře stávajícího režimu. Navíc Sýrie není z větší části poušť jako Libye, je mnohem hustěji obydlena (žije tam 22 milionů lidí oproti ani ne šesti milionům v Libyi) a jakékoli „zaváhání“ při leteckých útocích by mělo daleko horší důsledky než na Kaddáfího území.
Syřané stále věří, že si „pořádek“ ve své zemi udělají sami. Ať už k tomu dojde reformami realizovanými současnou vládou, nebo zcela novými institucemi, které přijdou po Bašáru Asadovi. Myslí si to i lídři NATO?
