Německo: Je cílem energetické změny i potlačit korporace?

O co vlastně jde v Německu, které prochází obrovskou změnou tamní energetiky. Základní cíle německé Energiewende, která přímo ovlivní celou Evropu i sousední Česko, jsou jasné – odchod od jádra, rozmach obnovitelných zdrojů, snižování emisí skleníkových plynů.

Radikálnější zastánci změn z řad ekologických aktivistů ale tvrdí, že takzvaná Energiewende má ještě jeden zásadní cíl – podkopat moc velkých energetických firem. „Cílem je také rozbít bývalé energetické monopoly,“ říká ředitel Ekologického institutu Andreas Kraemer. I když si to prý mnozí nechtějí připustit.

„Tento cíl samozřejmě nesdílejí konzervativci ani ta část sociálních demokratů, která má blízko k odborům,“ dodává Kraemer. Sám sází na to, že někdejší energetičtí obři časem zkrachují a díky decentralizaci celé energetiky se otevřou brány novým, menším hráčům, kteří jsou vůči dalším cílům Energiewende mnohem vstřícnější.

Malý podíl na vlastnictví

V Německu působí čtyři velké energetické firmy – E. ON, RWE, EnBW a švédský Vatenfall. Ty už se musely v rámci liberalizace trhu vzdát přenosových sítí. Podle kritiků jsou velké společnosti příliš spojené s jádrem a uhlím. Nedokážou se přizpůsobit novému světu obnovitelných zdrojů – v Německu zejména solárních a větrných elektráren. A prodělávají.

Tento předpoklad do jisté míry potvrzuje také Marius Backhaus z německého ministerstva hospodářství a energetiky: „Podíl velkých energetických firem na vlastnictví obnovitelných zdrojů nedosahuje ani deseti procent.“ Mezi vlastníky v zeleném odvětví německé energetiky se zato objevují menší soukromí investoři, fondy, banky, developeři a také farmáři.

Dimitri Pescia ze společnosti Agora Energiewende, která se zabývá výzkumem témat spojených s energetickou změnou v Německu, tvrdí, že se velké energetiky vyznačují starým myšlením: „Nevěřily, že se Energiewende stane realitou, a neinvestovaly do obnovitelných zdrojů.“

Podpora investorům

Prezentace německého ministerstva hospodářství však také ukazuje, že příští léta mohou energetickým firmám přece jen přinést nové příležitosti. Možnosti rozvoje obnovitelných zdrojů na pevnině jsou omezené, Německo se bude stále více zaměřovat na velmi drahou výstavbu větrných parků na moři a slibuje investorům příslušnou podporu.

Zapotřebí jsou ale obrovské kapitálové investice, které si mohou dovolit právě velké firmy. Pokud jde o větrníky na moři, Backhaus upřesňuje, že Německo chce do roku 2020 dosáhnout jejich celkového instalovaného výkonu 6,5, do roku 2030 pak 15 gigawattů. Pro srovnání – to se rovná více než sedmi českým Temelínům.

Šéf berlínského zastoupení společnosti E. ON Joachim Lang nicméně popírá, že by tato největší německá energetická firma obnovitelné zdroje nějak podceňovala. „Od roku 2007 jsme investovali více než deset miliard eur do obnovitelných zdrojů,“ argumentuje Lang. A pokud jde o kapacitu větrných elektráren na moři, E. ON je v tomto ohledu dokonce třetí na světě – po dánské společnosti DONG a zmíněném švédsko-německém Vatenfallu.

Z dřívějších vyjádření firmy E. ON je ale také jasné, že její další investiční možnosti jsou omezené. Velké německé firmy čelí obrovským dluhům kvůli odchodu od jádra a pokřivenému trhu, kdy se kvůli masivním dotacím do obnovitelných zdrojů nevyplácí provozovat plynové elektrárny. Dluh E. ON dosahuje zhruba 30 miliard eur. Firma sice hodlá dál investovat do zelené energie, ale shání investory, kteří by se k ní připojili.

Takzvané kapacitní platby

Energetičtí giganti navíc lobbují, aby Německo zavedlo jiný druh dotací – takzvané kapacitní platby – na plynové elektrárny, což by pro ně mohlo znamenat značnou úlevu. Jejich požadavek má navíc jistou logiku. Platby na „udržování kapacit“ by fakticky znamenaly poskytnutí peněz, aby plynové zdroje svým majitelům vydělávaly i v době, kdy elektřinu nevyrábějí.

Pružné plynové elektrárny, které je možné rychle nastartovat, by totiž měly být k dispozici pro chvíle výpadků obnovitelných zdrojů – když nefouká vítr nebo nesvítí slunce. Plyn navíc vypouští méně emisí než uhlí, které se stalo velkou „noční můrou“ Energiewende – zejména využívání toho hnědého se nedaří omezit.

Jenže kapacitní platby – nebo alespoň jejich rychlé zavedení – mají i řadu odpůrců. Zatímco ekologičtí aktivisté varují před vytvářením „dojných krav“ pro velké firmy, Marius Backhaus z ministerstva hospodářství zase upozorňuje na studii, podle níž má Německo kapacit přebytek. Kapacitní platby tak budou dávat smysl až ve vzdálenější budoucnosti. A zaznívá i další argument – hnědé uhlí si Němci vytěží sami, zatímco plyn musejí dovážet, což znamená riziko z hlediska energetické bezpečnosti.

Argument energetické bezpečnosti

Ředitel Ekologického institutu Andreas Kraemer, stejně jako další ekologičtí aktivisté, se na druhé straně netají nadějemi, že na jednoho z klíčových hráčů – švédský Vatenfall – zatlačí přímo skandinávští politici.

Právě Vatenfall je aktivní v německé hnědouhelné energetice a ideálně by se měl svých elektráren vzdát. Otázkou zůstává, zda by pak Švédové tyto zdroje prostě uzavřeli, nebo prodali někomu, kdo by stejně pokračoval v jejich provozu.

S plynem, bez nějž se Německo v celé ekonomice tak jako tak neobejde, pak souvisí i další argument, který ve svůj prospěch uvádějí velké firmy. „Kdybychom nebyli tak velcí, neměli bychom dostatečnou vyjednávací sílu ve vztahu ke Gazpromu,“ říká Joachim Lang ze společnosti E. ON. A v tomto případě jde podle něho právě o energetickou bezpečnost.