Omezení pohybu pracovní síly nic nevyřeší

DEBATA JANA MACHÁČKA Komentátor Lidových novin Jan Macháček se každý týden ptá českých ekonomů, pedagogů a analytiků, co soudí o aktuálních a žhavých tématech ze světa ekonomiky a financí. objednat zasílání e-mailem

Jak je to se vztahem Britů k volnému pohybu pracovní síly? Zajímavý je článek Roberta Skidelského. Skidelsky, člen Sněmovny lordů a autor monografie J. M. Keynese, se v něm pokouší vysvětlit, proč je regulace pohybu pracovní síly správná (jeho názor mimochodem vesměs sdílí labouristická strana).

Zastánci brexitu požadovali kontrolu hranic a jejich požadavek musí být nějakým způsobem splněn. Migrace uvnitř EU nebyla problémem, dokud byla EU převážně západoevropská. To se změnilo poté, co byly přijaty východoevropské země s nízkými mzdami. Následná migrace pokryla nedostatek pracovní síly v Británii či Německu a díry na trhu. Migranti dosáhli vyšších výdělků. Neregulovaná migrace se tím nicméně neobhájí.

Studie ekonoma z Harvardské university Georga Borjase prý na příkladu Kubánců ze začátku 80. let v Miami dokazuje, že masová migrace snižuje příjmy domácích pracujících.

Požadavek regulovat migraci nabral na síle po finanční krizi roku 2008, kdy už nebyl na trhu nedostatek pracovní síly, ale naopak její přebytek. Podpora brexitu je ve skutečnosti podporou suverénní ochrany britské státní hranice.

Až do příchodu moderní doby byly trhy většinou lokální, chráněné proti outsiderům dokonce i z jiných měst. Celostátní trhy se objevily až se vznikem národního státu. Ale svobodného pohybu zboží, práce a kapitálu bylo dosaženo až vznikem národních identit a národních autorit, které poskytují bezpečnost v případě nouze. EU tento požadavek nesplňuje. Lidé jsou v první řadě obyvateli svých národních států.

Autor dále navrhuje společnou vládu či velkou koalici konzervativců a labouristů, která skončí s rozpočtovou přísností a spustí rozsáhlý investiční program. Na omezení migrace a ochraně hranic musí Británie trvat.

Za volný pohyb pracovní síly se mimochodem na návštěvě u královny přimlouval Miloš Zeman. Ministr zahraničí Lubomír Zaorálek se naopak nedávno poněkud zmateně postavil za regulaci přílivu levné pracovní síly. Nejen Británie, ale celá EU se podle něj bude muset k diskusi o tomuto principu vrátit. Co si o tom myslíte?

Edvard Outrata, státní úředník ve výslužbě

Ne návratu ke starým pořádkům

Čtyři svobody volného trhu, mezi které patří volný pohyb pracovní síly, jsou hlavní ekonomický přínos evropské integrace a do značné míry jsou příčinou úspěšného rozvoje evropského hospodářství v posledních desetiletích. Je třeba dokončovat jejich naplňování, nikoli ustupovat z rozsahu, jehož již bylo dosaženo.

Je ovšem pravda, že globalizace urychlila rozvoj inovací ve světě a že tento až překotný rozvoj vytváří stres, jakož i vítěze a poražené. Úkolem vlád i Evropské unie je řešit problémy, které takto vznikají. Řešením však nemůže být zabrzdění tohoto rozvoje a návrat do některé z uplynulých dob, kterou si ten či onen vysnil jako optimální. Tím by se nejen nikomu nepomohlo, ale hlavně to není možné. Kdykoli se o něco takového v dějinách někdo pokoušel, špatně to skončilo. Při tomto snění se zapomíná například na tu skutečnost, že leckdy byla snazší situace na pracovním trhu pro mladé důsledkem vyšší úmrtnosti (málo starších zaměstnanců) nebo válek (které absorbovaly přebytek mladých mužů).

Přitom omezení vnitřní migrace za prací v EU by neřešil skutečný problém (byť si to zřejmě mnozí myslí). Prudký rozvoj inovací vedl k tomu, že řada pracovních specializací mizí tempem, které znesnadňuje řešení pro celé třídy lidí. Omezení vnitřní migrace tyto specializace nevrátí, protože jejich produkt již není na trhu poptáván, respektive je vyráběn postupy, které tuto specializaci již nepotřebují. Zastavení migrace tak způsobí zabrzdění rozvoje (a ztrátu konkurenceschopnosti), které bude nakonec vyřešeno automatizací, respektive robotizací, nikoli zaměstnáním lidí.

Vlády a politici vůbec pravděpodobně skutečně zanedbali přípravu na tuto situaci, a to jim lze právem vyčítat. Nová generace politiků, která teď přichází k moci, se tím musí vážně bezodkladně zabývat a najít způsob, jakým ekonomický rozvoj nebude vést k osobním tragediím. Návrat k starým pořádkům však řešením není a vedl by jen k dalšímu zaostání a ke zhoršení situace.

Tomáš Prouza, ekonom a bývalý státní tajemník pro evropské záležitosti

Volný pohyb bránit, zneužívání pravidel trestat

Problém v Evropě nezpůsobuje volný pohyb osob, ale jeho zneužívání. Nejen v Británii, ale i v dalších bohatších zemích EU, lidé ze středu, východu a jihu Evropy zaplňují především místa, o které nemají „domácí“ zájem, nebo kde prostě „domácí“ zaměstnanci nejsou – typickým příkladem je britské zdravotnictví, jež trpí nedostatkem lékařů i sester.

Pokud lidé odjedou do jiné země, vydělávají tam a platí tam daně, je to naprosto v pořádku a nikdy bychom neměli dovolit, aby to bylo jinak. Jenže mnoho pracovníků do bohatších zemí „vysílají“ firmy, papírově sídlící v chudších zemích EU, a platí jim výrazně méně, než je v zemi, kam je pošlou, obvyklé. To samozřejmě stlačuje úroveň mezd a je to i nefér konkurence vůči těm, kteří svým zaměstnancům platí obvyklé mzdy. Stejně tak občas volný pohyb zneužívají lidé ve snaze získat sociální dávky – ale kvůli tomu volný pohyb nevznikl a státní orgány by měly toto zneužívání pravidel tvrdě postihovat.

Pokud tudíž chceme, aby naše firmy volně nabízely své výrobky nebo služby kdekoliv po EU, měli bychom také chtít, aby své schopnosti mohli volně nabízet na evropském pracovním trhu i jednotlivci. Pokud kývneme na omezení této svobody, velmi rychle se začnou omezovat i ty další, neboť populistů, kteří se bojí konkurence, je na politické scéně většiny zemí bohužel pořád ještě dost. Abychom ale svobodu pohybu zachovali, musíme také mnohem tvrději postihovat ty, kteří systém zneužívají.

Helena Horská, hlavní ekonomka Raiffeisenbank

Nedostatek informací

V Řecku, Itálii a dalších zemích hledají mladí práci jen stěží. V Česku naopak firmy hlásí potíže s obsazováním volných pozic. Proč se tyto dva světy nespojí, proč se Španělé, Italové a nezaměstnaní z dalších zemí, kteří dnes už žijí na poměrně nízkých dávkách a ztrácejí kvalifikaci, nepřestěhují tam, kde je práce dostatek? Jazyková bariéra nemůže přece hrát takovou roli. S angličtinou je už možné se relativně slušně uplatnit i v Česku.

Podle dostupných signálů je pes částečně zakopán v nedostatku informací, povědomí o tom, že v Česku jsou sice nízké platy v euru v porovnání s jejich domovskými zeměmi, ale zároveň tu jsou nižší životní náklady. Možná, že v tomto duchu chybí na úrovni evropských institucí osvěta či podpora stěhování lidí za prací. Místo toho jsou spíše slyšet hlasité protesty proti migraci lidí z „východu“ za vyššími výdělky na „západě“. Obojí ale popírá prapůvodní myšlenku volného pohybu osob, na které byl postaven model měnové unie.

Miroslav Radiměřský, Mendelova univerzita v Brně

Problémem není migrace

Ze zmíněného článku vyplývá původ všech problémů. Není jím migrace samotná, ale co se zahraničními pracovníky, když se ekonomice přestane dařit. Ti přijmou i nižší mzdu nebo začnou podnikat, často uměle, jen aby nemuseli ze země. Tento problém žádné omezení migrace, žádný limit nevyřeší.

Pokud totiž ekonomika poroste, budou firmy tlačit na uvolnění limitů, protože nebudou schopné naplnit volná místa z domácí nabídky. Stačí se podívat na současnou situaci naší ekonomiky. Navíc, dokud bude ekonomika fungovat, s ekonomickými migranty nebudou výraznější problémy.

Ty nastanou, až se ekonomika zasekne, což se dřív, nebo později stane. Jenže v tu chvíli již je na jakékoliv omezování migrace pozdě. Podobně jako jsou v tuto chvíli pro Británii větší starostí Východoevropané pracující na ostrovech, než ti hypotetičtí, kteří by mohli v budoucnu přijít a jež by limitovala regulace

Dušan Tříska, Národohospodářská fakulta VŠE

Nedokonalost trhu

Každý libertarián se děsí jakékoliv regulace. Současně s tím ale musí chránit vlastnictví a respektovat existenci externalit, zejména negativních. Nemůže tedy přehlédnout, že otevření pracovního trhu v zemi X může efektivně vytunelovat (vysát, vykrást) lidský kapitál země Y, a tím ji třeba připravit o naději dosáhnout stavu, ze kterého lidé jen tak neodejdou.

Příkladem je český fotbal, který postupně degeneruje už i jako množírna hráčů pro Bundesligu. A to naše kluby pořád dostávají za odcházející hráče něco zaplaceno. Na rozdíl od českých nemocnic, které za vycvičenou a posléze vytunelovanou zdravotní sestru nedostanou nic, nejspíš proto, že za náhradní, rovněž kvalitně proškolenou Ukrajinku se u nás také neplatí.

Libertarián toto uspořádání nemilosrdně, a trochu cynicky interpretuje jako nedokonalost trhu, v tomto případě „s bílým masem“. Politicky o něco korektněji, tedy jazykem, který musí u státnice použít student, bychom řekli, že pracovní síla je výrobní faktor či kapitálový statek jako každý jiný, a tak by se s ní i mělo nakládat. Možná překvapivě se od libertariána dozvíme, že by rozuměl zákazu volného, tedy bezúplatného transferu sportovních talentů a vycvičených zdravotních sester, nezávisle na tom, kde se děje.

Petr Zahradník, člen Evropského hospodářského a sociálního výboru, Brusel; ekonom České spořitelny

Se sirkami si nehrajme

Volný pohyb pracovníků, založený na objektivně a komplexně vnímaném prostředí trhu práce a jeho jednotlivých parametrů, představuje základní kámen, který může buď stmelit, anebo naopak definitivně pohřbít projekt evropské integrace. Je-li jeho nezpochybnitelným základem jednotný vnitřní trh, je volný pohyb pracovníků jeho nedělitelnou součástí. Vnímáme-li jednotný vnitřní trh jako potenciální homogenní ekonomické prostředí, kde budou maximálně setřeny rozdíly mezi členskými zeměmi, nemůžeme je stavět v případě trhu práce. Pokud máme pracovní trh regulovat, tak je to nepochybně v případě přílivu osob mimo Evropskou unii (pro které nebyl jednotný vnitřní trh konstruován). Nejkřiklavějším případem podcenění přílivu osob mimo EU je samotný Brusel, třetí nejvyspělejší region EU s mimořádně vysokou životní úrovní, a současně téměř dvacetiprocentní mírou nezaměstnanosti.

Je zapotřebí respektovat reálné rozdíly ve vyspělosti ekonomik a jim odpovídající úrovně mezd. I zde dochází ke sbližování. Jestliže na začátku 90. let byl poměr mezi německou a českou průměrnou mzdou až 1:15, nyní ne to zhruba 1:3,5. Má-li být i trh práce v EU homogenní, musí se na něm bez restrikcí střetávat nabídka a poptávka po pracovní síle z celé EU, která teprve určí nějakou novou rovnovážnou cenu, tedy mzdu. Může se ukázat, že naše mzda není projevem sociálního dumpingu (jak se nám snaží vnutit někteří západoevropští aktéři), ale že naopak výše západoevropských mezd je těžce nad udržitelnými parametry jejich ne zcela perfektně fungujících trhů práce.

Na první pohled korektní a spravedlivé heslo stejná mzda za stejnou práci na stejném místě je korektní pouze do té doby, pokud vzdám ambici vytvořit skutečně homogenní trh práce v EU. Pokud se této ambice vzdát nechci, je toto heslo naopak jednou z největších překážek k jejímu naplnění. A zcela nešťastné a věcně nemístné jsou pak některé zjevně ochranářské kroky, prováděné například na řidičích nákladních automobilů, tranzitujících zeměmi, kde ani nevytvářejí přidanou hodnotu, a považovaných přesto po dobu tranzitu za zaměstnance odměňované podle místních podmínek.

Je třeba rovněž dodat, že podíl cizinců z jiných států EU působících trvale či jako vyslaní pracovníci na řádném pracovním trhu (vyjma lucemburského) nepřevyšuje nějakých 6 procent pracovní síly, takže často uváděná distorze z tohoto titulu též není věcně opodstatněným, leč politicky zneužitým argumentem. Se sirkami – jak naznačil brexit – se nevyplatí hrát. Lze jimi založit požár s netušenými důsledky. Vzhledem k tomu, že trh práce se týká téměř každého, představuje v tomto ohledu velmi nebezpečné potenciální ohniště.