V jediném roce 2010 byl Pavel Drobil po zásluze odměněn třemi „oceněními“ – Ropákem a dvěma Zelenými perlami. Rekordní je i Drobilův náskok proti druhému kandidátovi na Ropáka, neboť získal více než dvojnásobek bodů. A nepochybně sehnal i nejvyšší počet zdůvodnění pro svoji kandidaturu. To všechno stihl za rekordně krátký čas během půlročního ministrování v resortu životního prostředí. To tu nebylo ani za smutně proslulého Františka Bendy, který získal Ropáka v roce 1994. Žádného jiného ministra životního prostředí tak trudný osud nepotkal.
Dlužno podotknout, že jak Ropák, tak Zelená perla jsou jen dobrovolné ankety. A podle toho je třeba k váze výsledků přistupovat. Tipy do anket píší organizátorům z Dětí Země občané. Kdokoliv a kdykoliv. A tak se na výběru Ropáka výrazným způsobem podílejí dvě občanské skupiny – dobrovolní navrhovatelé a nakonec stočlenná porota osobností z kulturní, environmentální či mediální sféry a zástupců nevládních organizací.
Drobilova kandidatura
Mezi kandidáty na Ropáka dopomohly Drobilovi následující důvody. Občany České republiky byl nominován:
- za plán oslabit pravomoci a význam ministerstva životního prostředí při ochraně přírody, krajiny, životního prostředí a přírodních zdrojů ve prospěch „silových“ ministerstev (průmyslu, dopravy, zemědělství a místního rozvoje) tak, aby ekologická legislativa a aktivní účast veřejnosti při rozhodování nemohly efektivně ovlivňovat různé záměry;
- za podporu vyloučení účasti veřejnosti ze stavebních řízení pro záměry mající vliv na přírodu a životní prostředí při novelizaci stavebního zákona, čímž dojde ke zrušení veřejné kontroly rozhodování úředníků a možnosti ovlivnit průběh výstavby záměru i jeho konečnou konkrétní podobu;
- za pasivitu schválit novou vyhlášku o kácení mimolesních dřevin, která by omezila masivní kácení menších stromů, zejména ovocných, nacházejících se i jako aleje podél silnic; a to bez povolení, bez uložení náhradní výsadby a bez účasti veřejnosti;
- za plán přesunout miliardy korun z Operačního programu životní prostředí na některé části nových dálnic a silnic jako jsou ekodukty, protihluková opatření apod., ačkoliv jde o povinné eliminační a kompenzační opatření stavebníka, které by neměly být hrazeny z tohoto programu;
- za úvahy porušit princip bezzásahovosti v prvních zónách Národního parku Šumava při řešení kůrovcové kalamity;
- za podporu výstavby nových spaloven v ČR v neprospěch sběru, třídění a recyklace odpadů, zejména biologicky rozložitelných, jejichž sběr není masivně zajištěn, a přestože je míra recyklace odpadů v ČR jen 20 procent, takže bude nadále existovat tlak na těžbu surovin či kácení stromů, výrobu a dovoz přírodních zdrojů, přičemž celková bilance výroby energie pro tuto činnost je vyšší, než získaná pouhým spalováním;
- za snahu snížit přísnost České inspekce životního prostředí při udělování pokut znečišťovatelům životního prostředí a poškozovatelům přírody a více využívat domluvy a jiných „nápravných“ opatření;
- za návrh zařadit výrobu elektrické energie z jaderných elektráren mezi obnovitelné zdroje energie s odůvodněním, že jedině tak může ČR splnit podíl 20 procent z těchto zdrojů do roku 2020, takže nemusí už činit jiná opatření na úsporu energie, zvyšování energetické účinnosti a využívání skutečných obnovitelných zdrojů energie, tj. větru, slunce, vody, tepla země a biomasy.
Vytesat do kamene
Vítězství v Zelené perle vynesl Drobilovi následující výrok:
„Unie by měla přehodnotit svůj vztah k jádru. Bez toho, že jadernou energii prohlásíme za čistý, obnovitelný zdroj, nemáme šanci splnit dvacetiprocentní cíl podílu těchto zdrojů na výrobě elektrické energie, který si Evropa vytyčila.“ Byl zveřejněn 12. září 2010 na serveru ihned.cz v článku Drobil navrhne, aby se jádro zařadilo mezi obnovitelné zdroje. Je zajímavé, že vyspělejší země EU si radí se zaváděním obnovitelných zdrojů mnohem lépe než Česko a nemohou se dočkat, až jim ekologický znalec Pavel Drobil poradí.
Stříbrnou pozici dobyl Drobil výrokem:„Dopady klimatu v Mikronésii mě zajímají, pokud nenarušují práci v České republice.“ Jinak řečeno, politujme Mikronésany, že jim stoupá hladina světových moří na práh domu, ale do českých emisí, které se podílejí na klimatickém jevu, si mluvit nenecháme.
Vyvstává tu další Drobilův rekord. Ještě nikdy se neprosadila do finále Zelené perly osobnost, která by zaujala hned sedmi nešikovnými, hloupými, zákeřnými či jenom směšnými výroky z oblasti životního prostředí. Do Drobilovy sólové hry se na třetí pozici podařilo prosadit bývalému generálnímu řediteli Ředitelství silnic a dálnic Alfredu Brunclíkovi a jeho výroku: „Betonová lobby ve skutečnosti neexistuje. Opravdu.“ Svatá prostoto.
Princem je hlavní hygienik
Druhé místo v soutěži o Ropáka připadlo Michaelu Vítovi, hlavnímu hygienikovi a náměstku ministra zdravotnictví za to, že je tvrdý k ovečkám, jež má opečovávat, a měkký k úřadům. Nejvíc to lidé pocítili u povolení vyšší hladiny hluku z dopravy, čímž se zvyšují zdravotní rizika. Lidí, kteří jsou ohrožováni nadlimitním hlukem z dopravy, je víc než milion. Možná by se panu Vítovi podařilo zvednout přípustnou zvukovou hladinu ještě o kousek – a bylo by po problému.
Lidem na hlavním hygienikovi rovněž vadí jeho příznačná lhostejnost k malým dětem, ohrožovaným bisfenolem A z plastového nádobí. Přitom by stačilo chovat se evropsky.
Na bedně pochybných vítězů má do třetice své místo i jihočeský hejtman Jiří Zimola. Především kvůli prosazování takových zásad územního rozvoje, které podporují všelijaké škodlivé objekty v přírodním prostředí. Vadí i jeho bohorovnost, s níž rozumí víc Národnímu parku Šumava než vědci a ochranáři.
Jedna cena ovšem v obou anketách chybí – Čestný Ropák pro pana premiéra Petra Nečase. To on poslal na ministerstva životního prostředí Superropáka a měl by za to nést i díl společenské odpovědnosti.
