O ekonomii zábavně a chytře pro začátečníky a středně pokročilé

O ekonomii toho nevíte mnoho. Zhruba tušíte, jak fungují zákony nabídky a poptávky, ale chtěli byste znát víc. Třeba co se stane, když Fed zvýší sazby, nebo proč čas od času panují obavy z inflace. V takovém případě je kniha Odhalená ekonomie vysokoškolského učitele v Rockefellerově centru na Dartmouth College a bývalého ekonomického novináře Charlese Wheelana přesně pro vás. Poprvé vyšla již před 16 lety, v češtině loni.

Nemusíte se bát složitých matematických vzorců, Wheelan ukazuje i nejzapeklitější ekonomické pojmy jednoduše a často i zábavně. Díky jeho výkladu lze snadno pochopit rozdíl mezi fiskální a monetární politikou či se dozvědět, proč jsou opatření Fedu tak důležitá a jaká mají důsledky. Wheelan i vysvětlí, že role vlády je v mnohém nezastupitelná (myslíte, že byste bin Ladina chytili na vlastní pěst?), a kdy její zásahy škodí. A snaží se přesvědčit (poměrně úspěšně), že dlouhodobě je globalizace správná věc a vysvětlí i „jak mohla tak sympatická země jako Island přijít na buben“.

Záslužná práce

Když Wheelan píše o finančních trzích, začne kapitolu příběhem o grapefruitovo-zmrzlinové dietě, během jeho studijních let tolik populárním (a zároveň tolik neúspěšným) způsobem hubnutí. A dává to smysl, vždyť jak Wheelan píše: „Když dojde na osobní finance (a hubnutí), zahazují inteligentní lidé zdravý rozum rychleji, než byste řekli ‚zázračná dieta‘.“

Celá kniha se nese v podobně lehkém a svěžím duchu. Ze složitého se rázem stává lehce pochopitelné, což je na jedné straně velká výhoda a na druhé trochu problém. V některých ohledech totiž klouže po povrchu a do hloubky se jí opravdu nechce. Člověk jen lehce dotčený ekonomií to nepostřehne, ten, kdo už ale základy této vědy ovládá, bude zřejmě trochu zklamán. Našlo by se i pár drobných chyb.

Například není pravdou Wheelanovo tvrzení, že Arthur Laffer první přišel s tezí, že snížení daní může nakonec přinést zvýšení daňového výnosu. Tato myšlenka byla dobře známa již třicátému prezidentovi USA Calvinu Coolidgeovi, který ji také zkoušel testovat. Když Coolidge v roce 1933 zemřel, chybělo do narození „vynálezce“ Lafferovy křivky ještě sedm let…

Všechny tyto výtky jsou ale malicherné. A vyčítat Wheelanovi malou odbornost je liché, nechtěl totiž napsat odbornou knihu, ale která chytí zájemce o ekonomii za ruku a provede je zábavným vzdělávacím parkem, v němž získají o této vědě základní povědomí a snad i touhu dozvědět se víc. A to je záslužná práce, neboť jak Wheelan píše: „Ekonomie je jako gravitace: když ji budete ignorovat, narazíte na nepříjemná překvapení.“ Čtenáři této knihy by myslím už příliš bolestivě narážet neměli.