Aktualizováno. Stane se „český“ internet brzy dějištěm velké soudní přestřelky kvůli pirátskému obsahu? Podle dřívějších informací Aktuálně.cz připravuje Mezinárodní federace fonografického průmyslu IFPI megažalobu na datové úložiště Uloz.to. „Najali jsme renomovanou advokátní kancelář a žalobu se chystáme podat,“ informovala šéfka českého IFPI Petra Žikovská.
Připravovaný útok by pro majitele Uloz.to rozhodně neměl být žádným překvapením. To, že IFPI mění strategii a namísto stíhání individuálních uživatelů se nyní hodlá zaměřovat na uploadovací servery typu Uloz.to, zmínila Žikovská již začátkem října minulého roku.
Přesto provozovatelé Uloz.to na středeční dotaz ČESKÉ POZICE reagovali zaskočeně. „O žádné žalobě nevíme, s IFPI jednáme dlouhodobě a tyhle informace byly spíše zkresleny novináři. V současné době jednání pokračují, máme zájem se dohodnout. Konkrétní dohodu ale stále na stole nemáme a vzhledem k obchodnímu tajemství nelze uvést ani žádné další podrobnosti,“ napsal v e-mailu spolumajitel Jan Karabina.
Aktualizace. Momentální vývoj sporu mezi Uloz.to a IFPI ve čtvrtek pro ČESKOU POZICI popsala ředitelka české pobočky IFPI Petra Žikovská: „Připravovanou žalobu jsme v tuto chvíli zmrazili. S Uloz.to jednáme o nějaké možné spolupráci. V momentě, kdy jsme zveřejnili, že na ně připravujeme žalobu, oni se ozvali a požádali o možnou legalizaci servisu. To znamená, že bychom jim udělili licenci k užití hudby, která se na jejich stránkách vyskytuje, a oni by nám za tu licenci platili nějaký poplatek. Tím pádem by se jednalo o zveřejnění se souhlasem majitelů práv a z Uloz.to by se z našeho hlediska stal další z legálních servisů na našem trhu. Jakým způsobem by se poplatky platily, zatím není vyřešeno. O byznysmodelu právě jednáme. Zda se bude platit předplatné, či za jednotlivé downloady, zatím není jasné. Možností je spousta.“ Žikovská dodala, že pokud by k dohodě nakonec přeci jen nedošlo, IFPI žalobu samozřejmě podá.
Očekává české Uloz.to stejný osud jako Megaupload? Měli majitelé české služby obsah chráněný autorským právem mazat a musí se teď obávat vězení? A jaké novinky v tomto směru přináší dohoda ACTA? S těmito a dalšími otázkami se ČESKÁ POZICE obrátila na experty v oblasti IT jedné z největších světových právnických kanceláří DLA Piper. Rozsáhlý rozbor, který nám poskytli Jaroslav Tajbr a Jitka Berglová, v plném rozsahu zveřejňujeme.
Porušování autorských práv v Česku
V nedávné době došlo k nucenému uzavření známého serveru pro sdílení dat Megaupload.com a zatčení a obvinění jeho zakladatele a několika dalších osob v souvislosti s porušováním autorských práv formou organizovaného zločinu. S ohledem na tuto skutečnost může vyvstat úvaha, zda by bylo možné podobně postupovat vůči obdobným serverům a jejich provozovatelům na území České republiky a jaký by měl podobný zásah proti provozovatelům takových služeb důsledky.
V případě Megauploadu se jednalo o typ serveru s úložištěm dat, kam uživatelé internetu mohou nahrát v podstatě jakákoliv data a umožnit jejich stažení jiným uživatelům. Netřeba zmiňovat, že data na serveru byla často chráněna právy autorů a jejich sdílení tedy nebylo zcela v souladu se zákony. Na podobném principu sdílení dat jsou založeny také některé české servery, jako jsou Ulozto.cz, Czshare.com a další.
Na zcela odlišném principu potom pracují systémy využívající tzv. P2P („peer to peer“) sdílení, t.j. v podstatě sdílení obsahů pevných disků mezi jejich uživateli, aniž by data byla uložena na centrálním uložišti. Níže se krátce zamyslíme nad odpovědností a některými jinými aspekty provozování serverů, na kterých jsou data uložena. P2P sítě necháme stranou.
Neznámé hranice internetu
Ohledně odpovědnosti provozovatelů serverů umožňující ukládání a sdílení dat v České republice zákon praví, že provozovatel serveru odpovídá za obsah informací, mohl-li v rámci své činnosti a konkrétním okolnostem vědět, že obsah ukládaných informací (respektive jejich sdílení) je protiprávní. Provozovatelé serverů však nejsou povinni sami dohlížet na obsah ukládaných informací a aktivně vyhledávat nelegální obsah. Dle nedávného rozhodnutí Evropského soudního dvora není provozovatel serveru ani povinen instalovat filtry, které by bránily sdílení nezákonného obsahu.
V praxi to tedy bude znamenat, že provozovatel serveru v ČR bude odpovědný za nelegální obsah umístěný na jeho serveru a zpřístupněný veřejnosti, především pokud byl na nezákonný obsah kýmkoliv upozorněn. V případě, že provozovatel ani poté nelegální obsah z pevných disků neodstraní, bude možné proti němu právně zakročit.
Zajímavé jsou také takzvané otázky jurisdikční. Oblast internetu je provázána mezinárodně, hranice jsou často nejasné nebo neexistují, a tudíž rovněž vyvstává otázka, zda, kdy a jak jsou orgány kterého konkrétního státu oprávněny protiprávní jednání na internetu postihovat. Na toto téma se vedou dalekosáhlé diskuze, jednoznačný návod však zatím neexistuje. Lze se domnívat, že proti serveru s nelegálním obsahem může bez problému zasáhnout ten stát, na jehož území se server fyzicky nachází. Dále bude zřejmě možné zasahovat proti subjektům, které mají bydliště či sídlo na území daného státu respektive mají jeho občanství. V posledních letech však sílí i víceméně diskutabilní názory, že jurisdikce je dána i státům, na jejichž území je registrována příslušná doména.
Rozšíření jurisdikce mnohdy umožňují i trestní normy konkrétních zemí zastávající princip, že zakročit je možno i všude tam, kde je ohrožen zájem chráněný daným státem. Z pohledu českého trestního zákona by tak bylo například pravděpodobně možné zasáhnout proti serverům, které sice nemají žádnou přímou souvislost s Českou republikou, dochází na nich však k nelegálnímu sdílení děl chráněných českým autorským zákonem. Tato možnost je však v praxi nesnadno realizovatelná, neboť příslušné státní orgány sice mohou rozhodnout o protiprávním jednání, vymahatelnost však může být problematická.
Jak vyplývá z výše uvedeného, v praxi bude asi často docházet k situacím, kdy se osoba porušující autorská práva bude nacházet na území jiného státu než toho, který má v daném případě pravomoc zakročit. Z pohledu českého práva i obecných principů práva mezinárodního, mohou zatknout a vydat takovou osobu jen orgány státu (popřípadě ve spolupráci s Interpolem), na jehož území se dotyčná osoba nachází. Možnost následného vydání pachatelů do jiného státu je potom často umožněna mezinárodními smlouvami.
V českém právním řádu je však ústavně zakotvená zásada nevydávání vlastních občanů, což znamená, že obecně může Česká republika vydávat do jiných států jen cizí státní občany. I tato zásada je však prolomena, a to institutem evropského zatýkacího rozkazu umožňujícího vydání občana České republiky do jiného členského státu EU.
Nervozita z dohody ACTA
V této souvislosti je třeba zmínit i nedávný podpis Obchodní dohody proti padělatelství (ACTA). Tato dohoda ještě více rozvířila diskuze na toto téma. Na konečné závěry je však ještě příliš brzy. Dohoda v mnoha oblastech přitvrzuje možnost postihu porušovatelů autorských práv a do jisté míry prolomuje některé vnitrozemské právní principy.
Například bude zajímavé sledovat, jak bude chtít Česká republika aplikovat část dohody o hraničních kontrolách. Dle českého autorského práva je totiž samotné stažení hudby či filmů (ne už tak počítačových programů) z internetu právně nezávadné. Lze si tedy těžko představit, jakým způsobem by hraniční kontroly v ČR mohly postihovat „nelegální“ obsah v podobě stažených filmů či vypálených CD.
Samotná ACTA musí však projít ještě poměrně složitým procesem, než bude uvedena v život. Konkrétní aplikace mnoha ustanovení ACTA také bude na zvážení jednotlivých smluvních států, neboť řada jejích částí je pojata jako pouhá doporučení. Samozřejmě se ale může jednat o významný posun z hlediska kooperace států v této oblasti a přínos pro ochranu duševního vlastnictví. Na druhé straně je třeba tento instrument vnímat jako další výrazné posílení pravomocí represivních složek. Určitá nervozita z možného širokého pojetí interpretace některých článků je tak již nyní zcela na místě.
Jitka Berglová, Jaroslav Tajbr, DLA Piper
K problematice dohody ACTA jsme přinesli podrobnější text pod názvem: ACTA se nelíbí ani českým europoslancům. „Je úplně mimo mísu.“
