V diskusním pořadu ČT „Máte slovo“ ve čtvrtek 4. prosince padaly mimořádně nesmyslné teze o důvodech návrhu na uzavření velkých prodejen o některých svátcích v průběhu roku zejména od jeho předkladatelů či zastánců. Omezení otvírací doby totiž sice existuje i v jiných členských zemích Evropské unie i ve světě (v řadě jiných zemí EU i světa uplatňováno není), ale vychází ze zcela jiné představy, než prezentují naši předkladatelé – tedy „záchrana rodinného“ života či omezení „týrání“ zaměstnanců příslušných maloobchodů.
Podstata opatření včetně jeho pozitivních i negativních dopadů tkví v něčem úplně jiném, než o čem se (nejen v uvedeném pořadu) v naší zemi hovořilo a hovoří. V první řadě je třeba říct, že uvedený návrh je v českém podání i jeho obhajobě zvýhodněním minoritní skupiny několika desítek tisíc lidí (zaměstnanců obchodů) na úkor deseti milionů spotřebitelů, kterým se částečně omezí po určitou dobu možnost on-line, v širokém spektru výběru a za nižší ceny nakupovat (nejen) potravinářské zboží.
Vedlejší efekty
Pomineme-li fakt, že si většina populace na sváteční nákupy zvykla a nechce se jich vzdát, je jedním z vedlejších efektů omezení maximálně možné čerstvosti potravin, zejména těch s několikahodinovou dobou životnosti. Mnohem důležitější jsou ale ekonomické dopady – ani ne tolik na zaměstnance, zaměstnanost nebo obchodníky jako na příjmy státního rozpočtu při placení daní z prodaného zboží.
Jedním z vedlejších efektů uzavření některých obchodů je omezení maximálně možné čerstvosti potravin, zejména těch s několikahodinovou dobou životnosti |
Za situace, kdy ministr financí Andrej Babiš šetří jednotky milionů za centrální nákupy toaletního papíru na výdajích, se v příjmové složce rozpočtu objeví díra zhruba o jeden řád vyšší. To spolu příliš nekoresponduje….
Zcela lichý je také „argument“ o příznivém dopadu uzavření velkých prodejen na rodinný život a soužití matek s dětmi, které vehementně hájila v diskusi zástupkyně lidu a odborový předák. Právě on by si při svém věku a údajných zkušenostech s podmínkami zaměstnanců ve velkých obchodních měl pamatovat, že v takových obchodech se pracuje na směny.
Přitom o svátcích, a zejména vánočních, a to odjakživa, před listopadem 1989 i po něm, pracovali a pracují v takových obchodech především ti a ty, které rodiny nemají – a především nemají doma malé děti.
Pomoc malým obchodníkům
Pokud někdo tvrdí, že to je jinak, evidentně manipuluje veřejným míněním, protože v lepším případě povyšuje jeden konkrétní případ na obecný princip. Mimochodem, určitý propad příjmů státního rozpočtu z nerealizovaných nákupů v zavřených obchodních centrech také znamená určitý nižší objem peněz na sociální programy, třeba i pro rodiny s dětmi – aby byly souvislosti v dalších stadiích dopadů uzavírání prodejen dotaženy do konce.
Omezení prodejní doby větších obchodních center je ve světě především považované za typ regulace, jehož cílem je určitá pomoc státu malých obchodníkům na úkor velkých |
Omezení prodejní doby větších obchodních center není nikde na světě považované za ochranu rodiny, ale především za typ regulace, jehož cílem je určitá pomoc státu malých obchodníkům na úkor velkých. Pokud má totiž velký obchod zavřeno, musí jít spotřebitel na nákup do malého obchodu.
Tím se malému obchodníkovi trochu zvýší tržby a zisk, a může proto vedle velkého lépe přežít. V zásadě je to tedy projev podpory malého a středního podnikání, což je však teze, která dnes ve verbálních projevech politiků, a už vůbec ne v jejich činech, není příliš „sexy“.
Neekonomický a asociální počin
Jistým legitimním důvodem k apelu na nedělní a sváteční nepracování je také náboženské vyznání. Právě to je dalším z hlavních důvodů zavírání obchodů o nedělích a svátcích u našich německy mluvících sousedů, kde tvoří významnou součást politického spektra křesťanské strany.
Snaha o uzavření velkých maloobchodních prodejen o svátcích je neekonomický a asociální počin a krok proti vůli převažující části občanů naší země i zaměstnanců příslušných obchodů |
O tom však spolupředkladatelka návrhu Alena Gajdůšková (ČSSD) evidentně nic neví, což je zřejmé z řady jejích dřívějších zcela nekompetentních výroků v souvislosti s církevními restitucemi. Ani o tom, a jistě i z tohoto důvodu, však nepadlo v pořadu téměř ani slovo. Pokud jde o příklad omezení otvírací doby ve Francii, v ní je situace opět zcela jiná – v této zemi je totiž mnohasetletá tradice mnoha drobných obchůdků, které svou pestrostí a nabídkou zcela nahrazují administrativně zavřená velká obchodní centra.
Snaha o uzavření velkých maloobchodních prodejen o svátcích je proto velmi sporné opatření. Každopádně jde o neekonomický a asociální počin a krok proti vůli převažující části občanů naší země i zaměstnanců příslušných obchodů.
Česká republika by však nebyla první zemí, která by k takovému kroku přistoupila. Kromě populisticko-emotivních odůvodnění by však bylo korektní lidem říci, na co by je takové opatření přišlo. Na to však předkladatelé návrhu nemají evidentně ani odvahu, ani znalosti.
