Aktuální průzkumy předvolebních nálad ukazují, že do Poslanecké sněmovny by mohlo proniknout hned několik politických stran, které nyní nejsou zastoupeny v Poslanecké sněmovně. Z dubnových šetření agentur Factum Invenio, SANEP či Median vyplynulo, že kolem tří procent a výše se pohybuje šest politických formací: KDU-ČSL, Strana zelených, Suverenita – Blok Jany Bobošíkové, Strana práv občanů – Zemanovci, Strana svobodných občanů a Národní socialisté – levice 21. století. Brzy by se v průzkumech mohla objevit i Česká pirátská strana, protože pirátský proud v Evropě značně sílí.
Příčinou vzestupu malých stran jsou mimo jiné průšvihy a skandály etablovaných stran, ať už ve vládních či opozičních řadách. Tím, co může malým a novým subjektům naopak uškodit, je negativní zkušenost voličů s Věcmi veřejnými, které vsadily na punc „nedinosauří novosti“. Véčkařům se podařilo před dvěma lety „utáhnout“ přes půl milionu voličů, kteří nyní budou určitě opatrnější a hlavně skeptičtější vůči novým stranám.
ČESKÁ POZICE kontaktovala lídry sedmi malých stran a položila jim několik otázek. Týkaly se jejich politických cílů, programu, koaličního potenciálu, které strany považují za hlavní konkurenty či jak by napravily katastrofální stav důvěry veřejnosti v českou politiku. Všichni lídři potvrdili, že jejich strany mají parlamentní ambice.
Pro čtenáře jsme pro přehlednost vytvořili jakési menu malých politických stran, které stojí před prahem dolní komory parlamentu. Jelikož byly odpovědi předsedů a jednoho místopředsedy rozsáhlé, jejich kompletní znění je k dispozici v PDF příloze.
(Hnutí ANO 2011 Andreje Babiše či nově vzniklé politické hnutí Změna jsme do analýzy nezahrnuli, protože zatím není jasné, v jaké formě do politického boje v budoucnu zasáhnou.)
KDU-ČSL
Lidovci budou prosazovat sociálně-tržní hospodářsví. Inspirovali se Německem.
Lidovci se už zhruba půl roku pohybují v průzkumech nad kritickou hranicí pěti procent a z neparlamentních stran mají největší šanci vrátit se zpět do sněmovny. Po neúspěchu v roce 2010 strana vyměnila vedení. Předsedou se stal do té doby neznámý náchodský zastupitel Pavel Bělobrádek. KDU-ČSL se v poslední době navíc daří pronikat do médií. Asi nejvíce na sebe upozornili kritikou zakázky na ministerstvu práce (nový systém vyplácení sociálních dávek). Kandidovat za stranu v prezidentských volbách bude europoslankyně Zuzana Roithová.
Na otázku, co je hlavní programovou devizou strany, místopředseda Marian Jurečka ČESKÉ POZICI sdělil: „Ta se nemění už od devadesátých let. Jmenuje se ‚sociálně-tržní hospodářství‘ a jde o německý ekonomický koncept, který už dvakrát po sobě vytáhl Německo z vážné hospodářské krize. V devadesátých letech se nám za tento koncept nynější prezident otevřeně posmíval a nazýval jej kočkopsem. Prý existuje jen trh nebo socialismus. Dnes je doba bohudíky jiná.“
Strana podle Jurečky nabízí nový ekonomický program, na němž pracovali přední čeští ekonomové a národohospodáři. Lidovecký program podle něho akcentuje silnou propopulační politiku pro pracující střední stav.
Příčinu eroze důvěry veřejnosti v českou politiku Jurečka vidí v nedostatku odvahy k dlouhodobým konceptům. „Žije se od voleb k volbám a pak po nás potopa. Slibují se malé rychlé věci. Potřebujeme vizionáře, jako byl Baťa. Lidi s odvahou dělat plány na deset, dvacet let. Lidi s odvahou nutit politiky do definice národních a státních zájmů. A lidi s odvahou nekrást,“ dodává místopředseda.
Za hlavní konkurenty Jurečka považuje ODS a TOP 09. „Jejich hlasy chceme. Pravicoví voliči už jistě zmoudřeli a vědí, že experimentální česká cesta nikam nevede. Zemí zmítá chaos, korupce a nedostatek ekonomické a politické koncepce.“
Strana práv občanů – Zemanovci (SPOZ)
Důchodce z Vysočiny díky prezidentské kandidatuře zviditelňuje i svou stranu
Podobně jako lidovcům rostou i Zemanovcům předvolební preference dlouhodobě. Už vícekrát jsme poukazovali na fakt, že z kandidatury Miloše Zemana na Hrad by mohla těžit i strana, která v roce 2009 vznikla právě na odkazu bývalého sociálnědemokratického premiéra. Zeman se v průzkumech kandidátů na Hrad od začátku pohybuje na předních pozicích, a dělá tím logicky reklamu straně, jíž je čestným předsedou. „Je velmi pravděpodobné, že by se naše strana dnes do parlamentu dostala,“ míní její šéf Vratislav Mynář.
Podle něho se Zemanovci programově mimo jiné zaměřují na podporu investičních programů a rádi by podpořili do budoucna vznik zákona o prokázání původu příjmů a majetku. Mynář si myslí, že česká politika trpí nedostatkem zkušených a prověřených lidí. „Politika je umění a poslání. Stávající politici si neuvědomují, že tím, jak se chovají ke svým politickým soupeřům, neustálým napadáním a vyčítáním ničí politickou kulturu v naší společnosti.“
Pokud by Zemanovci ve sněmovních volbách výrazně uspěli, nezříkají se vládní zodpovědnosti – ale jen za předpokladu prosazení programových bodů SPOZ. „V případě, že by se mělo jednat o nějaký účelový, vládní slepenec, pak účast odmítáme a byli bychom opoziční stranou. A to i v případě, že bychom dosáhli volebního výsledku v řádech pěti až osmi procent,“ uvedl Mynář.
Strana zelených
Podle Ondřeje Lišky jsou zelení nejsilnější neparlamentní stranou
Zelení přišli před rokem v rámci českého politického trhu s několika novinkami. V centru Prahy otevřeli kavárnu, která má sloužit jako stranické zázemí a zdroj finančních prostředků. Rozběhli také projekt Zelená akademie, jehož cílem je vzdělávání v oblasti zelené a sociální politiky. Nedávno na sebe strana upozornila oznámením kandidatury do Senátu bývalé místopředsedkyně Ústavního soudu Elišky Wagnerové za zelené v Brně.
Podle šéfa partaje Ondřeje Lišky spočívá „hluboký rozdíl mezi Stranou zelených a ostatními českými stranami (včetně například lidovců) především v tom, že se nikdy nestali součástí systému české politiky, který neprůhledně propojuje moc a špinavé peníze“. Strana se opírá o jasný ideologický proud. Liška je také přesvědčen, že zelení fungují i mimo parlament jako aktivní opozice: jako příklad uvádí návrh změny systému financování politických stran. Vedle toho by programově tlačili na přijetí zákona o státní službě, zpřísnění zákona o veřejných zakázkách či zákazu anonymních akcií.
Příčiny eroze důvěry v českou politiku vidí Liška takto: „Kvůli stále novým a nikdy nedořešeným kauzám se stala česká politika synonymem pro prosazování korupčních a klientelistických zájmů… Dnešní tragédie české politiky pak tkví v tom, že lidé již téměř zcela přestali věřit, že může někdo chtít vstoupit do politiky z jiných důvodů než kvůli osobním zájmům či obohacení.“
„Jsme nejsilnější neparlamentní strana a věřím, že se letos na podzim staneme stranou parlamentní,“ uvedl šéf zelených, podle něhož Strana zelených konkurenci mezi liberálními a proevropskými subjekty prosazujícími udržitelný ekonomický rozvoj a sociální spravedlnost nemá.
Suverenita – Blok Jany Bobošíkové
Jana Bobošíková považuje Suverenitu za jedinou stranu bránící národní zájmy
Na začátku září loňského roku předsedkyně strany Jana Bobošíková v rozhovoru pro ČESKOU POZICI vyřkla odvážný volební odhad, podle něhož by Suverenita v příštích volbách do sněmovny mohla získat až 15 procent hlasů. Její strana ideově souzní s názorovým proudem sílícím v Evropě, který obhajuje konzervativní pravicové myšlenky s důrazem na národní zájmy, silně kritizuje Evropskou unii a mimo jiné zdůrazňuje nutnost redukce přistěhovalectví. Suverenita se hlásí k mnoha myšlenkám prezidenta Václava Klause.
„Jsme jediná strana na obranu národních zájmů České republiky a zájmů jejích občanů. Nehájíme zájmy Bruselu, nadnárodních společností ani lobbistických skupin. Jsme si vědomi toho, že za Českou republiku lidé umírali, že bojovali za její suverenitu a svobodu, a že je tudíž naším úkolem uchovat tento stát v prosperující podobě pro naše děti a další generace,“ zdůrazňuje bývalá europoslankyně Bobošíková. Cílem strany prý není vystoupení z Evropské unie, ale prosazování politiky spolupráce rovnoprávných států, a ne žádný evropský diktát.
Bobošíková by uvítala, kdyby se podařilo přimět strany, které odmítají přijetí eura a kritizují současný model evropské integrace, ke spolupráci. Z hlediska případného sestavování vlády vidí Bobošíková nulový potenciál směrem k TOP 09, což je prý strana, která Českou republiku v zahraniční politice zrazuje a „ve vnitřní politice vede státní finance ke krachu a lidi do chudoby a beznaděje“.
Strana svobodných občanů
Nejvíce voličů by podle Petra Macha Svobodní měli ulovit u TOP 09 a ODS
Svobodní jsou nenápadná strana, ale se sympatiemi velikána české politiky Václava Klause. Od svého vzniku v roce 2009 zatím příliš úspěchů nezaznamenala. V minulých evropských a sněmovních volbách tento subjekt nijak neoslnil a získal v obou případech okolo procenta hlasů. V posledních průzkumech se však pohybuje již kolem tří procent a se Svobodnými se do budoucna musí počítat.
Se šéfem strany Petrem Machem před nedávnem ČESKÁ POZICE vedla rozhovor.
Podle Macha by Svobodní mohli do sněmovny proniknout již v roce 2014. „Šance na to je slušná, protože podpora Svobodných trvale roste (naposledy 3,6 procenta dle Factum Invenio) a neexistuje důvod, aby přestávala růst,“ řekl k cílům strany. Svobodní podle Macha stojí v opozici vůči oběma hlavním proudům – středové pravici (ODS a TOP 09) i středové levici (ČSSD).
„Oba tyto proudy v podstatě prosazují soft-socialismus svého druhu. Svobodní proti tomu stojí s programem svobodného rozhodování lidí o svém majetku a osudu (tedy nízké daně, malý státní rozpočet, smluvní svoboda) a s programem vystoupení z Evropské unie a zařazení se po bok zemí jako Švýcarsko či Norsko, které mají s EU dohody o volném obchodu a pohybu osob,“ upřesňuje Mach.
Důvěra v politiku se podle šéfa Svobodných vytratila kvůli tomu, že zmizela vazba mezi tím, co strany slibují, a tím, co pak ve vládě reálně tyto strany dělají a mohou dělat. Mach si dále myslí, že nejvíce voličů by k jeho straně mělo přecházet od ODS a TOP 09. „S těmito stranami nejvíce svým programem a chováním soupeříme o svobodomyslné voliče,“ dodává.
Národní socialisté – levice 21. století
Podaří se Paroubkovi restartovat slávu československých národních socialistů?
Bývalý premiér a expředseda sociální demokracie Jiří Paroubek dal loni na podzim vale mateřské ČSSD a rozhodl se, že obnoví zašlou slávu prvorepublikových národních socialistů. Od začátku Paroubkova partaj LEV 21 vyvolávala otazníky, zda za projektem nejsou (například vzhledem k sídlu strany) osoby jako Tomáš Hrdlička, Roman Janoušek či Patrik Oulický. V předvolebních průzkumech s výsledky kolem tří procent se strana začala objevovat v dubnu. V krajských volbách si expremiér brousí zuby zejména na Ústecký kraj, kde by se rád stal hejtmanem.
Na otázku, čím se národní socialisté odlišují od ostatních stran a co je jejich programovou devizou, Paroubek mimo jiné odpověděl: „Odlišujeme se tedy minimálně lepší kvalitou programu.“ Je to prý program boje proti hospodářské recesi a hospodářského oživení. Nit suchou šéf LEV 21 nenechal jak na pravicových, tak na levicových stranách.
„Na jedné straně je to vládní pravice, která se díky ,řecké lži‘ a mýtu dinosaurů dostala do vládních lavic a porušuje jeden slib za druhým. Na druhé straně je to ale i parlamentní opozice reprezentovaná především ČSSD, která tu pomáhá oloupit české sportovce. Jindy se zase podílí společně s vládními poslanci na schválení takového zákona, který zhorší již tak špatné ovzduší,“ dodal Paroubek.
Paroubkovci by šli jen do takové koalice, která by přehodnotila výši finančních náhrad plynoucích z církevních restitucí a například by zachovala systém veřejného zdravotnictví „dostupného skutečně pro všechny“. „Nechceme být další Věci veřejné, které vyměnily svůj program za vládní křesla. Nejpřirozenějším programovým partnerem jsou samozřejmě strany levého středu a levice,“ vysvětlil šéf národních socialistů.
Česká pirátská strana
Vzhledem k popularitě pirátů v zahraničí je zřejmě jen otázkou času, kdy se ti čeští objeví v předvolebních průzkumech
Protestní happeningy, demonstrace, semináře, rozhovory s novináři, televizní vystoupení, debaty s politiky – Česká pirátská strana zažívá nevídaný boom. Rozruch kolem kontroverzní mezinárodní protipirátské dohody ACTA mladé straně v posledních týdnech zajistil pozornost široké veřejnosti.
V zahraničí se politickým pirátům daří. V Německu uspěli v nedávných zemských volbách v Berlíně a Sársku, v tamních předvolebních průzkumech už proplachtili kolem zelených a jsou momentálně třetí nejsilnější německou stranou (13 procent hlasů). V Praze se pak před několika týdny konalo celosvětové setkání pirátských stran. Přestože se v českých průzkumech Piráti zatím neobjevují, zdá se, že je to jen otázka času.
„Příklady ze Švédska a Německa ukazují, že v případě příznivých okolností a maximální mobilizace Piráti do parlamentů proniknout dokážou. Věříme, že reálná šance vyvolat pirátskou vlnu existuje i u nás, naše vnitřní organizace je na to dostatečně silná,“ věří v úspěch českých Pirátů jejich předseda Ivan Bartoš.
Programové cíle strany vycházejí podle šéfa strany z nové reality 21. století. „Ostatní politické strany hledají řešení v opakování minulosti, která v nových podmínkách nemůže fungovat. Politiku považujeme především za službu veřejnosti. Politické strany, úřady a veřejné instituce musejí být naprosto transparentní organizace,“ upřesnil Bartoš.
Piráti se podle Bartoše nehodlají podílet na vládě, v opozici by podpořili každého, kdo přijme požadavky otevřenosti veřejné správy (například použití transparentních účtů a účetnictví, svobodného softwaru, služební zákon, zcela transparentní veřejné zakázky). Z hlediska mocenského chtějí Piráti rozbít kartel současných parlamentních stran, tedy ODS a ČSSD, kterým prý sekunduje TOP 09 a KSČM. „V soupeření o voliče lze vyjít ze statistik z Německa, kde Piráti oslovují nejvíce nevoliče, prvovoliče a voliče neparlamentních stran. Kromě toho oslovují lidi napříč politickým spektrem,“ vzkazuje Bartoš.
ČESKÁ POZICE se v článku Co takhle flirt s piráty, páni politici? věnovala tomu, jak Českou pirátskou stranu vnímají její možní budoucí kolegové ve vysoké politice.
