V západních studiích, jako je Kup si svou revoltu, se odráží několik desetiletí kontrakultury. A dospívají k závěru, že právě kontrakultura je „životní mízou kapitalismu“, neboť podvrací „všechno kromě samotného kapitalismu“. Premiér Petr Nečas si však naopak na zahájení Mezinárodního strojírenského veletrhu 10. září v Brně postěžoval, že podpora kontrakulturním aktivitám Pussy Riot škodí exportu a je vrcholem nevkusu, který nemá nic společného ani se symbolem svobody, ani s demokracií.
Arcibiskup pražský Dominik Duka 9. září ve své pravidelné nedělní pastorační glose na Radiožurnálu v souvislosti s moskevským procesem s Pussy Riot prohlásil: „Potupa Chrámu Krista Spasitele připomíná sovětské vlastenecké zničení tohoto chrámu Josifem Vissarionovičem Stalinem.“ Jaké důvody ho vedly ke srovnávání nesrovnatelného? Proč se rozhodl kontrakulturní symbolickou performanci přirovnat ke stalinské demolici?
Démon sexuálních předsudků
Kardinál Duka to vysvětlil svým zklamáním z české společnosti, v níž se vytratila „prvořadá skutečnost“ – „vědomí posvátna“. Ve své fundamentalistické nostalgii však zároveň vyjádřil naději, že „vnímání posvátného prostoru v pravoslaví“ stále přetrvává. Čím se dle něho toto vědomí posvátna vyznačuje? Například tím, že do tohoto duchovního prostoru „fakticky“ nesmějí vstoupit ženy – kromě vlastní svatby. Řečeno jinak, „svobodná“, emancipovaná žena je duchovně nečistá a nemá v posvátném mužském prostoru co pohledávat.
„Svobodná“, emancipovaná žena je duchovně nečistá a nemá v posvátném mužském prostoru co pohledávat
Moskevský patriarcha Vladimir Michajlovič Gunďajev-Kirill v duchu honu na čarodějnice prohlásil, že prostřednictvím performance Pussy Riot se na ruské občany „smál sám ďábel“. Kardinál Duka, znejistělý českou společností, v níž se vytratilo vědomí posvátna, se možná nechtěl zesměšnit středověkým poukazem na inferno a svou sváteční antifeministickou glosu uzavřel lakonickým konstatováním, že kdo tyto posvátné prostory, „tradice“ a normativy nectí, je „hulvát“.
V první polovině 20. století francouzská filozofka Simone de Beauvoirová napsala, že křesťanská ideologie slouží k upevnění moci muže, čímž nemalou měrou přispívá k zotročení ženy. Od té doby se mnoho feministických teoložek inspirovaných její knihou Druhé pohlaví bez ohledu na svou denominaci shoduje, že křesťanská tradice považuje ženy za bytosti „pouze odvozené“. Například dle katolické teoložky Mary Dalyové je církev zodpovědná za ponižování žen, což je připravilo o sebeúctu. Proto mimo jiné prosazuje „kulturní exorcismus“ a obviňuje katolickou církev, že ze sebe nedokázala vypudit „démona sexuálních předsudků“.
Farizejství
Primasi českému Dukovi je trnem v oku „hulvátský“ punkový feminismus, ale nevadí mu břevno „seriózní“ sexistické spirituality katolické církve založené na zotročení ženy, gynocidě (systém vyhlazování osob ženského pohlaví), zvnitřněném útisku a pěstování démonů sexuálních předsudků. Představa, že by sexismus mohl být jedním z hlavních hříchů patriarchální církve vedoucím ke zlu založenému na „základním znetvořením lidské vzájemnosti“, je pro „tradičně“ věřícího nemyslitelná.
Katolická církev farizejsky deklaruje společenství rovných lidí, slovo v něm však mají výlučně muži
Kardinál Duka tím jen pokračuje v antifeminismu svého předchůdce, kardinála Miloslava Vlka. Když byla v roce 1999 farářka Jana Šilerová v olomoucké diecézi oficiálně navržena kandidátkou na biskupku Církve československé husitské, kardinál Vlk tehdy před nejvyššími představiteli ostatních církví prohlásil: „Volba první ženy do biskupského úřadu by mohla znamenat zhoršení ekumenické atmosféry.“ Vylučování žen z kněžstva potvrzené v novém kodexu kanonického práva a v Apoštolském listu Mulieris dignitatem není žádné „hulvátství“, ale pouze „tradice“ – dokonce „posvátná“.
Kontrakultura „riot grrrls“, ze které vychází zmiňovaná ruská feministická punková skupina, je programově spirituálně „hulvátská“, což se katolické církvi nelíbí, neboť farizejsky deklaruje společenství rovných lidí, slovo v něm však mají výlučně muži. V této orwellovské formě mužské spirituality jsou si všichni rovní, ale muži jsou si rovnější.
Skandální zjevení
Rituál Pussy Riot v Chrámu Krista Spasitele všechny „tradičně“ smýšlející církevní hodnostáře, politiky a lidi pohoršuje, protože je v duchu feministického vyhánění patriarchálního policajta. Punková feministická liturgie je formou skandální „potupy“, neboť ženy si ve své revoltě berou v posvátném prostoru slovo, aby prorokovaly a provokovaly a v nové politicko-náboženské imaginaci mluvily „cizími jazyky“ proti autoritě. Zatímco Ježíš vyháněl z chrámu penězoměnce, Pussy Riot v něm s pomocí modliteb vyhánějí samotný symbol Pána.
Současným farizejům dosud nedošlo, že skandální zjevení bude přicházet spíš prostřednictvím gen/ekologie – nikoli v podobě „jeho“, ale „její“
Pastorační glosa Dominika Duky proto měla jediné poselství – s pomocí démona sexuálních předsudků navodit představu, že odpor proti mužské moci je nebiblický a nekřesťanský. Kardinál Duka tím však prozradil své hluboké spojenectví s pány, jako je patriarcha Kirill i současný ruský premiér Vladimir Putin.
Na výrocích pražského arcibiskupa Duky je příznačné, že je vyslovuje vyznavač náboženství založeného na „scandalon“, na pohoršení – ukřižovaný se stal, jak se píše v Novém zákoně, „kamenem urážky a skálou pohoršení“. I tehdejším farizejům se nová spiritualita jevila jako skandální rouhání a hulvátství kříže. Současným farizejům pak dosud nedošlo, že skandální zjevení bude přicházet spíš prostřednictvím gen/ekologie – nikoli v podobě „jeho“, ale „její“. Ježíš se už nemůže zjevit jako Pán, proto má nová parusie (řecké označení pro druhý příchod Ježíše Krista) znaky riot grrrls.
