Návrh paktu konkurenceschopnosti na záchranu eura, jejž prosazuje zejména německá kancléřka Angela Merkelová, není žádným manévrem, který by měl uklidnit politickou scénu či veřejnost. Navzdory tomu se proti němu ozvalo 180 německých národohospodářských univerzitních profesorů.
Dne 17. února vydali společné memorandum Plenum der Ökonomen (Plénum ekonomů), jež připravili Andreas Haufler (Mnichovská univerzita), Wolfram R. Richter (Dortmundská univerzita), Bernd Lucke (Hamburská univerzita) a profesorka Monika Merzová (Vídeňská univerzita). Dávají v něm najevo, že si nepřejí kolaps německého hospodářství a financí jen kvůli ostychu před nenasytnými zadluženými zeměmi. Memorandum také demaskuje bohulibost navrhovaného paktu konkurenceschopnosti i jeho schovávání se za koordinačně „technické“ fiskální a podobné „záležitosti“.
Nikdo významný nebude proti
Pakt konkurenceschopnosti není žádným návrhem mimo realitu, jakých už bylo v Evropské unii mnoho, a netýká se ani vzdálené budoucnosti. Podporuje jej francouzský prezident Nicolas Sarkozy a dychtí po něm i první velká zadlužená země eurozóny Španělsko. To se chce rychle schovat pod tímto ochranným deštníkem EU, aby přesunulo odpovědnost za své jednání.
Další evropská mocnost, jež používá euro, Itálie, tiše skrývá svou finanční bezmocnost. A na summitu eurozóny 11. března, jehož se zúčastní i členské státy EU, které do ní nepatří, určitě nic zásadního proti tomuto paktu neučiní, protože by se jí mohl hodit. Dalšími členy eurozóny jsou například menší severní státy. Ty však příliš času na mobilizaci společného záporného postoje nemají. A ani v tomto směru nejednají.
Zdá se, že žádná významná země EU nevystoupí proti tomuto paktu úpadku evropské ekonomiky a následně i civilizace. Velká Británie a skandinávští členové EU námitky určitě vysloví. Česká vláda bude zřejmě váhat stejně jako při jednání s prezidentem EU Hermanem Van Rompuyem během jeho návštěvy Prahy 23. února.
Odklad krachu
Vypadá to, jako by se nic nedělo, ale není tomu tak. V Řecku, vyspraveném desítkami miliard eur „pomoci“ od EU a Mezinárodního měnového fondu včetně zhruba 25 miliard korun od Topolánkovy vlády, se 23. února uskutečnila největší generální stávka za uplynulých několik let. Sto tisíc demonstrantů v Aténách protestovalo proti jakémukoli omezování svého zadluženého života. A požadovalo zvýšení de facto nevratné finanční pomoci Řecku v příštích letech z nově navrhovaného Evropského fondu finanční stability (ESFS).
O finanční pomoc se hlásí i další zadlužené země. „Hospodářský“ zázrak Irsko, v němž vláda zakrývá bankrot, vydírá Evropu v důsledku nízkých korporátních daní a mondénních komerčních bank. Sypte, bruselští a berlínští, sypte! Jinak skončí německé banky! To je však krátkozraké. Na konci tunelu není ani světlo, ani řešení. Jen odklad krachu Evropy.
Důrazné varování
Němečtí národohospodáři varují v memorandu věcně a důrazně. Možná proto, že v německém jazykovém i odborném úzu se anglosaský termín ekonom nepoužívá. Němečtí profesoři i učitelé zůstali postředoevropsku národohospodáři.
Žádná významná členská země EU nevystoupí proti paktu úpadku evropské ekonomiky
Věda se nazývá Volkswirtschaftlehre a zabývá se nejen spekulativní akademickou ekonomií, ale i národním hospodářstvím, konkrétní hospodářskou politikou a činy. Není jen akademickou hrou ekonomů, která se provádí v kampusech na obou stranách Atlantického oceánu. Týká se národohospodářské odpovědnosti a národního hospodářství. Pro německé národohospodáře to znamená včetně hospodářství EU.
Dle iniciátora memoranda, profesora Luckeho, němečtí národohospodářští teoretici vzali odpovědnost za osud národního hospodářství na sebe. Lucke říká: „Německá akademická národohospodářská věda je v podstatě jednotná. A vystupuje proti návrhům EU očekávaným v březnu.“
Memorandum v sedmi bodech popisuje, co dnešní mysteriózní postup evropského vedení znamená, co zakrývá a jak malý kousek je Evropa před zhroucením svých financí a ekonomik.
Zakrývání reality
Dle hlavní teze memoranda dlužníci musejí nést za své dluhy odpovědnost včetně případných státních bankrotů, jednání o skutečném oddlužení a účetních ztrát pro věřitelské a nezodpovědné banky eurozóny, zejména zadlužených zemí. Dokument začíná loňským květnem, oficiálním odhalením dlouholetého obelhávání EU a světové finanční komunity a falešným pocitem evropské veřejnosti, že je vše v pořádku. A končí varováním před hospodářskou apokalypsou pozítří, budou-li zítra schválena střednědobá opatření, jež zakrývají realitu a nebudou mít ani krátkodobé účinky.
V memorandu se píše: „Současný objem záchranného deštníku s ratingem AAA přesahuje financování Irska, Portugalska a Španělska do roku 2013 téměř o 80 procent. Není proto omluvitelné, srozumitelné ani věrohodné deštník z těchto důvodů dále roztahovat.“ A dále se v něm uvádí: „Bez oddlužení (zadlužených zemí – pozn. red.) mohou nezbytné reformy v postižených zemích vyvolat frustraci a protesty. Oddlužení rozloží úvěrový kolaps přinejmenším i na privátní věřitele, ke kterým se již dostaly rizikové prémie (z poskytování půjček – pozn. red.).“ Memorandum je napsané jednoznačně a srozumitelně.
Situace se týká i nás. Máme vládní tým dobrovolných ekonomů NERV. Březnových zasedání EU se zúčastní i česká vláda. A NERV by jí měl připravit stanovisko. Plané debaty o neuskutečnitelném druhém pilíři důchodové reformy počkají.
Související článek:
Pakt konkurenceschopnosti? Nečas z 80 procent souhlasí.
