Ochrana manžela, který dluh neučinil, by se mohla zvýšit

O gamblerství svého manžela se Jana dozvěděla teprve po deseti letech, co utápěl peníze v automatech. Přiznal se, až když najednou přišel o zásadní částku. Do té doby neměla tušení, jaká pohroma se na ni řítí. Promptně kontaktovala právníka. „Protože samozřejmě dluhy dolehly i na mě jako manželku,“ vzpomíná.

Podobných příběhů znají v dluhových poradnách stovky, ne-li tisíce. Problém spočívá v tom, že ne o všech finančních závazcích svého partnera se člověk dozví hned nebo zavčas. Když vztah funguje, není regulací třeba, ale četné případy exekucí ukazují, že důvěra není v každém svazku zvykem. Ve sněmovně proto zvedají hlas zastánci vyšší ochrany toho z manželů, který dluh na své jméno neučinil.

Žádné zákonné omezení

„Bylo by dobré prosadit změnu právní úpravy, která by zpřísnila podmínky, za nichž manžel odpovídá za dluhy toho druhého. Jako nejvhodnější se mi jeví stanovit pro případ uzavření smlouvy o půjčce či obdobné smlouvy fixní finanční hranici, při jejímž překročení by bylo povinností věřitele zajistit si souhlas obou manželů. Pokud by tuto povinnost nesplnil, nemohl by pak po druhém z manželů vymáhat vrácení půjčky,“ říká pro LN Jan Chvojka, předseda poslanců vládní ČSSD.

Zavedení fixní hranice představuje řešení i pro komunisty či Piráty. „Je to skutečně problém. Věřitel má být zodpovědný i za zkoumání situace dlužníka. Povinnost přinejmenším prokazatelně informovat manžela o sjednání půjčky bychom navrhovali od zhruba sto tisíc korun,“ dodala Olga Richterová, která zastupuje Piráty ve sněmovním výboru pro sociální politiku. Poslanec nejsilnějšího vládního hnutí ANO Patrik Nacher souhlasí, že „dluhová nevědomost“ je běžnou a problematickou praxí.

„Přijde mi přirozené a logické, aby banky v momentě, kde je to nad nějakou hranici ve vztahu k příjmům a výdajům žadatele – a ta může být individuální –, požadovaly souhlas druhého,“ řekl. LN zjistily, že české banky pracují s jiným limitem než navrhovaných 100 tisíc korun. Žádná zákonná hranice, od níž si musí poskytovatel půjčky zajistit souhlas svého partnera, nyní neexistuje. Občanský zákoník hovoří jen o tom, že spolupodpis má provázet závazky přesahující „běžné či každodenní“ potřeby rodiny.

„Informovaný souhlas partnera ve formě podpisu na smlouvě vyžadujeme u půjček nad tři sta tisíc. Partner není spolužadatelem, pouze svým podpisem potvrzuje souhlas s půjčkou,“ sdělil LN Filip Hrubý, mluvčí České spořitelny. Se stejnou hranicí pracují také Air Bank, ČSOB či Komerční banka. „Aniž bychom vyžadovali souhlas manžela či manželky, poskytneme úvěr v maximální výši tří set tisíc korun. Částky úvěrů se kumulují, tedy limit se vztahuje na celkovou zadluženost klienta,“ dodal mluvčí Komerční banky Pavel Zúbek.

Problém s rodinným stavem

Mezní částka, od níž musí manžel či manželka vědět o partnerově závazku, vyplývá z interních směrnic bankovních domů, respektive z jejich „obezřetnostní“ politiky. Tři sta tisíc vyjadřuje míru rizika, již na sebe finanční ústav může vzít, aby chránil své zájmy. Co se týče zájmů manžela či manželky dlužníka, hranice je sporná.

„Onu běžnost, plynoucí z občanského zákoníku, je potřeba posuzovat případ od případu. Jiná situace bude, když si půjčku na 300 tisíc bere podnikatel, který má příjem půl milionu, a jiná tehdy, když si tuto částku půjčuje ten, kdo vydělává deset tisíc,“ popsal právník Oldřich Řeháček, který se zabývá insolvencemi. Problémem není jen v zákoně chybějící finanční hranice, odkdy by měl být zákonně vyžadován souhlas druhého z manželů. Nejsou ani určena i pravidla, jak postupovat při zjišťování, zda potenciální dlužník vůbec do manželského svazku vstoupil.

Finanční instituce vycházejí z rodinného stavu, který klient uvádí do žádosti o půjčku, a pravdivost této informace stvrzuje svým podpisem. Poskytovatel úvěru si to pak může ověřit v občanském průkazu. Jenže i to je kámen úrazu, protože povinnost mít uveden rodinný stav v dokladu totožnosti už neplatí. „Pokud chceme tedy upravit tuto problematiku, není to jen o změně občanského zákoníku či zákona o spotřebitelském úvěru, ale také musíme upravit předpisy, které upravují náležitosti průkazu totožnosti,“ dodává k tomu Jan Chvojka (ČSSD).

Podle průzkumu společnosti Ipsos pro poradenskou firmu Broker Consulting se na finanční situaci budoucího životního partnera ptá pouze 11,3 procenta Čechů. Dluhům by tedy mohli předcházet ještě před vstupem do manželství. Z průzkumu ale vyplynulo, že přibližně třetina se vůbec nezajímá, kde a kolik jejich partneři dluží. Dalším dvěma pětinám stačí povšechné informace nebo pouhý slib, že partner žádné dlužné závazky nemá.

Rozdělení společného jmění

„Prověřování finanční situace milované osoby nemusí být mnohým příjemné, ale rodinné tragédie způsobené dluhy jednoho z partnerů jsou nejlepším důkazem toho, že bez takového přístupu se dnes stěží obejdeme,“ vysvětluje Michal Cibulka ze společnosti Broker Consulting. Podobně to vidí i Patrik Nacher, který si klade otázku, zda by zákon vyřešil nezodpovědnost partnerů.

„Primárně by to mělo být i o vztahu té dvojice. Můžeme vymýšlet cokoliv, ale v momentě, kdy lidé nebudou obecně zodpovědní, nepomůže žádná novela ani norma. Aby to nevypadalo tak, že my to dáme do zákona a úplně rezignujeme na to, že lidé mají být zodpovědní, a že když si berou úvěr, partnerovi to řeknou a on se to nedozví až z exekuce a v době, kdy už nejsou ani spolu,“ dodává Nacher.

Pokud totiž jeden z manželů dluží a nesplácí, může se věřitel v případě, že dluh vznikl za trvání manželství, s jeho vymáháním obrátit na druhého z manželů. Takové situaci lze předejít rozdělením společného jmění manželů, které se pořizuje u notáře.