Pegida nedemonstruje pouze proti islamizaci Západu

V neděli 18. ledna odpoledne oznámila policie v sousedním německém Sasku, že pro následující den zakázala konání veškerých demonstrací. To se týkalo především hnutí Pegida, které už od podzimu pořádá v Drážďanech každé pondělí demonstraci proti „islamizaci Západu“.

Důvodem pro zákaz byla údajně konkrétní informace o chystaném útoku na jednoho z organizátorů protestu, zřejmě Lutze Bachmanna, který je zakladatelem a hlavní tváří hnutí (ve středu ve vedení hnutí skončil – reagoval tak na kritiku, která se na něj snesla poté, co na Facebooku zveřejnil svou fotografii à la Adolf Hitler). Několik atentátníků se mělo vmísit mezi demonstrující dav a pak zaútočit. Buď zbraní, či trhavinou, to německá policie neupřesnila.

Jiný obraz

Hnutí Pegida bylo až dosud cílem jen verbálních útoků, ale zato ze všech stran. Kancléřka Angela Merkelová se proti němu vyjadřuje nebývale ostře a vyzývá Němce, aby na demonstrace nechodili, protože stoupenci uskupení mají „srdce plná nenávisti“.

Média o Pegidě informují téměř bez výjimky jako o xenofobním, ultrapravicovém, pravicově populistickém, neonacistickém nebo násilnickém hnutí. A soustřeďují se na Lutze Bachmanna, jenž má za sebou několik trestů za ublížení na zdraví, vloupání a držení drog. Média také při pravidelných pondělních demonstracích kladou větší důraz na protidemonstrace, které se konají v řadě velkých německých měst.

Zkrátka, až potud je situace dost jasná – v Drážďanech se konají pravidelné demonstrace pravicových extremistů a proti nim je třeba se vymezit. Když se ovšem začneme zajímat o detaily, situace už se nejeví úplně černobíle. Stoupenci Pegidy odmítají mluvit s novináři, protože prý jejich slova vždy překroutí a vyberou si z nich, jen co se jim hodí, ale kdo se jde na nějakou demonstraci podívat, vidí jiný obraz než řádící neonacisty.

V průvodu jdou spořádaně muži středního i vyššího věku, ženy s dětmi, občas někdo mladý. Tváří se vážně a po skončení protestu se zase rozejdou. To je mimochodem docela v rozporu s protidemonstracemi, jež většinou pořádá německá levice a které často končí bitkami s policií a zatčením výtržníků.

Pocit odcizení

Odpor proti Pegidě přitom nepramení pouze z extrémně levicových kruhů. Jedna mladá žena při poslední demonstraci například prozradila, že pracuje na drážďanském magistrátu a že tam všichni našli na svém stole lístek se zprávou, že se nesmějí pondělní demonstrace zúčastnit. Univerzita v Lipsku rozesílala e-maily s výzvou, aby se studenti povinně zúčastnili protidemonstrace, a starosta města Grimmy zase na protidemonstrace zorganizoval dva autobusy, ovšem za peníze města.

Správní soud přitom rozhodl, že starosta Düsseldorfu Thomas Geisel nesmí vyzývat k protidemonstraci, protože je to neslučitelné s neutralitou jeho úřadu. Podle zatím oficiálně nepotvrzené zprávy saská zemská vláda podporuje protidemonstranty tím, že jim vyplácí deset eur na hodinu za rozdělování balonků, a poslanci strany Alternativa pro Německo (AfD) se už nechali slyšet, že na vládu vznesou v saském zemském parlamentu dotaz, zda jsou protidemonstrace podporovány z peněz daňových poplatníků.

Pegida demonstruje v prvním plánu proti islamizaci Západu, ale ve skutečnosti na drážďanské ulice přivádí čím dál více lidí více témat. Z průzkumu drážďanské Technické univerzity vyplývá, že většina demonstrujících (54 procent) je celkově nespokojena s německou politikou, 20 procent dotázaných kritizuje média a teprve třetí – 15procentní – skupina demonstrujících má výhrady proti imigrantům a žadatelům o azyl.

Vysvětlení je nasnadě – voliči pravicových stran v posledních letech přihlíželi, jak se jejich vláda vedená německou kancléřkou posunuje stále více doleva, vyjadřuje se pouze politicky korektně, propaguje pro mnohé nepochopitelnou evropskou politiku a bezvýhradně podporuje USA. A to i po odhaleních Edwarda Snowdena, že americká tajná služba odposlouchávala jak samotnou kancléřku, tak ostatní německé občany.

Tito občané mají pocit, že se jim jejich politici, a tím i jejich země, odcizují, a i když se jim jinak daří dobře, jdou demonstrovat – cítí se totiž jako patrioti, kteří brání svou vlast proti negativním změnám.

Vyznění článků

Islám zde samozřejmě hraje svou roli, ale pro mnohé je pouhou špičkou ledovce. Ostatně Pegida zveřejnila seznam svých požadavků, kde klade důraz i na jiné problémy. V médiích ovšem převládá zmíněné téma islámu a německá média vidí hnutí dost negativně (počet článků k pondělí 19. ledna a jejich vyznění v grafu – pozn. autora).

Německé články o Pegidě.

Převaha záporného vyznění přitom není zcela pochopitelná – podle průzkumu vlivného týdeníku Die Zeit sympOdkazatizuje s hnutím Pegida každý druhý Němec. Více než 70 procent dotázaných se obává, že radikální islám je v zemi na postupu, a většina si myslí, že Německo přijímá příliš mnoho uprchlíků.

Podle jiného průzkumu severoněmecké televize NDR klesá důvěra lidí k médiím, 63 procent například nevěří zprávám o Ukrajině a jen 29 procent médiím důvěřuje, tak málo jako nikdy předtím. Týdeník Stern zase píše, že třináct procent občanů by se zúčastnilo demonstrace Pegidy, kdyby se konala někde v jejich blízkosti.

Bertelsmannova nadace zveřejnila studii, v níž uvádí, že 57 procent nemuslimských Němců se cítí islámem ohroženo, před dvěma roky to bylo 53 procent. To všechno je v přímém rozporu s tím, jak je hnutí Pegida prezentováno v médiích a jaký je poměr jeho stoupenců a odpůrců v protidemonstracích.

Postoj německé vlády

Pro kancléřku Merkelovou to byla poměrně těžká volba: buď připravovaný atentát odsoudit, a tím hnutí Pegida v podstatě podpořit, nebo uvítat, že Pegida zrušila svou pondělní demonstraci, což je v souladu s jejími předchozími výroky proti hnutí. Jenže tím by Merkelová potvrdila, že v Německu se smí demonstrovat, jen když teroristé dovolí. Kancléřka zvolila zodpovědnější možnost – právo na demonstraci označila za „vysokou hodnotu“, o níž nelze pochybovat.

Postoj vlády k Pegidě přitom také není jednoznačný – bavorská CSU totiž s mnohými jejími požadavky souhlasí. Uvědomuje si, že veřejnost vnímá řadu otázek jako problém, kterému když se žádná z vládnoucích stran nebude věnovat, přiměje voliče orientovat se jinam.

Zákaz pondělní demonstrace kvůli akutnímu nebezpečí teroristického útoku komentovala Angela Merkelová slovy: „Jako spolková kancléřka mám zájem, aby se kdekoli v Německu mohlo demonstrovat, a to bez ohledu na to, zda se mi názory demonstrantů líbí nebo ne. Jde tady o základní právo.“ I tak vyvstává podstatná otázka: Když byla redakce pařížského satirického týdeníku Charlie Hebdo vyvražděna islamistickými teroristy, celý svět demonstroval za jejich právo na svobodu slova a na zveřejňování karikatur, kohokoli se jim zachce, pod heslem „Je suis Charlie“.

Svobodu slova zaručuje článek 17 Listiny práv a svobod a její článek 19 zase právo se pokojně shromažďovat. O toto právo byli obyvatelé Drážďan teď připraveni, přestože žádné náboženství ani jeho proroka neurazili, nikoho nezabili ani nezranili, jen chtějí v ní žít v míru s kýmkoli, kdo to chce také. Zdvihne se nyní celý svět v čele se 40 vedoucími politiky pod heslem „Ich bin Pegida“?