V závěru své prezidentské kampaně v roce 2008, jež se svým revolučním laděním podobala té Donalda Trumpa, Barack Obama plamenně vyzval své stoupence: „Vy a já společně změníme tuto zemi a svět!“ Trumpovo zvolení je pak nejviditelnějším projevem Obamova politického selhání.
Obama investoval v uplynulých měsících mnoho času a energie do podpory Hillary Clintonové, protože si uvědomoval, že Trumpovo vítězství zničí vše, čeho za osm let v postu prezidenta USA dosáhl – či se domníval, že dosáhl. Obamovo hlavní geopolitické selhání se však odehrálo před letošním 8. listopadem – na konci srpna 2013.
Vytyčení červené linie
V rámci pojmů „jestřáb“ a „holubice“ patří Obama mezi nejbělostnější holubice, když od začátku své vlády upřednostňoval diplomacii před vojenskou intervencí. V tomto postoji ho navíc utvrdil „neúspěch“ NATO v Libyi, a proto bylo více než pravděpodobné, že americký zásah do syrské občanské války nepřichází v úvahu.
Barck Obama překvapil i některé členy své vlády, když na tiskové konferenci Bílého domu v srpnu 2012 vytyčil červenou linii |
Obama však překvapil i některé členy své vlády, když na tiskové konferenci Bílého domu v srpnu 2012 vytyčil červenou linii. Výroky „dali jsme Asadovu režimu jasně najevo“ nebo „použití chemických zbraní by mělo obrovské důsledky“ připomínaly odhodlaného státníka a „lídra svobodného světa“, jak ho zejména americká média často označovala, přičemž nebyly ukvapené. Obamu totiž před stanovení červených linií varoval jak viceprezident Joe Biden, tak bývalý ministr obrany Robert Gates.
Fotografie z Ghúty 23. srpna 2013 zná asi každý – řady mrtvol včetně dětí se známkami bojového plynu. Obama proto dal rozkaz Pentagonu vypracovat plán útoku, ale nemělo jít o invazi jako v Iráku nebo ve Vietnamu, jen bombardování a ostřelování americkou flotilou. Vojenské manévry doprovázela mediální masáž potrestat „zločin proti lidskosti“.
Ztráta důvěry
Celý svět hovořil o intervenci v Sýrii, následovala však Obamova nerozhodnost a nedůvěra ve vlastní síly. Navíc ztrácel odvahu. Vše vyvrcholilo v nejnevhodnější okamžik – den před útokem. V pátek 30. srpna se personálnímu šéfovi Bílého domu Denisi McDonoughovi na procházce svěřil s úmyslem odvolat útok, přičemž vyslovil podezření: „Co když Asad použije civilisty jako živé štíty?“ Jak při raketovém útoku na předem neznámé cíle použít někoho jako živý štít však zůstává záhadou.
Pokud Barack Obama nedodržel červenou linii, nelze se divit, že ho mnozí považují za „podvodníka“ – kdo nedodrží slovo, ztrácí důvěru nejen v osobních, ale i v mezinárodních vztazích |
Pentagon ani ministr zahraničí John Kerry nic nevěděli a nadále počítali s útokem. Ještě tentýž den měl Kerry projev, jenž nikoho nenechával na pochybách, že USA vstupují do syrského konfliktu. Obama mu své rozhodnutí sdělil až pozdě večer, což ministr zahraničí glosoval: „Právě se mnou pěkně vyjebali.“ Hillary Clintonová tehdy správně poznamenala: „Pokud řekneš, že zaútočíš, musíš zaútočit. Jiná možnost neexistuje.“
Obamův postoj sice posílila negativní zkušenost z Libye, ale neměl vytyčovat červenou linii. A pokud ji nedodržel, nelze se divit, že ho mnozí považují za „podvodníka“ – kdo nedodrží slovo, ztrácí důvěru nejen v osobních, ale i v mezinárodních vztazích. Od té doby se kritikou Obamovy zahraniční politiky táhlo jako červená nit slovo důvěryhodnost, například v analýze amerických profesorů politických věd Alexe Weisigera z Pensylvánské univerzity a Keren Jarhi-Milové z Princetonu.
Diplomatické řešení
Obamovo rozhodnutí kritizovali všichni tři jeho ministři obrany – republikáni Robert Gates a Chuck Hagel (tehdejší ministr) i demokrat Leon Panetta. Gates řekl: „Pokud člověk nabije pistoli, musí být připraven z ní vystřelit. Vycouvání z akce poté, co byla překročena červená linie, ovlivnilo americkou důvěryhodnost nejen na Blízkém východě, ale i Moskvy, Teheránu a Pchjongjangu a jinde. Zbytek světa musí vědět, že, když prezident USA stanoví červenou linii, je nebezpečné, ne-li dokonce osudné ji překročit.“
Situace byla nakonec vyřešena diplomaticky s pomocí ruského prezidenta Vladimira Putina – syrský prezident BaššárAsad zlikviduje chemické zbraně a americká letadla nevzlétnou |
Situace byla nakonec vyřešena diplomaticky s pomocí ruského prezidenta Vladimira Putina – syrský prezident Baššár Asad zlikviduje chemické zbraně a americká letadla nevzlétnou. Obamovi zastánci si toto řešení pochvalovali. Například senátor Tim Kaine prohlásil: „Hrozba silou stačila, aby vydali chemické zbraně. Pohrozili jsme vojenskou akcí a oni odpověděli. Tomu se říká důvěryhodné odstrašení.“ Jeho naivitu však ukazuje fakt, že Asad chemické zbraně nezlikvidoval. A nejen to, nadále je používá, což musela přiznat i americká vláda.
John Kerry v OSN prohlásil, že syrský režim chemické zbraně používá „znovu a znovu, znovu a znovu, znovu a znovu“. Dokonce Bílý dům vydal prohlášení, v němž jejich používání odsuzuje. To určitě není „důvěryhodné odstrašení“. Důsledky jsou známé – eskalace syrské občanské války, masivní příchod uprchlíků do Evropy i USA a vznik Islámského státu v Sýrii a Levantě.
Věta z projevu
Barack Obama svým jednáním vyslal signál „nejsem připraven“. Kdyby jej nevyslal, dovolil by si Putin agresi vůči Ukrajině? A pokud ano, byla by takového rozsahu? Nedal by si Kreml se svými „krytím“ v podobě zelených mužíčků víc práce? A je zcela nepředstavitelné, že by se Putin angažoval v syrské válce proti USA podporovaným povstalcům. Tím spíše, že Blízký východ byl od konce druhé světové války téměř výhradně americkou doménou.
Snad bude Baracka Obamu pronásledovat věta z jeho projevu za udělení Nobelovy ceny za mír v roce 2009: „Nečinnost drásá naše svědomí a může vést k ještě nákladnější intervenci v budoucnu.“ |
Proto americký novinář Steve Kroft v rozhovoru s Obamou mu vytkl, že Putin „zpochybňuje jeho vedení“. Jeffrey Goldberg, šéfredaktor měsíčníku The Atlantic, má k Obamovi blízko, ale současně se vyznačuje kritickým myšlením. A letos v dubnu, byť šalamounky, připustil: „Sýrie, kde se v současnosti dějiny přiklánějí k ještě většímu chaosu, představuje nejbezprostřednější zpochybnění prezidentova světového názoru.“
Doufám, že Obamova věta z projevu za udělení Nobelovy ceny za mír v roce 2009, ho bude pronásledovat: „Nečinnost drásá naše svědomí a může vést k ještě nákladnější intervenci v budoucnu.“ Podle Goldberga Obama věří, „že historici jeho kroky vyhodnotí jako moudré“. To není pravděpodobné. Obamův nešťastný postup je však možná největším geopolitickým selháním amerického prezidenta.
Prezident „s gulema“
Syrská válka se od té doby mírovému vyústění nepřiblížila ani o kousek. Situace je zamotanější než gordický uzel. Jak bude vypadat americká zahraniční politika v příštím roce, nikdo neví, ani Donald Trump. Obama měl pravdu, když prohlásil, že Trump toho o zahraniční politice a světě mnoho neví. Rusko-americké détente je nicméně více než pravděpodobné.
Americký herec Matt Damon vyjádřil názor nezanedbatelné části americké veřejnosti, že prezident „s gulema“ by USA přinesl větší užitek |
Americký herec Matt Damon vyjádřil názor nezanedbatelné části americké veřejnosti, že prezident „s gulema“ by USA přinesl větší užitek. Senátor John McCain v prezidentské kampani v roce 2008 Obamu přirovnal k americké celebritě Paris Hiltonové. Obama není pouze celebrita, ale jeden z nejlepších řečníků v éře videa. Svým charismatem a komediálním talentem – i v tom jsou si s Trumpem blízcí – si získal Američany.
Odcházející americký prezident Barack Obama prohlásil: „Vy a já společně změníme tuto zemi a svět!“ USA však nezměnil, a proto se jejich příštím prezidentem stává Donald Trump. Svět sice změnil, ale americké zájmy tím utrpěly.
