Oko za oko, zub za zub není dobrá strategie...

V polovině září vicepremiér Andrej Babiš na Rádiu Impuls řekl, že když se zamyslí nad vraždou devítileté dívky z Klášterce nad Ohří a vžije se do role otce, byl by pro znovuzavedení trestu smrti.

Podle údajů organizace Amnesty International mělo roce 2013 trest smrti zrušený zákonem nebo ho v praxi nevykonávalo 140 zemí světa (u sedmi z nich zůstával platný jen pro mimořádně závažné činy spadající například pod vojenské právo), zavedený zůstával v 58 zemích.

Evropa je proti

Jedinou evropskou zemí, v níž trest smrti funguje, je Bělorusko. Poslední zemí Evropské unie, která se definitivně zřekla trestu smrti, bylo Polsko. Jeho trestní řád sice trest smrti nahradil doživotím již v roce 1998, nicméně až do loňského roku ho právní předpisy výslovně nezakazovaly. Stalo se tak až po poté, co tehdejší prezident Bronislaw Komorowski podepsal v srpnu 2013 protokol evropské úmluvy (Článek 2 Listiny základních práv EU) zakazující trest smrti za všech okolností.

V Československu byl trest smrti nahrazen doživotím v květnu 1990. Zakázán byl trest smrti v lednu 1991 Listinou základních práv a svobod, která byla součástí československé a nyní je i české a slovenské ústavy. Podle průzkumu CVVM z května 2013 se pro existenci trestu smrti vyslovilo 62 procent občanů České republiky, proti bylo 32 procent.

V aktuálním průzkumu ČESKÉ POZICE jsme po Babišově výroku oslovili vrcholné manažery firem, právníky a advokáty, zda jsou pro znovuzavedení trestu smrti.

Proti se vyslovilo 63 respondentů (55,8 procenta), pro jich bylo 44 (38,9 procenta), nerozhodných bylo šest (5,3 procenta). V odpovědích těch, kteří s trestem smrti souhlasí, nejčastěji zazněla douška „jen v mimořádně brutálních případech“ nebo jako „velmi výjimečný trest“. Odpůrci zase nejčastěji reagovali tím, že „trest smrti do civilizované společnosti nepatří“ a že se obávají „zneužitelnosti a možnosti omylů“.

Tito respondenti jsou pro znovuzavedení trestu smrti:

• Jen v jednoznačně prokázaném trestném činu úkladné vraždy.
• V jasně definovaných okruzích trestné činnosti, kdy přijde o život člověk a soud navrhne 25 let + a možné doživotí, protože cituji: „Doživotně odsouzený člověk však nemusí za mřížemi strávit celý svůj život. Po 20, ve výjimečném případu po 30 letech (tato doba se určuje v Česku) po odsouzení si může požádat o podmíněné propuštění. (Soud může při vynesení rozsudku stanovit, že do této doby se nezapočítává doba strávená ve věznici se zvýšenou ostrahou; přeřadit vězně odsouzeného na doživotí do věznice s mírnějším režimem je možné nejdříve po uplynutí 10 let.) Žádost pak projedná soud. Pokud se odsouzenec ve vězení skutečně napravil, může být propuštěn.“ Poslední věta mě děsí.
• Ano, ale muselo by se to velice pečlivě ošetřit po právní stránce a o vině by nesměla být žádná pochybnost (už jak to po sobě čtu, vidím, jaký je to nesmysl – takových pokusů už bylo a vedly leda k politickým vraždám a tragickým justičním omylům). Mám však před očima případ masového vraha Breivika – potrestání jeho zločinu fešáckým kriminálem musí všichni rodiče zabitých dětí považovat za výsměch spravedlnosti (no, možná také ne, třeba jsou Norové opravdu vychováni v duchu křesťanského odpuštění, kde pro trest smrti není místo). Problém je v tom, že pobyt ve vězení nikomu z obětí život nevrátí, a hlavně nemáme moc příkladů, že hříšník vyšel z arestu napraven…
• V tomto případě s panem Babišem bez diskuse souhlasím. Nemá smysl takovou zrůdu „vydržovat“ za peníze daňových poplatníků do konce života, je lepší to ukončit čím dřív, tím líp. Samozřejmě nemohu také opomenout mediálně známý případ „Kájínek“, neboť v takovém případě by pan Kájínek byl již dávno po smrti a veškeré debaty o jeho nevině by již byly zcela bezpředmětné.
  V případech, kdy jsou obecně nepřehlédnutelné pochybnosti o správnosti postupu justice, by podle mého názoru měl přijít na řadu mimořádný opravný prostředek, a to milost udělená prezidentem republiky dle dikce Ústavy. Právě v případě „Kájínek“ měl být tento prostředek patrně již dávno využit, protože s odstupem času se vynořují další a další svědci, naposledy je to vdova po zavražděném podnikateli, kteří již bez okolků prohlašují, že vraždit musel někdo jiný, možná dokonce policie! Nechápu proto, proč se současný prezident Zeman zříká té zásadní pravomoci, kterou jako hlava státu má.
  Takže své „ano“ podmiňuji dodatkem, že musí být současně prezidentem republiky aktivně využíván institut milosti jako mimořádný opravný prostředek proti justičním omylům, či dokonce úmyslným justičním vraždám.
• Ano, protože nevěřím, že člověk, který zavraždí dítě, se dá napravit trestem odnětí svobody.
• Počátkem 90. let jsem byl proti zrušení trestu smrti, a kdyby se doba opakovala, byl bych znovu. Díky EU a jejím pravidlům asi není možné tento trest obnovit, ale zavedl bych formu trestů typu „třikrát a dost“. Ve věznicích už živíme přes 50 procent recidivistů, což je důsledek toho, že tresty jsou u nás mírné. Nebo bychom mohli změnit systém trestů na podobný s trestním sazebníkem v některých státech USA, kde sice trest smrti neaplikují, ale zločinec může dostat třeba 280 let vězení. Ale hlavně bychom měli přinutit vězně pracovat, viz film Frajer Luke. Třeba by se pak na zimu do věznice nechodili ukládat.
• Pokud by se trest smrti vykonával tak vzácně jako v 80. letech, jsem přesvědčen, že by byl namístě. Samozřejmě nám mezinárodní závazky brání jej nyní znovu zavést a pro mne to není velká politická priorita. Myslím (popravdě), že současná společnost čelí dramatičtějším problémům, jež se dotýkají více lidí, než je trestání nejzávažnějších zločinů.
• Myslím, že by zavedení takového trestu mělo preventivní účinek – někteří lidé by si svoje konání zatraceně rozmysleli. Samozřejmě, že by musely být hrdelní trestné činy jednoznačně prokázány. Myslím, že hlavní argument odpůrců, že by docházelo k justičním omylům, je velmi zastaralý a ošuntělý stereotyp – moderní kriminalistika má podstatně větší možnosti, než tomu bylo před několika desítkami let, kdy se u nás od tohoto trestu ustoupilo.
• Je chybou se domnívat, že se jedná o trest. Jedná se o ochranu zbytku společnosti před nezměnitelně deviantními jedinci, kteří se mezi námi prokazatelně pohybují. Současná společnost si s nimi bohužel neumí poradit tak, aby je bezpečně izolovala po celou dobu trvání jejich života. Trest by však měl být vykonán až po poměrně dlouhé době, aby se předešlo problémům, které se objevují ve všech společnostech (justiční omyly, manipulace s důkazy nebo jejich nesprávné vyhodnocení, křivá svědectví apod.).
• Je chybou se domnívat, že výkon trestu smrti jako takový odradí zbývající podobné jedince od jejich chování. U všech to zcela jistě platit nebude, protože i zveřejnění rozhodnutí o trestu je pro ně pouze virtuální realita. Jednalo by se skutečně jenom o ochrannou funkci.
• V případě vraždy dítěte mi jako otci přijde trest smrti jako nepřiměřeně mírný trest! Trest smrti by v trestním právu být měl. Neznamená to, že by musel být automaticky i vykonáván. Vykonání by například muselo být odloženo nejdříve za deset let po jeho uložení (jednak kvůli tzv. humanistům, pořád se strachujícím, aby u chudinky vraha nedošlo k omylu, ale i proto, aby vrah věděl, že ten trest přijde, a celou dobu se bál!), nebo by uložení trestu smrti mohlo být realizováno jako doživotní trest, bez možnosti předčasného propuštění a ztráta všech práv bezprostředně nesouvisejících s udržením při životě. Žádné čtení, koukání na televizi, cvičení, hraní PC her, prostě „zavřít a zahodit klíč“.
• U trestných činů obdobných vraždě malé Elišky z Klášterce nad Ohří se jedná o jediný možný spravedlivý trest, a navíc nejúčinnější opatření zamezující tomu, aby tentýž pachatel stejný čin zopakoval.

Tito respondenti se znovuzavedením trestu smrti nesouhlasí:

• Trest smrti je již překonaný a nepatří do naši společnosti. Český právní systém má dostatek možností, jak společnost před pachateli násilné kriminality ochránit, jde jen o to, aby soudy tyto možnosti důsledně využívaly. Komentáře, byť i významných politiků, vycházejí z nálad společnosti toužící po odplatě. Společnost nesmí oplácet, společnost má možnost trestat, popřípadě ochraňovat.
• Ne, neboť život by byl opět v rukou policistů, státních zástupců a soudců – vždyť i nyní vidíme, jak jsou omylní (to v lepším případě).
• Proboha NE! Stejně jako nejsem pro sekání rukou, bičování či pranýř. Ani pro otroctví, rasovou nerovnost či třeba pro státní náboženství. To všechno bychom mohli zavést spolu s trestem smrti a vrátili bychom se na konec středověku! Nebo se posunuli do Číny, Íránu, Saúdské Arábie, možná snad „jen“ do Texasu nebo Singapuru... opravdu to chceme?!? Opravdu to chce i ta dvoutřetinová většina lidí, co se vyslovuje pro trest smrti? Pan Babiš svým ukázkově populistickým, vpravdě vyčůraným (neb zdánlivě empatickým) výrokem odhalil ledví mnohem více, než se zdá. Zařadil se mezi autoritáře typu Putin, Fico či Orbán, kteří mají dost „měkké“ postmoderní liberální demokracie s jejími ohledy, lidskými právy a obtížnou zvladatelností „lidu“ a chtěli by stát řídit jako firmu. Jako SVOU firmu. Doufám, že mu to, stejně jako zavedení trestu smrti či jiné návraty do minulosti, neprojde. Ale když vidím, jak mu to mnozí Češi „žerou“, mám mrazení v zádech...
• Dle mého názoru trest smrti vyspělým demokraciím nesluší a jeho efektivita je sporná. Je v zemích aplikujících trest smrti – USA, Rusko... – nižší kriminalita? Myslím, že ne.
• Byť bych všem těmto stoprocentně usvědčeným kreaturám nejraději sám doslova a do písmene zakroutil krkem a minimálně se jim prošel po genitáliích, se znovuzavedením trestu smrti coby obecně zákonnou odplatou nesouhlasím. U mě to jde s věkem, byl jsem jeho zastáncem, ale názor postupně pohledem na život měnil, a ač nevěřící, přikláním se spíše ke křesťanskému „my jsme život nedali, nemáme právo jej brát“. Navíc justičních omylů také není málo, ani v USA, kde se pyšní nejvyšší mírou demokracie a vyspělého soudnictví. Lidský faktor – ať už je příčinou lenost, něčí pomstychtivost, či jen touha policie dotáhnout případy za každou cenu do konce – by tady prostě vždy hrál významnou roli. U podobných otřesných případů, jako se nedávno stal, věřím na pomstu vlastního svědomí a v případě vrahova doznání i na reakci okolí, ať už je jakákoli.
• Ten argument je pořád stejný: k justičním omylům dochází a trest smrti přitom napravit nelze. Kromě toho pro skutečné zločince je trest doživotí často horší než rychlý odchod ze života.
• Jako otec bych sice jistě pro trest smrti vrahovi mé dcerky byl, zásada oko za oko, zub za zub ovládá lidstvo od nepaměti. Ale je jisté vždy, že jde o skutečného pachatele, skutečného viníka, že přiznání nebylo vynucené, nebo že nekryje skutečného pachatele? Je jisté, že nemůže dojít k justičnímu omylu? Lidé jsou omylní, soudce nevyjímaje. V trestech smrti se vyžívají totalitní společnosti v minulosti i nyní. A nezřídka si libují i ve veřejných popravách. Považujeme-li se ale za civilizovanou společnost, tak do té absolutní trest, neodčinitelný trest smrti nepatří. Pro výjimečné delikventy máme výjimečná zařízení, detenční ústav pro devianty, trest doživotí. A koho to neuspokojí, nechť vezme na vědomí letitý fakt, že vrazi malých dětí a pedofilové jsou tou nejnižší kastou vězňů a od spoluvězňů si užijí své za všechny, co jsou pro trest smrti.
• Když se zamyslím nad vraždou devítileté dívky z Klášterce nad Ohří a vžiji se do role jejího otce – každý normální člověk může z takových důvodů začít bořit základy právního státu.
• Pochopil bych, kdyby v těchto případech vykonaná pomsta rodiny na pachateli byla posuzována jako nutná obrana nebo krajní nouze.
• Pomsta oko za oko, zub za zub je velmi lákavá a chápu, že v určitých situacích zní pro určité jedince nebo voliče lákavě, ale pro společnost jako celek jde o nebezpečnou věc, nejen z pohledu případných nevinných popravených, ale též z pohledu legitimizace určitých „středověkých“ způsobů chování v současném právu a společnosti.
• Jako otec dvou dcer tu situaci samozřejmě vnímám stejně citlivě, ale pro zavedení trestu smrti nejsem přinejmenším z důvodu rizika justičních omylů, ale možná by soudci neměli tolik šetřit tresty doživotí, a současně bych dal vězňům také možnost, ale pak i povinnost pracovat, aby si na svůj trest vydělali.
• Rozhodně ne, protože se nechceme dostat na úroveň islamistů..
• Nejsme ve středověku, abychom ostatní jedince trestali smrtí. Domnívám se, že lze uplatnit mnohem horší způsob, jak někoho potrestat, a to nechat jej žít s jeho svědomím ve společnosti, která jej zcela vyčlení. Nehledě na fakt, že by měl takový člověk pracovat a odvádět prostředky do státního rozpočtu. O nulovém „výchovném“ účinku trestu smrti ani nemluvě, stejně tak o justičních omylech.
• Obecně nejsem pro zavedení trestu smrti. Ale je to pohled člověka na položenou akademickou otázku. Plně respektuji právo každého, aby se pokusil o znovuzavedení trestu smrti. Zvláště pak v případu, který byl nyní v mediích zmiňován. V reálné konfrontaci se zrůdou jdou veškeré akademické debaty stranou. Andrej Babiš má pravdu, každý rodič by reagoval obdobně. Trest smrti nebude zaveden, to víme všichni. Není na to prostor, veškerá diskuse bude vždy v tomto ohledu teoretická. Vždy se tato otázka objeví poté, co se stane něco podobného. Je ji však třeba rozšířit jinak, a to zda by bylo polehčující okolností, pokud by rodič zavraždil nebo nechal zavraždit pachatele činu. To je jediná reálná cesta, o které mohou někteří uvažovat.
• Podobné výroky jsou velmi populistické právě tím, jak zní pochopitelně. Většina otců by si v takové chvíli přála smrt vraha svého dítěte. Právo je tu od toho, aby reflektovalo neblahé zkušenosti s trestem smrti a přání otců v této situaci neumožnilo realizovat.
• Hrozba trestu smrti nezabrání defektním jedincům v jejich útocích, ani zkratkovitým řešením problémů v emocích. Pro zbytek případů jsou výjimečné tresty dostačující. Každopádně nevěřím, že by pan vicepremiér o něčem takovém ve skutečnosti uvažoval, jen se pilně učí být politikem, a proto se hezky svezl na vlně momentálních emocí voličů.
• NE a NE a NE, ale vyjádření pana Babiše – ač ho nevolím a volit nebudu – chápu: být otcem, mám jistě právo na pocit pomsty, a chápu, že před volbami je to hezky populistické vyjádření (pro mě tedy další důvod, proč pana Babiše nevolit).

Následující respondenti v otázce znovuzavedení trestu smrti váhají:

• Na jedné straně musím konstatovat, že při podobných situacích, jako jsou vraždy malých dětí nebo neuvěřitelná týráni seniorů, si přeji, aby trest smrti existoval, na druhé straně je ve mně stále někde obava z justičního omylu a popravě nevinných. Je to velké dilema.
• Každý, kdo provede něco špatného, by za to měl být spravedlivě a svému činu adekvátním způsobem potrestán. Otázka ale je, co je v případě sexuálního zneužití a následné vraždy malé dívky adekvátní, tedy co bude pachatele více bolet. Je to jeho usmrcení, kdy bude po všem a jeho už nikdy nic nebude trápit ani zajímat? Nebo je to jeho další život (spíše živoření), ve kterém mu bude neustále připomínáno, čeho se dopustil, a on se s tím bude muset stále zabývat a zpytovat svědomí (za předpokladu, že nějaké má)? Zřejmě by se tato situace musela posuzovat případ od případu a v závislosti na výše uvedených okolnostech. I když souhlasím s Andrejem Babišem v tom, že už jen ta představa, co se může stát, je hrozná a děsivá, ale co se týče znovuzavedení trestu smrti, tak opravdu nevím, zda ano nebo ne.
• Odborně právně a eticky se tím dostatečně hloubkově nezabývám. Rozhodně to však není věcí zcela jednoznačně správně a konečně rozhodnutou. Trest smrti měl svoje místo v trestních právech po celé dějiny až do nedávna. V rozhodující části euroatlantické civilizace – USA – platí a je realizován dodnes.