Pokud nejezdíte často autem do Vídně, bývá problém trefit se na Opernring – a ještě horší bývá vyjet z něj na správném místě. V opačném případě jezdíte pořád dokola a stále víc nadáváte. Síť jednosměrných ulic je rozsáhlá a připomíná pražský Karlín ve velkém. Takže díky za navigace.
Okruhy však jsou třeba nejen v dopravě, ale i v plynárenství. Proto jsem si se zájmem přečetl článek „Ani South Stream, ani Nabucco: Rýsuje se plynovod Eastring“, zejména rozhovor s Tomášem Marečkem, předsedou představenstva slovenské části tranzitního plynovodu, společnosti Eustream.
Propojování plynovodů do okruhů je z hlediska bezpečnosti dodávek plynu velmi žádoucí. Nemusí přitom zrovna jít o natolik velký okruh plynovodů, které lemující pobřeží Středozemního moře od paty Itálie přes Francii a Španělsko až po Maroko, Alžírsko a Tunis.
Vždyť každé středně velké město v Evropě je vybaveno okružním plynovodem, jenž umožňuje, aby i v případě poruchy bylo možné bez přerušení zásobovat odběratele plynem. A pokud se něco jmenuje Eastring, moc mne to zajímá, protože se snažím nalézt spoustu synergických a bezpečnostních faktorů, jež by takový plynovod mohl přinést.
Jediná významná změna
Očekával jsem – sveden názvem článku –, že se dozvím o rozhodnutí po mnoha letech konečně uskutečnit okruh plynovodů Polsko-Slovensko-Maďarsko-Rakousko-Česko-Německo-Polsko, do kterého budou ústit nejen plynovody z Běloruska a Ukrajiny či Nord Stream, tedy ty s ruským plynem, ale i polský (či později baltský) terminál LNG či plynovody s norským či nizozemským plynem propojené s dalšími evropskými terminály LNG.
Jedinou významnější změnou bude zřejmě stanovení předávacího bodu, kde bude ruský plyn prodáván do další sítě |
V tomto případě by nepochybně nastaly efekty popisované v rozhovoru předsedou představenstva společnosti Eustream Marečkem. Když jsem si však pořádně prohlédl přiloženou mapu, chvíli jsem si čistil brýle v domnění, že mám skla tradičně upatlaná. Nepomohlo to. Díval jsem se na plynovod South Stream „naruby“.
Původní projekt „South Stream“, tedy ten „oficiálně odpískaný“, ožívá mnohem rychleji a komplexněji, než jsem si byl ochotný připustit. Jedinou významnější změnou bude zřejmě stanovení předávacího bodu, kde bude ruský plyn prodáván do další sítě.
Původní projekt počítal s rakouským Baumgartenem, aby nadále potvrzoval tradiční ruské dělení Evropy na „západní a jejich“, dnes to bude nejspíše hranice Evropské unie v Turecku (zda s Bulharskem či Řeckem, není podstatné). Novému obchodnímu modelu Gazpromu to příliš nevadí.
Ruské sliby
Na mapě mě nejvíc irituje malý zelený hádek elegantně obcházející Ukrajinu. Pokud se oním ringem – tedy prstenem – míní malé modro-zelené kolečko plynovodů Slovensko-Maďarsko-Ukrajina, pak ať při nás stojí všichni svatí. Ošklivější prsten jsem v životě neviděl.
Rád bych se – třeba touto cestou – reprezentace Energetického a průmyslového holdingu (EPH), ale asi nejenom jí, zeptal, jakým směrem poteče takto upraveným systémem plyn: Od severu na jih (či od východu na západ) jako dosud, nebo od jihu na sever a dále na západ? Mám důvodné obavy, že správná odpověď je ta druhá.
Co všechno a komu Rusové slíbili za uskutečnění takového mimořádného podrazu s mezinárodním dopadem na bezpečnost Evropy? To se ve výročních zprávách nepochybně nedočteme. |
Rusko postaví svůj nový exportní projekt do Turecka, na němž se opět pár oligarchů napakuje (ceny „ruských“ projektů jsou zpravidla třikrát vyšší než evropský investiční „standard“). Pokračování plynovodu vybudují díky reprezentaci maďarského a slovenského plynárenství společnosti Evropské unie (zákon proti Gazpromu se na ně tudíž nevztahuje), Polsko, a tím i Pobaltí, zůstanou nepropojené, a systém plynovodu South Stream je hotový.
Všechna ostatní zdůvodnění a líbezné tanečky nemohou tento fakt popřít. Vytvářejí pouze chuchvalce pokrytecké mlhy, jíž se snaží zahalit pravý smysl „východního prstenu“. Rád bych věděl, co všechno a komu Rusové slíbili za uskutečnění takového mimořádného podrazu s mezinárodním dopadem na bezpečnost Evropy. To se však ve výročních zprávách nepochybně nedočteme.
Eroze imunitního systému
Těsně před Vánocemi – 22. prosince – se naše vláda rozhodla odložit projednávání návrhu státní energetické politiky. Spory se rozhořely zejména okolo prolamování hnědouhelných těžebních limitů. V samotné koncepci je však zemnímu plynu – tedy přednostní oblasti mého profesionálního zájmu – věnován jen „lichvářský lokýtek“.
Zdá se, že imunitní protiruský systém (základní sebezáchovný systém malých středoevropských zemí) začíná erodovat stejně jako po druhé světové válce |
Je to poprvé, kdy se nebouřím; poprvé, kdy nebudu hájit vyšší podíl plynu na české spotřebě. Naopak, za současných okolností mám pro takové rozhodnutí pochopení a podporuji ho, i když skřípu zuby. Zdá se totiž, že imunitní protiruský systém (základní sebezáchovný systém malých středoevropských zemí) začíná erodovat stejně jako po druhé světové válce. Namísto nadšení z osvobození však nyní dominují vhodně nasměrované toky peněz.
Za této situace je jakýkoliv další pokles závislosti na putinovském imperiálním Rusku nikoli potřebou, ale existenční nutností. Považuji však za nutné oslovit ty, kteří o takových věcech, jako je projekt plynovodu Eastring, ve střední Evropě rozhodují:
„Vážení a milí politici a plynárenští podnikatelé, jichž se to týká!
Vlády a parlamenty Vašich zemí budou v dohledné době posuzovat, zda stvrdí asociační dohodu podepsanou mezi Ukrajinou a EU. Vzpomeňte si, prosím, s jakými obavami jste Vy sami i většina Vašich spoluobčanů kdysi sledovali vlády tehdejších členských zemí EU, zda budou souhlasit se vstupem Vaší země do EU.
Ukrajina na rozdíl od našich zemí čelí imperiální vojenské agresi a ochranu potřebuje více než my tehdy. Za této situace je morálně, a snad i civilizačně, naprosto nepřijatelné poškozovat natolik hrubým způsobem zemi, která usiluje o totéž, oč jsme usilovali i my – vymanit se z ruského vlivu a stát se trvale integrální součástí evropské kulturní sféry, kam jsme mnoho století patřili. Uvědomte si, že pád Ukrajiny zpět do ruského područí s sebou strhne mnohé další.
Projevují-li naši politici natolik nedostatečnou míru loajality k EU, můžeme se takového scénáře snadno dočkat – mimo jiné k radosti několika debatérů v diskusích pod články na ČESKÉ POZICI i jinde, styl psaní lze snadno rozpoznat.
Tudíž závěrem: projekt Eastring je zločin proti bezpečnosti Evropy, nikoli pouze Ukrajiny. Ostatně, zeptejte se našeho pana prezidenta, který Vám s gustem poradí, kam si máte podobné projekty strčit!“
