Úterý 29. listopadu 2022, svátek má Zina
  • schránka
  • Přihlásit Můj účet

Lidovky.cz

O české korupci: Mnoho slov, málo soudů

  8:17

Pokud se nepodaří dostat případy politické korupce před soud, krize demokracie se nebezpečně prohloubí.

foto: © ČESKÁ POZICE, Alessandro Canu, foto ČTK, commons.wikimedia.orgČeská pozice

Expremiér Petr Nečas v pondělním vydání časopisu Týden prohlásil: „Oni prostě nejsou schopni žádné mafiány ani korupčníky chytit, a protože vědí, že jsou lidé frustrovaní z politiky a existuje společenská poptávka, tak se vrhli na nejsnadnější terč, který tu je – na ústavní činitele a politiky.“

Nečasova slova zpochybňují práci policie a státních zástupců. Jenže jiní lidé naopak vývoj kauzy okolo exposlanců Tluchoře, Šnajdra a Fuksy interpretují tak, že je nejnovějším zpochybněním možnosti stíhat vysoce postavené politiky, zejména politiky chráněné imunitou.

A není divu. Kolik kauz, často označovaných jako korupční, totiž v uplynulých letech skončilo jasným a srozumitelným verdiktem soudu? Pokud zrekapitulujeme případy „velkých ryb“ (ministrů a poslanců), není se při utváření náhledu příliš oč opřít. A tak jsme svědky neuvěřitelné bramboračky, v níž se nevyznají ani ústavní právníci, natož veřejnost. Politici toho hbitě využili, někteří hovoří o puči státních zástupců, kteří se prý utrhli ze řetězu.

Nejprve se podívejme na čtyři kauzy, které jsme vybrali jako ukázku obvyklých dějů: vyvolaly sice vážné otřesy na politické scéně, ale za přínos pro očistu politiky je označit nelze, natožpak za příspěvek k vyjasnění právního povědomí veřejnosti.

Kauza Čunek

Bývaléhoho předsedu KDU-ČSL a vicepremiéra Topolánkovy vlády Jiřího Čunka policie v únoru 2007 obvinila z přijetí půlmilionového úplatku od realitní společnosti H&B Real. V červnu toho roku však tehdejší nejvyšší státní zástupkyně Renata Vesecká z procesních důvodů odebrala případ jihlavskému státnímu zástupci Radimu Obstovi a předala jej do Jihlavy veřejnému žalobci Arifu Salichovovi. V srpnu Salichov stíhání zastavil, protože prý detektiv případu Milan Šošovička při vyšetřování vážně pochybil. Jenže policie týden po tomto oznámení prostřednictvím inspekce ministra vnitra uvedla, že policista nepochybil.
V listopadu 2007 pak Vesecká Salichovovi nařídila, aby rozhodnutí o ukončení stíhání přepracoval. V listopadu Salichov případ znovu ukončil a nejvyšší státní zastupitelství rozhodnutí potvrdilo. V souvislosti s případem zazněl v prosinci 2007 legendární výrok bývalé nejvyšší státní zástupkyně Marie Benešové o justiční mafii, v níž byla údajně i nejvyšší žalobkyně Vesecká. Politické důsledky?
V listopadu 2007 Čunek z vlády odešel, ale v dubnu 2008 se do ní opět vrátil. Definitivně Topolánkovu vládu opustil až v lednu 2009. V říjnu 2012 byl zvolen do Senátu. A nyní tentýž Jiří Čunek na základě dopisu dcery Jany Nagyové v rámci senátního podvýboru pro lidská práva řeší, zda policie při zadržení Nečasovy spolupracovnice postupovala správně.

Kauza Drobil

V prosinci 2010 se objevil první skandál ministra Nečasovy vlády. Tehdejší ředitel Státního fondu životního prostředí (SFŽP) Libor Michálek se rozpovídal o prapodivném jednání Martina Knetiga, poradce ministra životního prostředí Pavla Drobila. Knetig chtěl údajně využít státní prostředky k financování kariéry svého šéfa v ODS. A Drobil se prý následně snažil Michálka podplatit.
V srpnu 2011 protikorupční policie Knetiga obvinila z trestného činu nepřímého úplatkářství. Už v květnu 2011 však týdeník Respekt upozornil na interní dokument, z nějž vyplývalo, že Jana Hercegová z městského státního zastupitelství nabádala podřízenou obvodní státní zástupkyni pro Prahu 1 Šárku Pokornou, aby se podezření z korupce na SFŽP nesnažila vyšetřit. Letos v dubnu městský soud v Praze v odvolacím jednání Knetiga obžaloby zprostil.
Podle rozhodnutí Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 1 ze září 2012 se totiž nepotvrdilo, že by ministr Drobil Michálka podplácel. Politické důsledky? Drobil v prosinci 2010 na funkci ministra rezignoval a loni na kongresu ODS ani neobhajoval post místopředsedy strany. Michálek byl v říjnu 2012 zvolen senátorem.

Kauza Bárta a Škárka

Soudce Obvodního soudu pro Prahu 5 Jan Šott v rozsudku z dubna 2012 poslanci Vítu Bártovi v takzvané obálkové kauze vyměřil 18měsíční podmínku za podplácení. Jaroslava Škárku ve stejné aféře potrestal za podvod třemi lety vězení a desetiletým zákazem činnosti poslance. Jenže Městský soud v Praze loni v listopadu verdikt nižšího soudního stupně zrušil a vrátil případ k novému projednání. V lednu byl proto soudce Šott nucen Bártu a Škárku zprostit viny.
O půl roku později nejvyšší státní zástupce Pavel Zeman v této věci podal dovolání k Nejvyššímu soudu. Šéf žalobců požaduje, aby byly osvobozující verdikty soudů první a druhé instance zrušeny. Dle Zemana by měl být Bárta shledán vinným z podplácení a Škárka z poškozování cizích práv. Politické důsledky? Krátce po prvoinstančním odsuzujícím verdiktu obou poslanců oznámila dřívější poslankyně Věcí veřejných (VV) Karolína Peake vznik strany LIDEM, jež se stala nejmenší koaliční stranou Nečasovy vlády. Bárta byl v únoru zvolen předsedou VV.

Kauza Julínek

Protikorupční policie obvinila v dubnu exministra zdravotnictví Tomáše Julínka ze zneužívání pravomoci veřejného činitele a porušování povinnosti při správě cizího majetku. Detektivové a státní zástupci se Julínka rozhodli stíhat na základě trestního oznámení poslance VV Jiřího Štětiny, a to kvůli tendru na provozovatele letecké záchranné služby, protože státu prý vznikla škoda okolo osmi set milionů korun. Julínkovi bylo kladeno za vinu, že převedl službu, kterou do té doby zajišťovala ministerstva vnitra a obrany, na soukromé přepravce Alfa Helicopter a DSA.
O tři měsíce později nejvyšší státní zastupitelství rozhodlo o ukončení exministrova stíhání a policistům přikázalo, aby doplnili důkazy a skutkovou podstatu případu znovu vyhodnotili. Politické důsledky: bývalý premiér Nečas i ODS využívají tohoto případu k tvrzení, že justice účelově stíhá politiky na základě společenské objednávky.

Úplný výčet nepředvídatelných trestně-právních dějů to jistě není. Mohli bychom přidat:

  • Bývalý ministr obrany Martin Barták od prosince 2011 čelí obvinění kvůli údajné korupci při nákupu armádních tatrovek. V případu se čeká na soudní líčení. Tento týden v pondělí se objevila zpráva, že Nejvyšší soud rozhodl o přesunu kauzy z Krajského soudu v Ostravě k Městskému soudu v Praze. Jde o krok, jenž má přispět k větší hospodárnosti a rychlosti jednání. Důsledkem stíhání byl odchod Bartáka ze státní správy a poškození značky ODS.
  • Loni v dubnu protikorupční policie obvinila deset lidí v případu sporné zakázky na audiovizuální služby z doby českého předsednictví Evropské unii, jde o takzvanou kauzu ProMoPro. Mezi obviněními nefiguruje Alexandr Vondra (tehdy z pozice vicepremiéra pro evropské záležitosti za organizaci českého předsednictví odpovídal), nýbrž skupina jemu dříve podřízených úředníků a několik podnikatelů. Kvůli kauze byla Vondrova pozice dlouhodobě oslabena. Loni v říjnu se pokusil neúspěšně obhájit senátorský mandát. V listopadu už neobhajoval post místopředsedy ODS a v prosinci odešel i z funkce ministra obrany.

  • Veřejnost si jistě pamatuje na extempore ohledně údajného nátlaku na vyšetřovatele předraženého nákupu letounů Casa, kvůli němuž je stíhaná exministryně obrany Vlasta Parkanová. Žena, která nikdy nebyla insidery považovaná za hlavního organizátora celé záležitosti.
  • Protikorupční policie letos v březnu obvinila členy bývalé pražské rady kvůli smlouvě na Opencard s firmou Haguess z dubna 2012. Hlavní město podle smlouvy během dvou let zaplatí Haguessu necelých 74 milionů korun. Detektivové a dozorující státní zástupkyně Eva Máchová se však domnívají, že zakázka byla špatně zadaná a předražená. Bizarní je, že v tomto případě jsou obviněni politici kvůli „pouhému“ dodatku k problematické původní smlouvě. Tomuto obvinění totiž předcházelo stíhání pěti magistrátních úředníků za samotný vznik projektu Opencard v éře exprimátora Pavla Béma.
    Dle téže žalobkyně Máchové úředníci způsobili hlavnímu městu škodu více než 67 milionů korun tím, že ze zadávacího řízení na Pražské centrum kartových služeb pro Opencard nevyřadili nabídku firmy Haguess, ačkoli podmínky soutěže nesplnila. Úředníci se brání tím, že kritéria ušitá na míru pro Haguess již dostali na stůl a firma, ač jako jediný uchazeč, jim dostála. Politické důsledky? Současný primátor Tomáš Hudeček, jenž nefiguroval v případu původní smlouvy, je nyní mezi obviněnými kvůli jejímu dodatku. A avizoval, že pokud bude obžalován, což (jak zjistila ČESKÁ POZICE) aktuálně hrozí, na svůj post rezignuje.

Tyto případy však zatím nejsou uzavřené a jistá naděje, že se nakonec veřejnost dozví, jak to v těchto kauzách s údajnou korupcí skutečně bylo, dosud nezhynula. Suma summárum ale můžeme konstatovat, že za uplynulých pět nebo šest roků nemáme k dispozici žádný uzavřený případ, který by bezrozporně dokumentoval a prostřednictvím verdiktu soudu kvalifikoval, co je a co není korupční jednání v nejvyšší politice (a tím přispěl k definici mantinelů).

Ostatně to není pouze otázka bezprostřední minulosti. Jak uvádí společnost Atlas Consulting, která se věnuje problematice judikátů, korupční kauzy se prozatím dostaly do nejvyšších „pater“ soudů jen sporadicky. Za uplynulých 25 let se korupce vyskytla v nejvyšších judikátech pouze ve zhruba 20 případech (šlo například o fotbalové úplatky či korupci soudních znalců). K rozhodnutí o politické kauze, kde jde o posouzení míry imunity a trestního postihu politických „výhod“, však judikáty chybějí.

Změna diskurzu

Původní předpoklad, že politiku budou čistit voliči ve volbách, ztroskotal dávno. Ve chvíli, kdy se objevil institut přeběhlíků (prvním byl poslanec Jozef Wagner, jenž byl zvolen do Poslanecké sněmovny v roce 1996 za ČSSD, ale následně mnohokrát hlasoval s vládní koalicí ODS, ODA a KDU-ČSL, která neměla většinu). Po Wagnerovi následovala opoziční smlouva. Oba tyto momenty popřely základní očekávání. První otevřel možnost říkat si výměnou za hlasování o vliv, druhý setřel kontrolu exekutivy parlamentní opozicí.

Rostoucí frustrace vyvrcholila po volbách v roce 2010, veřejný diskurz se stočil na práci policie a státního zastupitelství. Jak je vlastně možné, že se veřejnost neustále dočítá o korupčních skandálech, aniž by se nakonec dočkala rozsudků? Veřejnost zkrátka nabyla přesvědčení, že když už není možné politiku očistit pomocí voleb, zbývá zásah justice. Jenže představitelé orgánů činných v trestním řízení se do šetření politiků, kteří je v mnohých případech do postů instalovali, příliš nehrnuli.

V lednu 2011 byl však jmenován nejvyšším státním zástupcem Pavel Zeman, dosud nezpochybněná autorita a garant nestrannosti trestního řízení. Následovalo složité odvolávání vrchního pražského žalobce Vlastimila Rampuly, jež před rokem vyústilo ve jmenování Lenky Bradáčové. A změny se dotkly i policie. Po Oldřichovi Martinů přišel Petr Lessy a po něm Martin Červíček. V dubnu se pak po konfliktu s žalobkyní Bradáčovou poroučel ředitel protikorupční policie Tomáš Martinec.

Je patrné, že výměna na důležitých postech orgánů činných v trestním řízení sice nastala, ale kýžený výsledek to zatím nepřineslo. Tedy pokud nenaskočíme na interpretaci, že velkými rybami byli exsenátor Alexandr Novák, bývalý místostarosta Kolína Roman Pekárek, starosta brněnských Žabovřesk Aleš Kvapil či vazebně stíhaný exhejtman Středočeského kraje David Rath, jenž byl zadržen se sedmi milony v krabici od vína. Když umíme procesně zvládnout korupci na komunální a regionální úrovni, proč se to nedaří v centrální politice?

Co přijde po Nečasgate?

Nepředvídatelnost a nejasné mantinely podstatně komplikují rozhodování právních laiků – jednou za čas voličů. Komu totiž v politice důvěřovat? Ve výrocích policistů, státních zástupců a soudců chybí podstata – srozumitelné vysvětlení, co je vlastně trestné a co není.

I to přispívá k chaosu, který doprovází rozhodování justice. V případu okolo expremiéra Nečase dosáhl nového horizontu. Ačkoli si to veřejný žalobce Ivo Ištvan nepřipouští, což je v jeho pozici logické, důsledkem akce, kterou odstartoval 12. června, byl pád vlády. A trestněprávní důsledky? Ty byly v části případu výrokem Nejvyššího soudu zpochybněny, a to z hlediska procesního. A reakce na tento výrok zase například zpochybňují, že je v souladu s duchem Ústavy ČR. Pokud detektivové a žalobci nebudou schopní ve stíhání pokračovat (dostat případ k soudu, který by řešil meritum věci), frustrace veřejnosti toužící po obrodě zase naroste.

Podobně devastující by bylo zjištění, že policie sice z trestné činnosti podezírala poměrně širokou a velmi vlivnou skupinu osob včetně bývalého náměstka pražského vrchního státního zástupce v Praze Libora Grygárka, trojici kontroverzních podnikatelů blízkých ODS – Romana Janouška, Tomáše Hrdličku a Ivo Rittiga – a bývalého šéfa odboru městského investora v Praze Jiřího Tomana, ale není schopná to doložit natolik, aby kauzy doputovaly před soudce. V takovém případě by se totiž snadno kritika otočila a veřejnost by mohla dát za pravdu politikům, kteří tvrdí, že jde o účelové spojení, které mělo za cíl sestřelit premiéra Nečase. A to by mohlo vést k personálním čistkám v policii a mezi žalobci, tedy pravděpodobně k regresi.

Nuže, nejprve selhala přirozená samoregulace politiky prostřednictvím voleb, posléze nepomohla ani justice, veřejnost upadá do letargie, neboť věcem veřejným přestala rozumět. I poslední zbytek respektu a důvěry ke standardním mocenským autoritám se vytrácí. Co se odehraje ve třetí kapitole?

Aniž bychom chtěli nemístně strašit extremistickými a exotickými proudy, které volají po vládě silné ruky a změně ústavního pořádku, jejich aktivizaci a volební úspěch v některých z příštích voleb rozhodně vyloučit nelze. Demokracie je samozřejmě permanentní proces a nikdy není hotová. Skandály k ní patří, ale alespoň některé musejí vyústit v očistný výsledek.

Nevyústí-li, znejistění právního pořádku nejčastěji zneužívají ekonomicky aktivní jedinci, kteří se nebojí zabrousit na hranu zákona či za ni, což však přináší neblahé důsledky pro veřejné finance. Politici se zase mohou těšit na „větší klid na práci“.

Autor:

Akční letáky
Akční letáky

Všechny akční letáky na jednom místě!