Pětina české populace žije v přelidněných bytech

Jednolůžková postel zabere téměř dva metry čtvereční. Pět takových lůžek vedle sebe pomyslně představuje životní prostor pětiny Čechů. „Zhruba 20 procent běžné populace, tedy 16 procent domácností, žije v přelidněných bytech,“ stojí ve zprávě o rodině. A domácnost je přelidněná, pokud je velikost obytné plochy nižší než deset metrů čtverečních na osobu. Podle statistického úřadu EU (Eurostat) má mít domácnost pro dospělý pár alespoň jednu místnost, jednu místnost pro každou osobu nad 18 let a jednu místnost pro dvě osoby mladší.

Miliony obyvatel Česka žijí nekomfortně i proto, že nestojí o nájemní bydlení. Kvůli vysokým cenám bytů si přitom větší vlastní bydlení nemohou dovolit. Za vstupními dveřmi tak o sebe zakopává až třetina domácností, ve kterých žijí děti. A ještě jedno číslo: v prostorově nevyhovujících podmínkách žije každý druhý samoživitel.

Vlastní standardy bydlení

Nekomfortní bydlení je dlouhodobým trápením české společnosti. Před deseti lety činil podíl osob v přelidněných bytech dokonce 33 procent. „Je historickou skutečností, že během socialistické éry se stavěly byty malé,“ napsala mluvčí ministerstva pro místní rozvoj Veronika Vároši. Tuzemsko je na tom z těchto zemí ještě dobře. Srovnání vévodí Rumunsko, kde se v domácnostech tísní každý druhý.

Podle Martina Luxe ze Sociologického ústavu Akademie věd nelze takto univerzálně státy porovnávat, protože každý má své standardy bydlení. Údaj Eurostatu proto označuje za zavádějící. „Je z něj patrné, že žijeme v menších bytech než Francouzi nebo Němci, ale také máme menší průměrné mzdy,“ sdělil LN Lux.

České výzkumy podle Luxe ukazují, že většina obyvatel je se svým bydlením spokojená: „Napsali jsme i stať, která Eurostat upozorňovala na mezery takového necitlivého a plošného způsobu vykazování. Důležitější než ,objektivní‘ srovnání nesrovnatelného je subjektivní vnímání bydlení samotnými lidmi – a dle tohoto vnímání je obecně situace v Česku dobrá.“

Tuto kategorii zkoumal ovšem i Eurostat. S úrovní svého bydlení jsou spokojeni tři ze čtyř Evropanů, v průměru jde o 7,5 bodu na škále od nuly do deseti. V Česku je spokojenost s bydlením mírně nadprůměrná, tedy 7,7 bodu. Nejspokojenější jsou severské státy Evropy, které se pohybují nad osmi body.

Pokles obliby nájmů

Na evropské srovnání si podle mluvčí ministerstva pro místní rozvoj Veroniky Vároši stěžují i pracovníci Výzkumného ústavu práce a sociálních věcí a stanovili si raději vlastní charakteristiku přelidnění bytu. „Také například zástupci seniorských organizací či Svazu na ochranu nájemníků přicházejí často s kritikou nedostatku malých bytů,“ uvedla Vároši.

Zpráva o rodině poukazuje i na další trend, jímž je potřeba byt nebo dům, ve kterém žijí, vlastnit. „Ke vztahu Čechů k vlastnickému bydlení odkazujeme na zjištění Sociologického ústavu Akademie věd, podle kterého si vlastnictví domu či bytu představuje jako ideál více než 80 procent Čechů. A tento trend sílí,“ napsala mluvčí ministerstva pro místní rozvoj.

Před 15 lety mělo tento ideál asi o pět procent lidí méně. Zároveň klesla obliba nájmů z asi 15 procent před 15 lety na deset procent. „Nelze vyloučit, že to souvisí se zkušeností z komunistické éry, kdy bylo vlastnictví nemovitostí potlačováno,“ uvedla Vároši. „Investice do nemovitosti je sice dlouhodobou, ale v zásadě investicí jistou,“ okomentoval tento trend Jan Borůvka, generální sekretář Asociace realitních kanceláří.

Borůvka připomíná doby, kdy obyvatelé byli ochotni zaplatit cokoliv. „Ať už vyprovokováni médii v rámci strachu ze zdražování nemovitostí po vstupu do EU, nebo levnými hypotékami. Krize po roce 2008 naučila naše spoluobčany upřednostňovat pronájem a majitele včetně developerů ceny nemovitostí snižovat,“ myslí si Borůvka. Dnes je tuzemsko podle něho zase v situaci, kdy jsou v nabídce „levné peníze“, a situace se opakuje.

Neblahý vliv hypoték

Odborníci upozorňují, že splácení hypoték rodiči bude mít neblahý vliv na jejich potomky. Ti nemohou počítat s tím, že jim rodiče do začátku samostatného života zásadně vypomůžou. Materiál navíc uvádí, že desetina Čechů na bydlení vydává měsíčně 40 procent příjmů. Rostou ale i ceny nájmů. „Tyto podíly rostou zejména u rodin samoživitelů, rodin s nezaměstnaným členem a příjmově chudých. Vyšší jsou u nájemních bytů,“ uvádí materiál. Samotné vysoké podíly nákladů na bydlení na příjmech podle ministerstva pro místní rozvoj nevypovídají o obtížné situaci těchto obyvatel.

„V poměrech české společnosti má náklady na bydlení vyšší než 40 procent disponibilního příjmu i část z desetiny domácností s nejvyššími příjmy,“ uvedla Vároši. Pro domácnost s omezenými příjmy je podle ní rozhodující, zda jí po zaplacení nákladů na bydlení zbývá dost prostředků na úhradu dalších nezbytných výdajů. Podle Luxe je i tento údaj zavádějící.

„Protože fakticky lidé platí méně. Správně se daný údaj má počítat tak, že od výdajů na bydlení odečteme nejdříve příspěvek na bydlení, který je určen výhradně na bydlení, a teprve pak se poměří zbývající výdaje k příjmu domácnosti,“ vysvětluje. Jsou podle něho v tuzemsku domácnosti, které i po tomto příspěvku hradí více než 40 procent příjmů na bydlení. „Ale to jsou většinou osamocení senioři žijící v příliš velkých bytech a lukrativní lokalitě, kteří se nechtějí přestěhovat jinam.“ dodal Lux.