Němečtí sociální demokraté (SPD) Angelu Merkelovou překvapili. Přitom německá kancléřka, která se chystá na čtvrtý mandát, neponechala nic náhodě. Poté, co ve vlastní straně již v zárodku potlačila všechny alternativní snahy, které by mohly ohrozit její moc, porozhlédla se i kolem sídla sociálních demokratů a odklidila z cesty Franka-Waltera Steinmeiera, těšícího se snad největší popularitě, když mu nabídla post německého prezidenta.
V tu chvíli se zdálo, že znovuzvolení chytré a systematické „Mutti“ její tradiční vyzyvatel SPD nemůže ohrozit, a kancléřka tak může napřít veškeré své síly od CDU, která se posunula doleva, na potlačení AfD neboli Alternativy pro Německo, jež posílila na pravici, respektive na řešení migrační krize, které s tím vším úzce souvisí.
Se Sigmarem Gabrielem by jí skutečně příliš větru z plachet nevzali, čehož si byli dobře vědomi i samotní sociální demokraté, kteří se nacházejí v hluboké krizi, a čím dál více ztrácejí charakter lidové strany, a proto se uchýlili k husarskému kousku, když do křesla ministra zahraničí neusadili Martina Schulze, jenž z Bruselu pokukoval k domovu, ale Sigmara Gabriela. A do čela strany dosadili ambiciózního Schulze, který rozumí jazyku lidí a je skvělým debatérem.
Nová tvář
Někdejší předseda Evropského parlamentu Martin Schulz se tak stal automaticky i sociálnědemokratickým kandidátem na post kancléře, což řádně zamíchalo stojatými vodami. Varováním pro jejich koaliční partnery, křesťanské demokraty, kteří před nimi s velkým náskokem vedli v poměru 34 ku 23, bylo už to, když byly zveřejněny průzkumy veřejného mínění, podle nichž by v případě přímé volby Schulz Merkelovou porazil.
V trochu zkostnatělém německém prostředí je Schulz novou tváří a u těch, kdo doufají v příchod něčeho nového, je právě tím, kdo se může ujmout problémů obyčejných občanů |
Díky „efektu Schulz“ začaly stoupat také preference SPD, a zatímco první průzkumy ukazovaly, že vedoucí síla německé levice posílila o pět procent a její preference dosahovaly 28 procent, podle průzkumu veřejného mínění pro sociologický ústav INSA a deník Bild by už dokonce o jedno procento předstihla křesťanské demokraty, jejichž preference klesly na pouhých 30 procent.
To všechno vůbec nenasvědčuje tomu, že by kandidát sociálních demokratů byl mužem minulosti. Naopak. V trochu zkostnatělém německém prostředí je Schulz novou tváří a u těch, kdo doufají v příchod něčeho nového, je právě tím, kdo se může ujmout problémů obyčejných občanů, a podobně jako Donald Trump se může pustit do klání s Merkelovou v jejích obstarožních kalhotových kostýmech, která připomíná Hillary Clintonovou a často působí velmi unaveně.
Průchod populismu
Schulz dokáže vzít na svá bedra osud Německa a na hlavních náměstích malých měst umí nejen mluvit, ale i oslovovat lidi. Koho pak zajímá, že byl Schulz kdysi závislý na alkoholu nebo že nemá maturitu? Ku prospěchu mu může také být, že po rané epizodě, kdy byl starostou, nakonec zakotvil v Bruselu, kde se stal politikem, který disponuje rozsáhlým mezinárodním kapitálem a hovoří pěti jazyky. Kupříkladu nemá nic společného s hlubokým propadem sociálních demokratů.
V jedné politické show už dal Schulz dokonce nakrátko průchod i svému populismu, když s ohromující vervou řečnil o tom, jak moc pociťuje obavy znejistěné střední třídy |
Podle serveru Politico jeho výhodou je, že může vést mnohem agresivnější kampaň než Gabriel. Kromě toho může být schopný získat si na svou stranu celou levici od Zelených až po Linke, což se může hodit, dojde-li, jak lze očekávat, ke složitým koaličním jednáním. Dokáže oslovit dělníky a střední třídu.
V jedné politické show už dal Schulz dokonce nakrátko průchod i svému populismu, když s ohromující vervou řečnil o tom, jak moc pociťuje obavy znejistěné střední třídy. Sliboval společenskou spravedlnost, rovné příležitosti, bezpečí a sílu zákona, přičemž s tímto laděním může 61letý politik ještě zajistit horké chvilky dokonce i AfD bojující se skleněnými stropy.
Nejdůležitější úkol
Celý tento rozlet se i navzdory vzestupu Schulze, který si za uplynulý půl rok našel svoje pevné místo, ještě pokusí zbrzdit samotná Merkelová, která si již může být jista i podporou CSU. Mnoho analytiků přičítá současný Schulzův rozmach efektu něčeho nového a poukazuje na podstatné rozdíly amerického a německého politického uspořádání a stranického systému.
Schulzovým nejdůležitějším úkolem by mělo spíše být zastavit marginalizaci SPD a přivést stranu opět k 30 procentům, což by jí opět zajistilo charakter lidové strany |
Schulz ovšem i přesto, že je kvůli svému dlouholetému angažmá v Bruselu na domácí scéně novou tváří, na rozdíl od Trumpa není postavou mimo systém. A to dokonce do takové míry, že například v otázce migrantů a jako představitel federální Evropy říká totéž co Merkelová. Revoluční nadšení nemohou navíc vzbudit ani sociální témata, neboť Němci si v zásadě žijí dobře. Nezaměstnanost je minimální, platy stabilně rostou, zatímco inflace nedosahuje ani jednoho procenta.
Schulzem představované kouzlo nového navíc může zhatit, že Merkelová představuje u Němců bezpečný bod v chaotickém světě. Možná je nudná, ale zároveň je spolehlivá a předvídatelná. A těmto vlastnostem dodává ještě větší cenu u Němců, kteří touží po stabilitě, znepokojivá volba amerického prezidenta, vítězství nepředvídatelného Trumpa.
Za těchto okolností by tedy mělo být Schulzovým nejdůležitějším úkolem spíše zastavit marginalizaci SPD a přivést stranu opět k 30 procentům, což by jí opět zajistilo charakter lidové strany. S tím už by se v Bundestagu, do nějž se s největší pravděpodobností dostane sedm stran, nejspíš dalo něco počít. Samozřejmě pouze za předpokladu, že do té doby „efekt Schulz“ vydrží.
