Svědectví o důležitém jednání lobbisty Marka Dalíka, nejlepšího přítele Mirka Topolánka, za přítomnosti tehdejšího náměstka ministryně obrany Martina Bartáka o zbrojních zakázkách znovu nastolilo závažné otázky o korupci na nejvyšších místech. Se šéfy rakouské zbrojovky Steyr se nejednalo o ničem větším ani menším než o změně podmínek mnohamiliardového kontraktu na dodávku strategické výzbroje pro armádu České republiky – obrněných transportérů pandur.
Otázka první: Co je tohle za obchodování?
Šlo o to, že výrobce transportérů nesplnil některé podmínky původního kontraktu. Za to by jinde ve světě následovala sankce pro dodavatele. V tomto případě je to však naopak. Dodavatel dostal od českého státu místo sankce odměnu spočívající ve značném navýšení ceny za jednoho obrněnce. Celkový počet vozidel je sice nižší, ale původní zisk, který dodavatel plánoval na celý kontrakt, mu pravděpodobně zůstal zachován, pokud nebyl dokonce navýšen.
Dalík schůzku nepopírá. Pouze tvrdí, že si během jednání neřekl o žádnou provizi, jak vypověděl zástupce dodavatele. Dalík podle svědectví manažera firmy Steyr požadoval 18 milionů eur, tedy skoro půl miliardy korun. Těžko říci, co je vlastně horší. Zda to, že za dodávku obrněnců byla vyplacena obrovská – a možná nikoli první – provize, anebo to, že za český stát o takovém důležitém kontraktu vyjednávají diletanti, kteří ani nejsou schopní využít problémů dodavatele a snížit cenu. O podmínkách dodávek náhradních dílů, servisu, generálních oprav a dalších následných plnění dodavatele je snad lepší nevědět. O tom, zda byla, nebo nebyla vyplacena nějaká provize, kdo a komu ji vyplatil, se možná časem dozvíme víc.
Otázka druhá: Lobbista šéfvyjednavačem státu?
Na tomto případu nás však snad ještě víc než provize zaujalo to, jak se na ministerstvu obrany vedla – a doufejme, že minulý čas je namístě – jednání o takových klíčových zakázkách pro armádu. Jak se vůbec soukromá osoba může dostat na takové jednání? Co Dalík vlastně na schůzce dělal a koho reprezentoval? Zaměstnancem ministerstva ani Úřadu vlády ČR nebyl, smlouvu s resortem obrany neměl. Že neměl ani bezpečnostní prověrku, kterou bychom u účastníka podobného jednání předpokládali, je další obrovský problém. Možná chtěl Steyeru jen nabídnout PR služby své agentury New Deal a náměstek Barták ho vzal s sebou, když už měl cestu tím směrem. Anebo hlídal náměstka Bartáka, aby si neřekl o úplatek?
Otázka třetí: Existuje úřední zpráva o jednání?
Lobbista Dalík může sám za sebe jednat, s kým chce. Pokud ho na toto důležité jednání vzal Barták, udělal z něho osobu reprezentující zájmy státu. A Česká republika se tím stala asi jediným státem na světě, za který jednají lobbisté.
Kdo náměstkovi Bartákovi dovolil, nebo přikázal, aby Dalíka na takové jednání vzal? Z každého takového jednání se pořizuje záznam pro nadřízeného. Udělal jej Barták? Pokud ano, komu jej předal? Jak na to dotyčný nadřízený reagoval? Pokud náměstek Barták účast lobbisty Dalíka na jednání neměl schválenou, a ani nepořídil záznam, porušil tím zákony ČR? Kolikrát asi Dalík za stát vyjednával? Co tam jménem České republiky, ale na svůj účet, dojednal?
„Marek Dalík nebyl ministerstvem obrany nikdy nominován na žádné oficiální jednání o kontraktu a nebyl ani členem žádné pracovní skupiny, která se v rámci resortu touto problematikou zabývala. Proč byl u jednání v listopadu 2007, na to se musíte ptát pánů Dalíka či Bartáka,“ odpověděl ČESKÉ POZICI mluvčí resortu obrany Jan Pejšek.
Otázka čtvrtá: Za koho vlastně Dalík jednal?
ČESKÁ POZICE Dalíkovi i Bartákovi položila řadu relevantních otázek. Ani jeden nereagoval. Proto zbývá prostor pro další dvě otázky:
- Nebylo to tak, že účast Dalíka si vymínili pánové ze Steyru, neboť byli informováni o jeho blízkosti premiérovi Topolánkovi?
- A co jestli Dalíka k jednání nenominovalo české ministerstvo obrany, nýbrž rakouská strana?
