Český statistický úřad zveřejnil předběžný odhad HDP za letošní druhé čtvrtletí a strhla se mela. Zase rosteme. Hurá! Sice jen mezikvartálně, meziročně je to pořád mizérie, ale prostě nějak rosteme. Jako krmivo do novinového titulku to nemá chybu. Při bližším pohledu se ale pár chyb najde.
Tak třeba podle zprávy ČSÚ v podstatě jediné, co se nějak rozjelo, je zahraniční obchod. Všechno ostatní je na tom stále celkem bídně. Navíc co se týče zahraničního obchodu, tak do HDP se počítá jen saldo (vývoz – dovoz) zahraničního obchodu, přičemž meziročně se stalo to, že vývoz vzrostl výrazně více než dovoz.
Opatrnost nade vše
Co se k tomu vlastně dá říct? Objektivně vzato nic moc. Ostatně si lze všimnout, že i komentáře analytiků jsou opatrnost sama. Aby taky ne – zahraniční obchod je věc značně křehká a s investicemi, které skutečně tvoří nějaký základ budoucí prosperity, to nijak slavně nevypadá. Navíc je to jen odhad. Následné revize mohou natropit ledacos.
Zazněl i názor, že tato zpráva („Recese skončila!“) bude mít zásadní psychologický dopad a mezi byznysmeny i běžnou populací zavládne optimismus. To je možná pravda. HDP funguje hlavně jako symbol. Reálně vysvětlit, z čeho se vlastně skládá a jak funguje, dokáže jen pár lidí kolem Českého statistického úřadu, zbytek ekonomů sleduje jen trend a drtivá většina běžné populace o této zvláštní veličině a jejím významu nemá ani ponětí.
To se výborně hodí politikům, kteří se s radostí chytnou aproximace, že když to roste, je to fajn, když to klesá, je to malér. I když teď vidíme, že za růst může zahraniční obchod, nepochybně se najdou politici, kteří se pokusí si tento vývoj přisvojit jako vlastní úspěch. Jakou ale souvislost mají činy českých politiků s poptávkou po českém zboží a službách v zahraničí, je otázka, která zůstane navždy nezodpovězena. A je to konec konců jedno. Hledat racionální základy politických proklamací je obecně vzato zbytečná práce.
HDP je jen odraz něčeho, co se stalo v minulosti. Jeho způsob měření pomocí spotřeby způsobuje, že se tento všemocný indikátor všechno dozví až jako poslední.
Dluhový růst
Na druhou stranu, přisvojování si zásluh za růst HDP (nebo házení viny na politické oponenty za jeho pokles) je pořád ještě ta lepší varianta. Horší je, když se někdo rozhodne aktivně zasáhnout a pořádně roztočit kola domácí poptávky šrotovnými a příbuznými nápady. Pak sice HDP roste jako z vody, ale upřímně řečeno, zvyšovat něco dluhem umí každý. Zajímavé je, že když si někdo pořídí vybavení domácnosti na dluh, který nejspíš brzo přestane být schopen splácet, nenajde se prakticky nikdo, kdo by to označil za ekonomicky prozíravé. V případě státu je stejné chování mnohými doporučováno. Asi nikdo tento jev nenazval lépe než ekonom Tomáš Sedláček, když HDP překřtil na hrubý dluhový produkt.
Jak tedy novinku ohledně tohoto ukazatele, který původně vznikl pro potřeby válečného řízení ekonomiky, a údajného konce recese vnímat? Pokud možno střízlivě. HDP je jen odraz něčeho, co se stalo v minulosti. Jeho způsob měření pomocí spotřeby způsobuje, že se tento všemocný indikátor všechno dozví až jako poslední. Aby totiž mohlo být něco spotřebováno, je třeba to napřed vyrobit, což je fáze, kterou HDP příliš neřeší. Jinými slovy, je důležitější se soustředit na současná rozhodnutí a současné kroky jak v ekonomické tak politické sféře. Právě od nich se totiž bude odvíjet HDP v budoucnu.
