Bývá to radost a menší novinový tahák: „Český vědec objevil“, „Čeští vědci vymysleli“ nebo „zachránili památku“ – takové titulky se občas objeví dokonce i na titulních stránkách deníků. Pro samotné vědce je pak někdy trochu až legrační snaha novinářů a editorů zveličit daný objev nebo událost, kterou je potřeba dostatečně senzačně „prodat“ a servírovat čtenáři. Senzačními titulky k vědeckým událostem by ale měla média šetřit, aby pak vynikly ty skutečně zásadní události.
Pozitivní příklad
Jen pár dnů poté, co jsem s profesorem Václavem Hořejším z Akademie věd ČR krátce debatoval o tom, jak mohou „laičtí“ žurnalisté odlišit skutečný význam objevů ve veliké šíři oborů, a nenaletět přitom tiskovým a PR oddělením, zveřejnil Český rozhlas vědeckou pecku, která se týkala přímo Hořejšího ústavu. „Čeští vědci z Ústavu molekulární genetiky učinili unikátní objev, který by v budoucnu mohl pomoci v léčbě leukémie. Popsali princip, jak se zhoubné buňky u akutní myeloidní leukémie dostávají z kostní dřeně do krve a zaplavují organismus,“ citovala zprávu agentura ČTK a pak automaticky i řada dalších médií. Následovala podrobnější tisková zpráva.
V kostní dřeni vzniká onemocnění akutní myeloidní leukemie (AML), a to přeměnou zdravých kmenových krvetvorných buněk. „Jak se leukemické buňky dokáží uvolnit z kostní dřeně, není doposud objasněné. Vědci z ÚMG popsali způsob, jak k tomu může docházet. U kuřat infikovaných virem AML pozorovali poškození kostní dřeně. Zjistili, že leukemické buňky vypouštějí do okolí toxickou látku, která ničí strukturu kostní dřeně a zabíjí v ní zdravé buňky. Ukázalo se, že toxickou látkou překvapivě není nic jiného než kousky DNA z leukemických buněk, pronikající do okolních buněk a likvidují je,“ uvádí zpráva k práci osmičlenného týmu Michala Dvořáka.
Tento objev je klíčový pro biologii leukemických buněk. Důležitost dokládá rovněž to, že byl loni 10. prosince otištěn v respektovaném časopise Oncogene s impakt faktorem 6,373, který navíc spadá do rodiny žurnálů Nature. A v lednu už byl citován v dalším komentáři. Objevu si navíc rovněž všiml prestižní magazín Nature Reviews Cancer, kde se v únorovém vydání Gemma K. Aldertonová ptá, zda kousky DNA nemůžou „utajeně napáchat škodu“.
Důvěřuj, ale prověřuj!
Jde o jednoznačný úspěch, skutečný objev, jak správně prezentoval Český rozhlas. Je ale zarážející, s jak velkou důvěrou přistupují další média k nadšenému šíření zpráv, aniž by přinesla (nebo měla) rozšiřující informace o pozadí objevu, zřejmé kvalitě publikovaného článku, nebo dokonce konfrontaci s hlasem z jiné vědecké instituce. Už moje babička, učitelka, říkávala: „Důvěřuj, ale prověřuj.“ Bohužel se to tak často neděje a média někdy slouží jako PR kanály pro spřízněná badatelská pracoviště, která nemusejí oplývat zrovna opěvovanou kvalitou.
„Mně se samozřejmě nelíbí, když média každý druhý týden oznamují nějaký ,převratný objev‘ českých vědců. Z devadesáti procent je to hrozně nafouknuté, ale tentokrát bych řekl, že si to označení ,objev‘ zaslouží. Samozřejmě, že objevů tohoto kalibru je ve světovém měřítku hned několik každý měsíc, možná i každý týden, ale toto se skutečně trochu vymyká tomu, co je ,běžný standard‘,“ řekl ČESKÉ POZICI Hořejší, jenž zároveň upozorňuje, že od použitého kuřecího modelu k lidem, a dokonce k případnému „léku“ zbývá ještě uběhnout hodně dlouhou a hrbolatou trať...
Pro novináře může být oporou renomé časopisu, v němž jsou objevy publikovány. Pakliže jde o magazín typu Nature, Cell nebo Science (anebo ještě daleko lépe hodnocené speciály jako The New England Journal Medicine s impaktem 53,298!), je to takřka sázka na jistotu.
I tak se to může v médiích zvrtnout. Poté, co ČESKÁ POZICE přinesla interview s mladým Michalem Zimmermannem, jenž na Rockefellerově univerzitě studoval u myší mutace genu Rif1 a napsal o tom do magazínu Science, přišel nejčtennější deník Blesk s jinou interpretací a v jeho titulku se zaskvěl senzační vzkaz: „Mladému Čechovi je teprve 29 let: Objevil lék na rakovinu!“
Bylo by to skvělé. Ale vzhledem ke čtenářům (o nemocných rakovinou nemluvě) je také férovější nevzbuzovat falešné naděje.
