Je to pár dní, co jadernou elektrárnu Fukušima 1 a její techniky trápil především akutní nedostatek vody, kterou by mohli chladit palivo v reaktorech, v nichž okamžitě po zemětřesení nouzový systém zastavil štěpnou reakci. Poté se k „potížistům“ přidaly bazény s použitým palivem umístněné nad reaktory. Z těch výpadek elektrické energie a následně tak chlazení učinil časovanou bombu. Vláda nasadila vrtulníky, vodní děla, policii - a všichni činili vše, aby palivo jakýmkoliv způsobem zavodnili a ochladili. Dnes je trápí problém zcela odlišný.
Přečerpání vody je pouze začátek
Drenáže a záchytné systémy pod reaktorem jsou plné po předchozích zásazích a vysoce radioaktivní vodu je třeba někam odčerpat. Zároveň je nezbytně nutné reaktory dále chladit, což vzhledem k nefunkčnímu chladicímu systému lze opět jedině vodou přiváděnou z externího zdroje, která bude končit v již tak přeplněných jímkách. Elektrárna stojí na pobřeží a k přelití hladiny přes přepad nouzového záchytného systému zbývá asi jeden až jeden a půl metru. Pokud by došlo k přelití, poteče voda, nad jejíž hladinou ukazují přístroje aktuálně hodnotu 1000 mSv/ hod, přímo do Tichého oceánu.
Samotné přivedení elektrické energie do elektrárny a zapojení základních obvodů na velínech všech čtyř bloků je sice velký pokrok, ale zásadní řešení přiblížilo jen minimálně
Techniky tedy čeká opravdu nelehký úkol – vodu z podzemí jednotlivých bloků odčerpat. Elektrárna sice disponuje velkou kapacitou pro skladování kontaminované vody, ukázalo se však, že většina pohotovostních zásobníků v těsné blízkosti jednotlivých bloků je plná. Společnost TEPCO, která elektrárnu provozuje, tak musí nejprve natáhnout provizorní potrubí a hadice od pohotovostních zásobníků do zásobníku centrálního, který je vzdálen 600 metrů, a vodu do něj ze všech čtyř bloků přečerpat. Realizace jenom tohoto úkonu se odhaduje minimálně na tři dny. Až poté bude možné začít čerpat silně zamořenou vodu z drenážního systému do pohotovostních zásobníků. Odhadem se jedná o celkový objem 3000 až 6000 tun silně kontaminované vody.
TEPCO od včerejška řeší i nákup nových tanků a cisteren, do nichž by mohlo vodu čerpat. Teprve až po odčerpání kontaminované vody z podzemí se budou moci na místo vrátit technici, začít znovu zapojovat kabely termoregulace reaktoru a snažit se o oživení chladicího systému. Ukazuje se tak, že samotné přivedení elektrické energie do elektrárny a zapojení základních obvodů na velínech všech čtyř bloků je sice velký pokrok, ale zásadní řešení přiblížilo jen minimálně.
Letecké a družicové záběry poškozené elektrárny navíc odhalily, že například na čtvrtém bloku vůbec nejsou motory, které by měly pohánět pumpy obnovovaného chladicího systému. Motory patrně padly za oběť ničivé tsunami. Je tedy otázkou, co všechno odhalí diagnostika systému a jak dlouho potrvá jeho obnova. V situaci, kdy ani přesně nevíme, kdy se s diagnostikou systému bude vůbec moci začít, tyto vyhlídky nepůsobí nijak optimisticky.
Hrozivě vypadají i čísla o nárůstu radiace v moři v těsné blízkosti elektrárny. Měření probíhají 330 metrů od pobřeží, v rovině ústí drenážního systému elektrárny. V úterý data ukazovala 130 becquerelů na kubický centimetr vody, což znamenalo 3355násobné překročení limitů, včera v 7:00 (SELČ) pak test ukázal 180 becquerelů/cc, což je hodnota přesahující limity 4385krát.
Naměřená čísla ukazují na to, že k úniku radioaktivní vody do moře již v blíže nespecifikovaném množství došlo. O přesném zdroji kontaminace se zatím neví. I v tomto případě se jedná o izotop jódu 131, který má poločas rozpadu osm dní. Díky rozředění v mořské vodě pak radiace se vzdáleností od elektrárny rapidně klesá, například ve vzdálenosti 16 kilometrů dosáhly úterní hodnoty 58,8 becquerelů na kubický centimetr vody.
Kde se vzala tak vysoká radiace?
Zásadní otázkou je, jak se do drenážního systému pod budovou parní turbíny dostala radiace v takovém množství. K dnešnímu dni jsou teorie celkem tři.
- Zaprvé: při zavodňování bazénů s použitým palivem došlo k přelití a voda se tak dostala do prostorů mimo budovu reaktoru.
- Druhá teorie mluví o defektu na potrubí, které vede páru z reaktoru k lopatkám turbíny a následně zpět kondenzovanou a ochlazenou vodu do reaktoru. Systém je jednookruhový, tudíž se stejné médium používá jak k chlazení paliva, tak následně v plynném skupenství k pohonu turbíny. V případě defektu na potrubí pak může radioaktivní voda unikat kdekoli v celé délce potrubí, které spojuje reaktor s turbínou. Na potrubí je automatický diagnostický systém, jenž defekt odhalí, ale k jeho činnosti je třeba elektrická energie.
- Třetí variantou je ztráta těsnosti tlakového obalu reaktoru a následný "průsak" radioaktivní vody z vnitřní části reaktoru. Pro tuto tezi mluví i nález malého množství plutonia v prostoru elektrárny a k této teorii se kloní i japonský Úřad pro jadernou bezpečnost.
Na středeční tiskové konferenci k problému mluvčí úřadu poznamenal: „Nemáme žádné přímé indicie, že by došlo k roztržení kontejnmentu reaktoru. Nezvyšující se tlak uvnitř reaktoru a vysoká radiace v budově však naznačují, že patrně došlo k jisté ztrátě těsnosti.“
Chybějící dozimetry a přebytek vyhořelých tyčí
Úsporné kroky akciové společnosti TEPCO jsou patrně přímou příčinou rozsahu a závažnosti havárie ve Fukušimě
Hlavní roli v celé této jaderné krizi hraje společnost Tokyo Electric Power – TEPCO. Tím, že se jedná o akciovou společnost – a tedy de facto soukromý, na státu nezávislý subjekt – je vláda značně limitovaná jak v možnostech direktivních zásahů do řešení krize, tak i v monitoringu dění na místě. TEPCO nedostatečně informovalo o aktuálním stavu a celou věc se od počátku snažilo vyřešit ve vlastní režii. Odmítlo nezávislého pozorovatele v místě havárie. Kritika dostoupila vrcholu, když společnost v neděli mylně informovala o hladinách radiace přímo v elektrárně. Technik se při měření spletl o dvě desetinná místa a TEPCO tato data bez ověření poslala Úřadu pro jadernou bezpečnost. Firma v očích veřejnosti naprosto ztratila důvěryhodnost.
Bohužel TEPCO nenese vinu jen na chaotickém řešení stávající situace. Úsporné kroky firmy jsou patrně přímou příčinou rozsahu a závažnosti havárie. Naprosto kruciálním problémem se ukázalo být skladování vyhořelého paliva. TEPCO tento problém, jak se zdá, jednoduše neřešilo. Podle záznamů firmy bylo v okamžiku zásahu zemětřesením přímo v elektrárně v prostoru nad reaktory skladováno na 4000 palivových, vysoce radioaktivních uranových tyčí, každá o délce 3,5 metru. Tedy zhruba trojnásobek množství, které je náplní celkem ve všech šesti reaktorech během plného provozu.
Tyto vyhořelé články jsou skladovány v hlubokých bazénech přímo nad reaktorem, kryty byly velmi jednoduchou střešní konstrukcí, jež vzala za své při výbuších vodíku uvolněného z par odchazejících z přetlakovaného reaktoru. Oběh chladící kapaliny v bazénu je závislý na jednom jediném čerpadle. Odborník v oboru David Lochbaum situaci zhodnotil takto: „Tento způsob skladování vyhořelého paliva je recept na katastrofu a rozvoj této katastrofy můžeme právě teď v Japonsku sledovat.“
Firma TEPCO se potýkala s problémy výstavby a umístnění meziskladu vyhořelého paliva, a proto se snažila zvýšit kapacity pro uskladnění paliva přímo v prostoru elektrárny. Jak vyplývá z dokumentů datovaných k roku 2010, TEPCO chystala výstavbu nového bazénu a zvětšení skladovací kapacity. Z přiložené dokumentace však vyplývá, že jediným místem, kde bylo možné kapacitu navyšovat, byly právě již existující bazény v budovách reaktorů. Ze stejné dokumentace plyne, že TEPCO plánovalo zdvojnásobit kapacitu stávajících bazénů a nad reaktory ve finále skladovat přes 8000 palivových článků. Tiskový mluvčí firmy TEPCO však nyní přímý dotaz na toto téma odbyl odpovědí: "Teď řešíme aktuální situaci v elektrárně Fukušima 1"
Část „samurajů“ pracujících na likvidaci havárie ani není vybavena dozimetry, přestože to jednoznačně ukládá zákon
O žalostných bezpečnostních poměrech hraničících s naprostou nezodpovědností vypovídá i další zjištění. V týmu „padesátky samurajů“, jak se začalo teď již mnohem většímu týmu pracujícímu na likvidaci havárie říkat, jich část ani není vybavena dozimetry (údajně jich bylo hodně zničeno zemětřesením), přestože to jednoznačně ukládá zákon. Pracovník, jenž na místě působil, avšak přál si zůstat v anonymitě, dnes pro televizi NHK uvedl: „Dozimetrů je málo, většina nefunguje. Rozhodně je proto nemáme všichni. Maximálně jeden, dva vybraní ze skupiny. Pokud se držíme pohromadě, máme alespoň hrubou představu o expozici, ale stačí se trochu vzdálit od měřeného kolegy a o vlastní dávce člověk nemá ponětí.“
Japonský úřad pro jadernou bezpečnost dnes vyzval TEPCO k dodržování alespoň elementárních nařízení a celou věc šetří.
O havárii jaderné elektrárny Fukušima 1 si přečtěte více v článcích:
