Sotva rok po oznámení kancléřky Angely Merkelové, že multikulturalismus v Německu selhal, se tato země ve vztahu k islámu zmítá ve schizofrenii mezi dvěma extrémy na hranicích komična. Na jedné straně Kolín nad Rýnem zakazuje mužskou „obřízku z náboženských důvodů“, na druhé Hamburg zavádí výuku islámu ve státních školách a uzákoňuje islámské svátky.
Kolínský soudní zákaz obřízky vzešel z případu čtyřletého muslimského chlapce, který po obřízce trpěl krvácením. Doktor obžalovaný z nedbalosti byl sice obžaloby zproštěn, ale když už se kvůli tomu soud musel sejít, aby zbytečně nemarnil čas, vydal rozsudek, dle nějž „obřízka znamená ublížení na těle“ a „tělesná celistvost dítěte převažuje nad přáním jeho rodičů včetně jejich náboženské svobody“, a tudíž se v kolínské jurisdikci bude obřezávat jen pod trestem – jakým vlastně, se soudci zatím nedohodli. Už to ale stačilo hamburské lékařské asociaci, aby doporučila svým členům obřízky neprovádět, dokud se věc soudně neujasní.
Jak obřezávat
Protesty proti rozsudku se ozvaly nejen od muslimů a Židů, ale i od křesťanů. Katolická biskupská konference jej označila za „krajně znepokojivý útok na náboženskou svobodu“. Židovská obec si povzdechla: „Židé opět nejsou v Německu vítáni.“ Turecký ministr pro evropské záležitosti Egemen Bagiş nabídl do Německa poslat „vědecké obřezávající, aby tam učili, jak obřezávat“.
Britská asociace nudistů doporučuje obřízku hájit z důvodů estetických
Německý ministr zahraničí Guido Westerwelle musel záležitost mezinárodně žehlit ujištěním, že „Německo je místem, kde se tradice, jako je obřízka, považují za vyjádření náboženské plurality.“ A sama Merkelová považovala za nutné prohlásit, že nedopustí, aby Německo bylo jedinou zemí na světě, v níž Židé nemohou praktikovat své náboženské tradice.
V zahraničí to například anglikánský list Church Times komentoval jako „nesmyslný a urážlivý výnos“ vycházející z liberalismu, který „představuje pohled odnikud a postrádá cit pro historii“. V USA, kde je polovina mužů obřezaná a mnohé porodnice obřezávají automaticky, pokud jim to rodiče nezakážou, několik komentátorů radí německým muslimům a Židům obřezávat „z důvodů hygienických“, které by německý liberální právní establishment asi těžko zakazoval. A britská asociace nudistů doporučuje obřízku hájit z důvodů estetických.
Vítězství tolerance
Méně humoru v odezvách zažil Hamburg na své rozhodnutí vyučovat islám a uzákonit islámské svátky, během nichž budou mít muslimové právo na placené volno. Od ajatolláha Chomejního je totiž humor v islámu zakázán a vše islámské se musí brát vážně. Hamburští konšelé si na to plácli a podepsali smlouvu se stařešiny místní islámské obce čítající asi 150 tisíc lidí.
Tři islámské svátky – Svátek obětování, konec Ramadánu a Den truchlení – budou mít stejný status jako křesťanské. V celém Německu se to oslavuje jako vítězství tolerance hodné napodobování. Berlín už oznámil, že zavádí totéž, neboť „to otvírá prostor větší otevřenosti a toleranci“. Jako „významný krok k uznání islámu v Německu“ to pochválila hamburská rada islámských obcí.
Islám se se svými čtyřmi miliony příslušníků v Německu stává druhým oficiálním státním náboženstvím
Německo tím oficiálně přestává být křesťanskou zemí. Dosud v něm platily (vedle sekulárních svátků práce, míru a sjednocení) jen svátky křesťanské – a to dokonce podle katolicko-protestantského rozdělení: jih slaví Nanebevzetí, sever reformaci. Ostatní nekřesťanští věřící i nevěřící si svoje svátky museli vybírat ze své roční dovolené nebo si brát neplacené volno. Muslimové tímto usnesením tedy dostávají výjimku. Islám se se svými čtyřmi miliony příslušníků v Německu stává druhým oficiálním státním náboženstvím.
Dvě možnosti
„Islám je součástí Německa,“ říkají rádi liberální, politicky korektní němečtí politici. „Německo je součástí islámu,“ ujišťují svoje muslimské ovečky imámové. Budeme-li mít německý islám nebo islámské Německo, bude záviset na tom, zda německé liberální povýšení náboženských svátků na státní zůstane jen u islámu nebo obejme všechna náboženství.
Na vybranou má Německo dvojí: buď se během několika generací stane oficiálním státem islámským, v němž ostatní budou mít práva druhořadých občanů po vzoru Saúdské Arábie, nebo bude ideálním vzorem všeobjímajícího liberalismu, se svátky pravoslavnými, židovskými, indickými, buddhistickými, zoroastriánskými, mormonskými a druidskými.
Ostatně, který že to slavný ekonom předvídal, že s technologickým pokrokem budeme všichni pracovat jen tři dny v týdnu a ostatní čas věnovat radostné tvorbě lidové kultury, duchovna a transcendentna?
