Všem občanům, kteří léta řádně platí koncesionářské poplatky a zároveň ve středu 16. října večer sledovali pořad ČT24 Události, komentáře, muselo být smutno. A moderátora Martina Veselovského jim muselo být velice líto. Do studia přišla hlavní postava kauzy MUS Antonín Koláček, který u švýcarského soudu dostal více než čtyři roky vězení. Jako správný buddhista působil vyrovnaně, usmíval se a opět se snažil moderátora a diváky přesvědčit, že při privatizaci Mostecké uhelné společnosti postupoval v souladu s tehdy platnými zákony.
Martin Veselovský se snažil klást otázky na tělo, chvíli se mu to i dařilo, jenže v momentě, kdy Koláček začal podrobně rozebírat roli společnosti Newton v této kauze, swapové operace s akciemi a ukazovat na odpovědnost tehdejšího předsedy Fondu národního majetku Romana Češky, zahnal moderátora do úzkých a odsouzený podnikatel začal mít v diskusi navrch. Bohužel, konečný výsledek byl takový, že Koláček s Veselovským jednoduše vytřel podlahu. A diváci měli pocit, že v České televizi asi není něco v pořádku.
Přitom to vůbec není vina moderátora. Ten ve studiu sedí pětkrát za týden, rozebírá minimálně jednu těžkou a složitou kauzu denně, je naprosto nereálné po něm vyžadovat, aby byl v tak komplikovaných případech vždy důstojným partnerem všemi mastmi mazaných zástupců protistran. Takové situace se obvykle (a správně) řeší tím, že se do studia pozve expert, který daný případ dlouho sleduje.
Takoví lidé v České republice existují, nejen z řad bývalých vysoce postavených státních úředníků, jako například již zmíněný Roman Češka, ale i mezi novináři z jiných médií se určitě najdou tři čtyři, kteří by dokázali rozporovat argumenty drzého někdejšího uhlobarona. A pokud šéfové pořadu Události, komentáře nedokázali do studia nikoho takového přivést, neměli zvát ani samotného Koláčka, a tím vystavit moderátora neodvratné porážce. (Doufáme jen, že nepřítomnost protistrany si přál Koláček a že televize na tuto podmínku přistoupila.)
Veřejnoprávní televize v letošním roce hospodaří s více než sedmi miliardami korun. Jedná se o ohromnou sumu. Přesto tato instituce nezaměstnává jediného reportéra, který by případ MUS sledoval od počátku detailně a ovládal by ho na takové úrovni, aby mohl být rovnocenným partnerem v diskusi i se skvěle připraveným Antonínem Koláčkem.
Lze namítnout, že zaměstnávat ve veřejnoprávní televizi reportéra, který se zabývá byť jen jednou obrovskou kauzou, je velký luxus. Rozhodně nesouhlasíme! Případ MUS je z ekonomického, ale i z politického hlediska tak rozsáhlý a komplikovaný, že takový reportér by o něm dokázal obden přinášet nové a nové informace. Proč v této instituci neexistuje tým investigativních reportérů, kteří důsledně sledují velké korupční kauzy? Ať na to generální ředitel Petr Dvořák najde v sedmimiliardovém rozpočtu pár milionů! V nejhorším případě by Česká televize produkovala o nějakou tu pohádku méně. Diváci ČT24 by pak neměli pocit, že koncesionářský poplatek platí zbytečně.
