ČESKÁ POZICE zveřejňuje dokument, který může upřesnit některé okolnosti vyšetřovaného nákupu transportních letounů Casa C-295M od zbrojního koncernu EADS. Kteří náměstci na ministerstvu obrany tlačili na urychlený nákup? Jak se ke spornému kontraktu za miliardy postavili zástupci generálního štábu? Jakou roli během rozhodování o nákupu sehrála tehdejší ministryně obrany Vlasta Parkanová?
Díky důvěryhodnému zdroji, jenž má blízko k vyšetřování, získala ČESKÁ POZICE záznam z rozhodující porady kolegia ministryně obrany Parkanové z dubna 2009, jež jednomyslně podpořilo nákup tří letounů Casa a výměnu čtvrtého stroje za pět bitevníků L-159.
Z nahrávky vyplývá několik významně dokreslujících zjištění:
Zástupci Armády ČR, respektive generálního štábu, zjevně nebyli spokojeni se zvoleným řešením, přestože s ním nakonec z nějakých důvodů souhlasili. Například ředitel odboru vojenského letectví generálního štábu Bohuslav Dvořák konstatuje, že konkurenční letouny Spartan C-27 od společnosti Alenia jsou v několika parametrech (dolet, nosnost, možnost přepravy standardizovaných palet v NATO, přistávání na nezpevněných plochách, stoupání) pro vojáky výhodnější než stroje Casa.
Tehdejší náměstek pro vyzbrojování Jaroslav Kopřiva, který kontrakt za 3,6 miliardy korun vyjednával s prostředníkem obchodu — společností Omnipol — v nahrávce tvrdí, že výhody letounu Spartan jsou vyváženy jeho cenou. Přitom, jak ČESKÁ POZICE dříve informovala, už z marketingové studie z roku 2006 vyplývalo, že cena čtyř letadel Spartan včetně servisu vycházela na tři miliardy korun bez DPH. Tedy na částku, za niž nakonec Česko koupilo stroje tři.
Tehdejší první náměstek ministryně obrany Martin Barták, jehož pozice se dle nahrávky jeví jako klíčová, při obhajobě kontraktu uvedl, že za celou dobu vyjednávání kromě EADS nikdo o směnu letounů L-159 neprojevil zájem. Jenže jak později vyšlo najevo, konkurenční firma Alenia si už v roce 2008 stěžovala, že ji nikdo z Česka s možností směny neoslovil. Dokonce napsala v tomto smyslu dopis premiérovi Mirku Topolánkovi a ministryni Vlastě Parkanové. Nic takového nikdo na poradě nezmínil.
Z opatrného způsobu vyjadřování vojáků i úředníků lze dovozovat, že si byli patrně vědomi, že se porada nahrává. Náměstci Barták a Kopřiva dokonce přítomné varovali na možnost úniku informací z jednání. ČESKÁ POZICE nahrávku zveřejňuje v nezkráceném rozsahu.
Do Afghánistánu doletí. Ale s tankováním za letu!
Zarážející na nahrávce je už fakt, že se tato debata o nákupu taktických letounů Casa odehrála bez účasti náčelníka generálního štábu Vlastimila Picka. Dle informací MF Dnes právě Picek ještě v létě 2008 s nákupem nesouhlasil, až po naléhání náměstků Bartáka a Kopřivy však v říjnu 2008 obchod přestal kritizovat. Generální štáb na kolegiu reprezentoval Pickův zástupce, generál Josef Prokš. A ten s nákupem souhlasil: „Potřebujeme urgentně nahradit zastaralé stroje, takže tady ten letoun vítáme. A všechny naše požadavky a všechny naše připomínky byly akceptovány, takže my jsme pro, aby to bylo takto realizováno.“ (Čas na nahrávce: 22:26.)
Nicméně armádní pilot a ředitel odboru vzdušných sil ministerstva obrany Bohuslav Dvořák (dnes zástupce náčelníka generálního štábu), kterého ministryně Parkanová na jednání přizvala, byl při hodnocení letounů Casa podstatně opatrnější. Nepřímo vyvrací Prokšův argument, že je nutné rychle nahradit dosluhující letouny AN-26 sovětské výroby. Jejich životnost měla dle Dvořáka skončit v roce 2012 a 2014, přičemž i pak by bylo bývalo možné jejich technický život o pět let prodloužit (37:10). Důvod spěchat na nákup tedy nebyl.
S Prokšovým tvrzení, že letouny Casa splňují armádní požadavky, Dvořák sice souhlasil, uvedl však jasně, že konkurenční letoun Spartan je v několika důležitých ohledech kvalitnější. „Ke prospěchu C-295ky slouží nižší provozní náklady, například. Co se týká samotnýho doletu a užitný hmotnosti, tak letoun C-27 Spartan vychází lépe, co se týká těchto otázek. Co se týká samotnýho operačního použití, přistání na nezpevněný plochy, stoupání, znovu musím říci, že C-27 Spartan na tom vychází lépe. Ale jak už jsem říkal na začátku, letoun C-295 Casa by nahradil, úspěšně nahradil, letouny AN-26,“ řekl na poradě Dvořák. (45:55)
Dvořák dále uvedl, že Casy nejsou vhodné pro přelety do vzdálenějších destinací, jako je Afghánistán. „Při přepravě zraněných vojáků například bychom byli schopní tento letoun (Casa – pozn. red.) použít například z Kosova, tady z těch oblastí. Nedoporučoval bych ho na přepravu raněných nebo i dopravu nákladu například do těch vzdáleností, jako je Afghánistán,“ uvedl vojenský expert. (39:48)
Náměstek Barták se přesto Dvořáka znovu dotázal, jestli letouny Casa doletí z Prahy do Kábulu. A dostal tuto odpověď: „U kategorie těchto letounů se nepředpokládá, i když polská armáda provádí tyto přelety, nicméně, nepředpokládá se, že tyto letouny by k tomuto účelu byly určeny.“ (41:40) Následně Dvořák vysvětlil, že polská armáda sice s Casami do Afghánistánu létá, musí však doplňovat za letu palivo. Na některých letištích v Afghánistánu navíc dvoumotorové Casy, ale ani Spartany nesmějí kvůli bezpečnostním opatřením přistát vůbec.
Navzdory tomu náměstek Martin Barták nakonec debatu o doletu letounů Casa uzavřel konstatováním: „Jasně. Takže, jako ta odpověď, bez těch ostatních doplňků je: Bude-li někdo tvrdit, že ten letoun nedoletí z Prahy do Afghánistánu, tak to není pravda.“ (43:30)
O ceně kontraktů
Častým řečníkem, který na poradě kolegia obhajoval nákup letounů Casa, byl i náměstek ministryně obrany pro vyzbrojování Jaroslav Kopřiva. „V průběhu vyjednávání, které bylo velmi náročné, se podařilo docílit podmínek, které jsou podle názoru předkladatele, tedy mě, výhodné pro Armádu České republiky, ale také pro Českou republiku jako takovou. Za zásadní pozitivní věc považuji, kromě obměny již dosluhujícího letectva a obměny letounů AN-26, považuji to, že poprvé najdeme relevantního kupce pro letouny L-159,“ uvedl Kopřiva. (05:30)
V momentě, kdy přišla řeč na výhody konkurenčního letounu Spartan, se do hovoru Kopřiva opět vložil. „Samozřejmě v některých aspektech je ten letoun Spartan lepší, ovšem ty aspekty jsou pak taky vyváženy cenou, to znamená, to jsme třeba tady vůbec nezmíni…“ (47:17) Po této nedokončené větě je v záznamu desetivteřinová pauza způsobená podle našich informací obrácením kazety, na niž byla porada nahrávaná. Později, už znovu nahráván, Kopřiva zopakoval, že Spartan je sice v některých ohledech kvalitnější letadlo, má to dle něho ale další stránky. „To znamená cenu a dodávku.“ (48:25) Jak už jsme však zmínili v úvodu, z marketingové studie, kterou už tehdy mělo ministerstvo obrany k dispozici, vyplývalo něco jiného: cena za tři letouny Casa bez servisu by odpovídala pořízení čtyř letounů Spartan včetně servisu.
Dodejme, že ministerstvo obrany uzavřelo v roce 2010 servisní smlouvu na Casy se společností Omnipol rok po podpisu smlouvy o nákupu strojů. (Ministerstvo uzavřelo s Omnipolem rámcovou smlouvu na servis v hodnotě 982,3 milionu korun. Smlouva platí do roku 2013. Záleží na armádě, jaký objem služeb a náhradních dílů bude požadovat. Do letošního června Omnipol vyfakturoval částku zhruba 367 milionů korun.) V původním návrhu smlouvy byl přitom servis její součástí. Dle armádního experta Jaroslava Štefce šlo o nezvyklou transakci. Na nahrávce z porady kolegia Kopřiva naopak tvrdí, že jde o běžnou věc: „Velká část náhradních dílů, které jsme původně plánovali pořídit společně s letouny, nebude pořízena tímto kontraktem, ale bude pořízena v rámci připravované smlouvy, na které se již začíná pracovat. To je taková běžná provozní smlouva a smlouva o pozáručním servisu, která, předpokládáme, bude uzavřena do devíti měsíců.“ (10:05) S touto smlouvou se celý obchod vyšplhal na 4 miliardy korun.
Letadla L-159 chtěla pouze EADS. Opravdu?
Náměstek ministryně obrany Martin Barták na poradě kolegia prohlásil, že směna čtvrtého letounu Casa za pět nepotřebných letounů L-159 představuje historický úspěch. Šlo o argument, jenž byl důležitý i pro vládu Mirka Topolánka, jež kontrakt na nákup Cas posvětila. „A pak je tady jistě velmi zásadní věc. A to je směna za letoun L-159, což je v tomto případě naprostý historický průlom, protože to je první transakce, kde by se podařilo dostat mimo území České republiky náš produkt, a umožnit tak pokračování šance na jeho uplatnění i v jiných teritoriích. Nikdo jiný, předesílám, za celou dobu toho vyjednávacího procesu neprojevil vážný ani vágní zájem o to, že by o takovouto směnu měl zájem,“ řekl Barták. (31:15)
Jenže tato Bartákova slova se jeví být v rozporu s později zveřejněnými skutečnostmi. V pondělí 24. září 2012 Česká televize odvysílala obsáhlou reportáž, z níž vyplynulo, že konkurenční společnost Alenia byla připravena poskytnout Česku stejné podmínky včetně převzetí bitevníků L-159 jako EADS. V dubnu 2008 napsal šéf Alenie Giovanni Bertolone premiéru Topolánkovi a ministryni obrany Parkanové dopisy s tímto obsahem: „Jsem si jistý, že můžeme vyrovnat nabídku EADS, nebo nabídnout lepší obchod pro ministerstvo obrany a váš průmysl, pokud dostaneme férovou šanci soutěžit.“
Společnost Alenia si stěžovala na nefér postup Česka už v roce 2008. Vedení firmy tvrdilo, že je s nabídkou týkající se směny dopravních letadel za L-159 nikdo neoslovil.
Navzdory těmto skutečnostem ministryně Parkanová Bartákova slova nekorigovala. Bylo by navíc zvláštní, že by první náměstek Barták ani náměstek Kopřiva, kteří odpovídali za směnu bitevníků a dojednání kontraktu na Casy, o dopisu od Alenie nevěděli.
Smutek lidskej
Poradní sbor ministryně obrany nakonec jednomyslně kontrakt na Casy schválil. Během celé diskuse ministryně Parkanová působila spíše dojmem pouhé moderátorky. Do obsahových věcí příliš nezasahovala. Chtěla jen vědět, jak se k nákupu stavějí vojáci a zajímaly ji také problémy, s nimiž se při provozu letounů Casa potýkali Poláci. Postarala se i o zábavu. A to v momentě, kdy se zeptala, co je sada pro odloučení (výbava letounů a pilotů pro situace, kdy operují mimo základnu — pozn. red.). Vysvětlení se ujal náměstek Kopřiva. „Na mě padl takový smutek lidskej,“ zareagovala Parkanová, čímž rozveselila přítomné úředníky a vojáky. (17:30) Během zhruba třičtvrtěhodinové debaty se však ani jednou nezeptala na cenu kontraktu nebo na jeho výhodnost.
