Koncem listopadu byla ve Vatikánu představena první apoštolská exhortace papeže Františka, poměrně rozsáhlý dokument s názvem Evangelii Gaudium (Radost evangelia). Svatý otec v něm promlouvá o pastorační službě, strukturální reformě církve a rovněž o finančně-ekonomickém světovém řádu, který podrobuje tvrdé kritice.
V článku 54 dokumentu se přímo píše, že dnešní ekonomika lidi „zabíjí“ a o kus níže, že nespoutaný kapitalismus je „novou tyranií“.
Mýlí se papež v náhledu na ekonomiku?
Americký finanční tisk (těžko pro něj užít jiný přívlastek) šílel. Komentář předního amerického byznysového magazínu Forbes ze začátku prosince, který výše uvedenou pasáž napadá, začíná slovy: „Všichni jsme doufali, že tenhle chlápek bude jiný.“
Ihned se nabízí otázka, zda by si Forbes dovolil nazvat „chlápkem“ nejvyššího představitele nějakého jiného náboženství. Anebo kamarádsky popíchnout šéfa amerického Fedu Bena Bernankeho, pokud by centrální banka výjimečně udělala něco, co Forbesu není po chuti.
Jak uvádí autor článku Bill Frezza, co se týče ekonomiky, „tak se na odbornou znalost svatého otce raději nespoléhejme“. Skutečně? Copak si asi myslí o odborných znalostech tria Evropská centrální banka, Evropská unie a Mezinárodní měnový fond obyvatelé Řecka nebo Španělska, včetně těch, kdo oplakávají své nejbližší, kteří se kvůli současnému vývoji ocitli na mizině a spáchali sebevraždu?Co se týče ekonomiky, „tak se na odbornou znalost svatého otce raději nespoléhejme“, píše Forbes
A jakýpak má na mě názor štrasburská Rada Evropy? Jak uvedl ve svém prohlášení ze 4. prosince její komisař pro lidská práva Nils Muižnieks, „úsporná opatření vnucovaná členským zemím mezinárodními věřiteli podkopávají sociální a ekonomická práva lidí“. Jak vidno, tak taky nerozumí spekulacím.
Globální list amerických obchodních kruhů The Wall Street Journal ve svém čísle z 3. prosince potměšile dokazuje, že papež František mluví hlouposti, když si přeje rozšířit roli státu. V článku nazvaném Papež, stát a Venezuela popisuje neúnosnou situaci a nedostatek zboží v tomto jihoamerickém státě, které má na svědomí skutečně hanebné působení prezidenta Nicoláse Madura, na důkaz toho, proč je špatné, přeje-li si papež poskytnout státu větší roli. A rovněž toho, že papež tvrdí, že hrůzostrašná chudoba ve světě je výsledkem absolutní autonomie trhů – a „finančních spekulací“ – autor článku již opomněl odcitovat také konec papežovy věty.
Jak je to pak ale s Čínou neboli se státem, který za posledních několik desetiletí pozvedl z bídy stamiliony lidí? Se státem, pro který představuje jedno z největších nebezpečí právě to, že zde roste nerovnost mezi chudými a bohatými, jako je tomu ve Spojených státech?
Rush Limbaugh, moderátor diskusního pořadu jedné americké konzervativní rozhlasové stanice, nazval tvrdou kritiku kapitalistického světového řádu z úst papeže Františka přímo „čistým marxismem“, přičemž také dodal, že je „dramaticky, trapně a záhadně nesprávná“. Limbaughovi, jenž má za zády posluchačský tábor čítající 15 milionů lidí, se velmi nelíbilo papežovo tvrzení, že „modlářství peněz vede k nové tyranii“.
Papežská neomylnost se v souladu s dogmatem vztahuje pouze na oblast víry a morálkyStuart Varney, který je členem episkopální církve, v pořadu televizní stanice Fox News, jež se od samého vzniku snaží působit co nejvíce rebelsky a zuřivě podporuje stoupence republikánského hnutí Tea Party požadující všeobecně co nejnižší míru intervence státu, v reakci na papežovu exhortaci prohlásil, že jakmile si přečetl, že má spasit duši, ihned se vybral do kostela.
Doufejme, že se mu to podařilo, když už se neuháněl modlit poté, co vezdejší svatá žena „teapartistů“ Sarah Palinová ještě jako kandidátka na viceprezidentku přišla s tvrzením, že prezident Putin je opravdu moc nebezpečný, což vzápětí podložila tím, že ona vidí ze zadního dvora svého domu na Aljašce až do Ruska. Dodejme, že jde o tu samou Sarah Palinovou, která se ve video rozhovoru ve vysílání Huffpost Live 3. prosince svěřila, že jí připadá Evangelii Gaudium „příliš liberální“. Že by liberálně marxistické?
Americké vydání britského týdeníku The Week informovalo o části papežské exhortace týkající se ekonomiky s titulkem Papež František nenávidí ekonomiku prosakující shora, ale není liberál. Pojem „shora prosakující ekonomiky“ (trickle-down economics) označuje zásadu, že boháči mohou klidně dále bohatnout, protože pak budou utrácet a díky tomu se budou mít všichni dobře. Věty typu „finanční systém, jenž vládne místo toho, aby sloužil“, jež se lze v papežské exhortaci dočíst, by se podle článku skvěle hodily i jako hesla hnutí Occupy Wall Street a americkým čtenářům při nich před očima vyvstávají obrazy policistů, odtahujících za nohy demonstranty z newyorského parku Zuccotti.
Americké listy se uklidňovaly tím, že ve finančních a ekonomických otázkách papež František není neomylný, neboť papežská neomylnost se v souladu s dogmatem vztahuje pouze na oblast víry a morálky.
Kdo uhodil hřebíček na hlavičku
Při čtení těchto útoků se nabízí otázka, co Američany na učení hlavy katolické církve až tak překvapilo. Co bylo tak nezvyklého na tom, že církev i nyní hlásá rovnost, milosrdenství vůči chudým a lásku k bližnímu?
Čekali snad, že papež František prohlásí, že naprosto souhlasí s ropnými giganty, protože totálně a navždy znečistily někdejší idylické a panenské oblasti Nigérie, přičemž všechen zisk shrábla kromě nadnárodních gigantů vládnoucí zlodějská třída, zatímco ti, kteří tam třou bídu s nouzí, si lámou hlavu nad tím, k čemu je vůbec dobré, že je jejich země bohatá na ropu?Co je tak nezvyklého na tom, že církev i nyní hlásá rovnost, milosrdenství vůči chudým a lásku k bližnímu?
Nebo snad to, že bude zcela souhlasit se zahraničními bankami, jež v Maďarsku vysávají ty, kteří si vzali úvěr v cizí měně, a jejich dlužníci jim už bůhví pokolikáté splácejí poskytnuté úvěry, přičemž jim ještě pořád dluží víc, než si od nich půjčili?
Co vůbec čekali obzvláště poté, co papež František během mše, kterou sloužil 22. září v Cagliari na Sardinii pro 300 tisíc lidí, prohlásil: „Nepotřebujeme takovýto globalizovaný ekonomický systém, jenž nám způsobuje tolik škod. V centru ekonomického systému musejí stát lidé, a nikoli peníze.“
V papežské exhortaci se lze dočíst, že:
„zatímco výdělky menšiny exponenciálně rostou, roste také propast, která odděluje většinu od blahobytu, kterému se těší těchto několik šťastných lidí. Tato nerovnováha plyne z ideologií, které obhajují absolutní autonomii trhů a finančních spekulací. Proto upírají právo na kontrolu státům, které jsou pověřeny tím, aby chránily obecné blaho. Nastoluje se nová, neviditelná, někdy virtuální tyranie, která jednostranně a neúprosně diktuje svoje zákony a svoje pravidla. Zadluženost a úroky navíc vzdalují státy od jejich uskutečnitelných hospodářských možností a občany od jejich reálné kupní síly.“
Ten, podle něhož snad „tenhle chlápek“ doslova neuhodil hřebíček na hlavičku, a to jak v kontextu globálním, tak kontinentálním, by se předtím, než se pustí do jakéhokoliv článku či burzovní transakce, neměl spěchat pomodlit do episkopální či kterékoliv jiné modlitebny, ale měl by požádat manželku nebo manžela, aby mu konečně strhli s očí zapomenutou roušku.
